Mechwarrior Online - první dojmy

Tma. Není vidět na víc jak deset kroků, akorát v dáli poblikávají dvě drobná světýlka a na vrchu jedné z budov stojí rudý nápis EMERGENCY STANDBY. Jen díky nim lze zahlédnout obrysy trosek všude okolo. Snažím se schovat za nejbližší vyšší kus masivu, aby mě nikdo nezahlédl, na obrazovce se totiž objevila červená šipečka. Nebezpečí je blízko. Snad si mě nevšimne. Slyším ho! Doufám, že mě mine a půjde dál. Ani se nehýbu, stačí droboulinká chyba a bude po mně. Je ticho, uf, nevšiml si mě. Zkusím jít tedy dál, abych týmu ještě aspoň trochu pomohl. Nenapočítám ani do tří a všechny systémy začnou šílet. Co může, bliká, počítač dokola a dokola heleká incoming missile, incoming missile, incoming missile.... Je zle. Temnotu začíná prořezávat nejjasnější záře, jakou jsem kdy viděl. Blíží se to, néééé! Zásah.

Mechwarrior 5? Ne, Mechwarrior Online!

Neteče-li vám ještě mléko po bradě, pravděpodobně je znáte. Legendární plechové pixle ze série Mechwarrior jsou zpět, akorát dostaly za přízvisko namísto pořadové pětky slovo Online. Ze hry se totiž stala online free-to-play akce, sázející na nostalgii hráčů, kteří se k ní už kvůli vzpomínkám neobrátí zády. A ostatní může zaujmout kupříkladu to, že nejde o další kus do nekonečné řady Battlefieldů a podobně, kde po bitevním poli honíte prachobyčejného pěšáka. Mechwarrior Online to však i přesto bude mít dost těžké, právě v těchto dnech totiž vyšla také jiná, velmi podobná hra Hawken a nevede si vůbec špatně.

Zprvu je nutno podotknout, že hra zatím běží jen v open-beta testu, a to navíc ne zrovna dlouho (od 29. října 2012, tj. 3 měsíce). Cokoliv se tedy může ještě změnit, třebaže lze očekávat, že dojde už jen na kosmetické úpravy a přidávání obsahu. Stará dobrá klasika je ale každopádně zpátky. Po delší odmlce míříme znovu do Battletech vesmíru, kde proti sobě bojují týmy obřích mechů. A důraz na týmy je v tomto případě skutečně důležitý - vzdálit se od týmu a bojovat na vlastní pěst se totiž v Mechwarrior Online rovná téměř jisté smrti.

Pokud jste si zvykli na podobu dnešních masivních online free-to-play stříleček, pravděpodobně vám bude připadat tempo Mechwarrior Online ukrutně pomalé, a to i přesto, že mechové nejsou zrovna loudalové, na což trošku spílal Honza Konfršt v recenzi na Hawken, a že jeden zápas trvá jen něco k 15 až 20 minutám. Na středně velkých mapách se totiž pohybuje pouze 8 hráčů na jedné a 8 hráčů na druhé straně. Aspoň tak ale roste důležitost každého jedince.

Jedna, dvě, Centurion jde...

Pojďme však na úplný začátek. Po jednoduché registraci si stáhnete malý launcher, přes nějž získáte soubory samotné hry. Přihlásíte se ke svému účtu a jste v herní kanceláři. K dispozici máte čtyři zkušební mechy: Raven RVN-2X, Centurion CN-9, Dragon DRG-5N a Stalker STK-3F. Každý jinak dispozičně stavěný – platí rozdělení na: Light, Medium, Heavy, Assault a Hero - a s trochu jinou výbavou. Je na vás, jakého z nich upřednostníte, ale nejlepší je asi zkusit všechny, každý má totiž své plus a mínus. Po prvních zápasech si stejně přijdete na peníze, za které si pořídíte mecha vlastního. Takového, kterého si v Mechlabu na rozdíl od těch defaultních můžete upravit a vylepšit (zvyšování akcelerace, zrychlení pohybu a střelby atd.) k obrazu svému.

