Mirror’s Edge: Catalyst

Ani se mi nechce zdát, že odhalení nového Mirror’s Edge proběhlo už před dvěma lety. Dal bych ruku do ohně za to, že to bylo loni a čekání ve skutečnosti trvalo jen rok, ale čas nějak podezřele pádí kupředu. V tomhle případě nám to alespoň pomohlo přečkat dobu mlčení, která nastala po zveřejnění prvního teaseru, abychom se už konečně mohli začít bavit konkrétně. Mirror’s Edge: Catalyst vyjde koncem února příštího roku a na možnost okusit několik základních herních módů se na E3 stojí dlouhá fronta...

ZROD HRDINKY

I přes to, že byl součástí prezentace krátký úvod do příběhu, nebudu teď zacházet do přílišných detailů. Pro pořádek stačí zmínit, že se Catalyst odehrává ve stejném prostředí jako původní Mirror’s Edge, tedy ve městě, jehož sterilní krása tvrdě kontrastuje s dystopickým režimem, na který dohlíží Gabriel Kruger skrze své pořádkové služby. Není proto divu, že se od zmanipulovaných elit odklání nejrůznější skupiny, z nichž nejvýraznější jsou Běžci a stoupenci hnutí Black November. Zatímco Běžci jsou typičtí rebelové, o nichž se ví, ale pro svoji zdánlivou neškodnost ji Kruger toleru, či spíše přehlíží, členové zmiňovaného hnutí jsou skuteční teroristé. Během hry byste pak měli narazit na celou řadu postav ze všech sfér City of Glass a samozřejmě už dopředu počítejte s tím, že v Mirror’s Edge není nic černobílé. Příběh samotný by se měl soustředit na to, jak se hlavní hrdinka Faith vypořádává s neblahým osudem, nakolik je ochotná poučit se z vlastních chyb a zda se ji podaří dovést hru do přijatelného konce. Přijatelného, protože nás nic šťastného v souvislosti s příběhem Mirror’s Edge nečeká...

DO MĚSTA!

Vývojáři už dříve naznačili, že Catalyst přijde s otevřeným světem, což ale bude platit jen zčásti. Co se týče vrcholků mrakodrapů, tam je otevřenost maximální - Faith může běžet kamkoliv se za pomoci vlastních sil dostane. Speciální lokace, jako jsou ulice města, případně i podzemí, však budou dostupné jen ve chvílích, kdy si to budou vývojáři sami přát. Jistě, pro některé hráče to může zklamání, nicméně v souladu s povahou hry by to ve skutečnosti neměl být žádný velký problém. Podstatné totiž je, že mapa je opravdu obrovská a v plné verzi bude posetá ikonkami jednotlivých úkolů, které můžete (i opakovaně) plnit.

Já měl k dispozici trojici z nich - klasický závod na čas, hackování billboardu a střet s protivníkem - ve všech pak uplatníte rychlý a plynulý pohyb, stejně jako schopnost rychle se zorientovat v bílo bílém prostředí. K navigaci samozřejmě slouží červená barva, kterou se po zvolení místa na mapě potáhnou odrazové plošinky, potrubí nebo zábradlí. Namísto červených hran, které v původní hře značily místa, kam se můžete přitáhnout, teď zdobí okraje vertikálních ploch otisky stop. Na papíře to zní jako logický nápad, jak upoutat hráčovu pozornost a nenuceně mu dát najevo, že zrovna sem může v pohodě vyskočit, ve výsledku ale působí fleky v geometrickém světě tak nějak nepatřičně. Celkově se mi navíc zdá, že se vývojář snažili hru až příliš ulehčit, což se odráží nejen v náplni zmiňovaných úkolů, ale také v ovládání.

ZA RUČIČKU

Už první Mirror’s Edge přišel s jednoduchým ovládáním - vedle vlastního pohybu v prostoru bylo nutné mačkat L1 a L2 tlačítka v návaznosti na to, zda se potřebujete dostat nahoru nebo dolu. U větších překážek pak hráči museli zmáčknout jedno z tlačítek dvakrát a vše načasovat tak, aby se Faith plynule odrazila a mohla pokračovat dál. V Catalyst už stačí tlačítko pouze držet, takže se veškeré vaše snažení v podstatě soustředí jen na to, abyste běželi správným směrem. Netvrdím, že tím pádem není uspokojivé proběhnout všechno bez zaškobrtnutí, řetězit horní a dolní pohyby, případně všechno kombinovat s rychlými otočkami o 180 stupňů, bez přijatelné výzvy se ale obávám, že nadšení velice rychle upadne.

Během krátké chvíle si osvojíte útoky z výšky, případně efektní dokončovací sekvence plné otoček a úderů.

Zatímco běh na čas a hackování billboardu spočívá v podstatě jen v parkourových dovednostech, poslední úkol byl zaměřen na souboj. Nesmíte však zapomenout, že Faith není milovnicí akce - uměním rychle utíkat se ji nakonec snaží za každou cenu vyhnout, a když už ke střetu s protivníkem dojde, netrvá potyčka déle než několik vteřin. V rámci E3 dema jsem se musel popasovat přibližně s pěticí členů pořádkových služeb, což nakonec nebyl vůbec žádný problém. Spokojíte-li se se základní sadou útoků, vystačíte si se zmiňovanými tlačítky, k dispozici jsou nicméně i složitější postupy, při kterých je nutné přidat některá tlačítka navíc. Během krátké chvíle si osvojíte útoky z výšky, případně efektní dokončovací sekvence plné otoček a úderů do velmi bolestivých míst lidského těla. To nejdůležitější však zůstává stejné jako v případě prvního dílu: za žádných okolností se nesmíte zastavit, protože v tu chvíli ztrácí Faith jakoukoliv výhodu a během několika okamžiků už bude v tom lepším případě zpacifikována obuškem, v tom horším skončí s kulkou v hlavě. Možná vás tím pádem zajímá, jak to bude s palnými zbraněmi, ke kterým se mohla Faith v původní hře tu a tam dostat? V Catalyst tomu nebude jinak, vývojáři však slíbili, že hrou bude možné projít kompletně beze zbraně, aniž byste byli o cokoliv ochuzení.

KRUGER MUSÍ ZEMŘÍT

I přes to, že Mirror’s Edge nabízí poměrně neotřelý zážitek a od vydání původní hry uběhlo už sedm (!) dlouhých let, čiré nadšení s řadou fanoušků nesdílím. Jistě, hra vypadá místy až děsivě krásně, veškerý postup se mi zdá ale až příliš snadný a nevěřím, že se hráči obecně budou u hry dostatečně bavit. Možné riziko neúspěchu vidím také v tom, že sterilita je na poměry moderních herních blockbusterů možná až zbytečně přehnaná a zaměření veškerých úkolů na takřka autonomní pohyb po velké městské prolézačce neznačí nic moc dobrého. Pokud chtějí být vývojáři věrní originálu - jak ostatně sami často a rádi zdůrazňují - pak je klidně možné, že i Catalyst skončí s necelými třemi miliony prodanými kusy a bude navždy uložen do šuplíku. Ještě před tím bych si to ale vážně chtěl zahrát celé!