Mechwarrior panicům bude nejspíš dělat problém i tak základní věc jako pohyb, jehož ovládání je od ostatních her specifické. Zapomeňte na to, že postava jde tam, kam koukáte. Jinam směřují nohy (WS – rychlost; AD – obrat nohou dokola) a jinam trup (myš). Můžete vejrat po všech čertech a klidně půjdete i na úplně druhou stranu. S trochou trpělivosti se do toho však po zhruba dvou hodinách dostanete. Překonáte jednu překážku, přijde druhá. Musíte si totiž hlídat i zahřívání, jež roste při jakékoliv akci, nejvíc ale při střelbě. Stačí tak několikrát vypálit, a pokud si nebudete střežit ukazatel teploty, můžete zkolabovat i přímo uprostřed bojiště, a k ovládání se dostat až po několika nekonečných sekundách, co teplota stroje klesne. Tou dobou však už bude spíše po vás.

K dispozici jsou zatím pouhopouhé dva módy, přičemž si můžete navolit, zda chcete hrát výhradně pouze jeden z nich, anebo je vám to jedno. Prvním z nich je Assault a druhým Conquest. Assault spočívá v dobývání nepřátelské základny, respektive – a to častěji – v eliminaci kompletního soupeřova týmu. V podstatě jde o tentýž mód, co znáte z mnoha ostatních her. A také druhý mód vám bude určitě dobře známý. V Conquest jde totiž o zabírání bází, kterých je na mapce pět. Zde hra není tak frenetická jako v Assault módu, neboť hodně hráčů se soustředí na zabírání bází, aby dostali tým ke kýženému počtu 750 bodů, namísto bojování.

A támhlety štíty stojí kolikpak?

Neboť platí, že i herní vývojáři musí z něčeho žít, existuje zde jistá míra monetizace. Podle prvních náznaků to naštěstí vypadá, že nepůjde o systém pay-to-win. Nákupy za reálné peníze spíš povedou ke zkrášlování plechových miláčků (vlaječky či postavičky, které se pohupují v kokpitu), byť si za ně půjde pořídit i mechy a jejich vybavení. K těm se však až na výjimky dostanete i s herní měnou, ačkoliv to potrvá déle.

I když je Mechwarrior Online v podstatě zadarmo, vypadá lépe jak kdejaký prodávaný titul - co do grafiky jde o jeden z hezčích free-to-play počinů. Svůj podíl na tom určitě má CryEngine 3. Odnáší to ale ne zrovna nízké HW nároky. Nejsou přímo krvavé, v klidných částích hra běží bez jakýchkoliv záseků i na středně výkonných počítačích, stačí se však nachomýtnout do souboje už jen dvou tří mechů, kde lítají rakety a lasery hlava nehlava, a kucká to víc jak předpotopní gramofon. Třeba i po této stránce dojde od vývojářů z Piranha Games ještě k optimalizaci.

Z nějakého důvodu se ale velká část hry odehrává za potemnělých podmínek, kde se bez nočního vidění anebo termokamery neobejdete, což poněkud degraduje pěknou grafiku, když si ji člověk ani pořádně neužije. Všechny ty trosky, sopky, nehostinné zasněžení pláně a další scenérie by se přitom na obrazovce tak pěkně vyjímaly… Lokace – nyní jich může být pět, možná šest – navíc vypadají hodně podobně, prázdně a chybí jim kus invence. Žádná zapamatovatelná místa, dominanty jednotlivých úrovní, nic. I to je důvod, proč jsem měl ze hry občas pocit jakési odtažitosti. Atmosféra mě zkrátka nepohltila.

Mechwarrior Online vs Hawken 0:1

Sečteno a podtrženo, již v současné chvíli vypadá Mechwarrior Online poměrně slušně, ale zároveň je jasné, že nepůjde o titul pro masy. Tento free-to-play pokračovatel slavné série je od dnešních online stříleček natolik odlišný, aby zaujal mainstream. Mechwarrior Online skutečně cílí spíš na nostalgiky a ty, co nehledají jen pouhou akci, ale i něco navíc. Tím je v tomto případě péče o svého mecha, ke kterému si můžete docela snadno vypěstovat vřelý vztah.

I když toho hra ještě nenabízí (hlavně co do počtu map, vylepšování atd.) mnoho, nebojte se Mechwarrior Online zkusit. Minimálně poznáte zase něco nového. Podle všech indicií navíc při překlopení hry do plné verze, což ještě nelze přesně časově vymezit, o svůj postup nepřijdete, takže co si nyní vybudujete, vám už nikdo nesebere. U nás však přesto všechno zatím vede Hawken – je ještě hezčí, nápaditější a taky se lépe hraje, jen jeho značka nemá takový zvuk. A u vás vede kdo, Mechwarrior Online či Hawken?