Mass Effect 3

Mohlo by se zdát, že titul nejstřeženějšího tajemství celé výstavy E3 by si zasloužily jiné tituly. Takový nový Hitman třeba. Nebo Prey 2. Či BioShock: Infinite. Jenže na žádném jiném stánku nebyly tak přísné kontroly, že by ve frontě museli stát i nebozí novináři, jako právě u třetího Mass Effectu. Už jen vyběhat si samotnou účast v oné frontě stálo mnoho nadlidského úsilí. Nic nepomáhala kartička „EA VIP Pass“, houpající se na našem krku, nepomáhalo přimlouvání spřátelené tiskové mluvčí. Až když jsme s obrovitým člověkem, co měl na sobě tričko s logem lodi Normandie, udělali rozhovor, tak nám milostivě dal modrý papírový ústřižek, na kterém bylo napsáno „Floor room“. Význam této zašifrované hádanky jsme se měli dozvědět hned poté, co jsme byli vpuštěni do improvizovaného velitelského můstku pro asi pět a půl člověka. Spolu s dalšími patnácti novináři a bloggery. Hádáte správně – židle na nás nezbyla.

Reapeři znovu útočí

Casey Hudson z BioWare nám nejdříve představil člověka, který bude svírat v ruce ovladač od Xboxu. Jeho zjev jsme si mohli prohlédnout pěkně zblízka, protože jsme od něj stáli na vzdálenost asi sedmi milimetrů. Vypadal trochu jako pilot Joker ze samotné hry, akorát nebyl tak komunikativní. Najednou ale zhasla všechna světla a my jsme na plátně byli svědky průchodu úrovní, kterou jsme na E3 viděli už potřetí. Ano, byl to opět útok na základnu Reaperů s velkým finále v podobě útěku před obrovskou mechanickou potvorou. Teď jsme si ale měli konečně možnost všímat i nedostatků, které nám při prvních ohromených pohledech unikly. Za prvé je to tak trochu větší příklon ke Gears of War, na což upozorňoval ve svém videoblogu Pavel. Vskutku se jednalo pouze o běhání, střílení, sledování animace, střílení, jedna volba v dialogu a další střílení, tentokrát ovšem na korbě jedoucího vlaku. Někomu to vadí, někomu ne, naše výprava je v tomto někde uprostřed. Rozhodně bychom si přáli o trochu větší příklon ke klidné atmosféře prvního dílu. Je nicméně pravděpodobné, že prezentovaná ukázka byla vybrána právě kvůli své akčnosti a efektnosti. To se nám ostatně (částečně) potvrdilo i v dalších dvou ukázkách.

Proti přesile

V té první jsme měli za úkol zachránit poslední žijící Kroganku, na kterou si pochopitelně brousí zuby starý dobrák Wrex. Vzhledem k tomu, že nikdo nechtěl, aby se jí něco stalo, tak jsme jí museli z nepřátelské základny eskortovat skrz soustavu výtahů. Ty ovládal Mordin, zatímco komandér Shepard si musel vždy proklestit cestu houfem nepřátel k přepínači elektrického proudu. Zde přišly ke slovu taktické dovednosti. Pokaždé jsme totiž stáli proti absolutní přesile nepřátel, s nimiž by otevřený konflikt stál zbytečně mnoho námahy a loadování checkpointů. Garrusovi jsme přikázali, aby běžel za támhletu bednu, Tali měla za úkol střílet nepřátele tady odsud a my jsme mezitím potichoučku obešli celou nepřátelskou bandu. Tedy, lépe řečeno podříznout, protože právě ve chvíli, kdy se plížíte kolem nic netušícího enemáka přichází ke slovu novinka třetího Mass Effectu. Shepardova elegantní energetická rukavice, skrz kterou až doposud pouze aktivoval útočné, či obranné síly, se může zformovat do podoby velmi účinného energetického meče. A to je potom radosti na futuristickém starém bělidle, když místo obligátního prásk, prásk prostě přijdete k nepříteli a protáhnete mu břitvu skrz hruď. Smrt pochopitelně nastává okamžitě.

Prezentace exkluzivně na E3

Finální část prezentovaného dema měla nádech exkluzivity. Casey Hudson nás totiž ještě předtím, než udělil povel k rádoby Jokerovi, instruoval o tom, že tato úroveň bude prezentována pouze na E3 a znovu ji uvidíme až ve chvíli, kdy si zahrajeme plnou hru. Celí natěšení jsme mohli nejdříve sledovat totální destrukci zemského povrchu. Ocitli jsme se totiž přímo uprostřed Reaperské invaze, bez našeho týmu, bez Normandie a dokonce bez funkce, protože admirál Anderson Sheparda povolal zpátky z nějaké formy výslužby. Právě on je naším jediným společníkem, když se probíjíme prvními vlnami Husků a Gethů ke spáse v podobě vysílačky. Po cestě narazíme na první velkou morální volbu celé prezentace. Shepard totiž slyšel z klimatizačního systému jakýsi šramot a bližší ohledání ventilačky znamenalo kontakt se k smrti vystrašeným klukem. Uklidníte ho a pošlete nejkratší cestou k záchranným transportérům, nebo ho ponecháte svému osudu? Volba se zdá být jasná, ale její důsledky uvidíte později. Teď ještě honem rozstřílet poslední roboty a hurá vyslat signál S.O.S.

Nad poničeným městem se mezitím vznáší Reaperský bojovník, z jehož obrovského řevu nám naskakuje na zádech husí kůže. Všude kolem se bortí mrakodrapy, spřátelené stíhačky padají z oblohy jako uzrálé hrušky a do toho všeho se v neskutečném zmatku snaží pořádkové síly evakuovat civilisty. Ani Shepard, ani Anderson neví, zda Normandie dostala naši zprávu. To však teď nehraje roli, protože musíme s posledními dvěma zásobníky postřílet stále sílící armádu Gethů, která se blíží k našim pozicím. Každá rána, která padne vedle, je problém. Anderson hlásí, že mu zbývá jeden náboj. Nám právě došly. Gethové se stále blíží, když v tu chvíli dopadne přímo do jejich středu raketa. V dýmu z exploze se objevuje Normandie a ve sluchátkách slyšíme Jokerův vtípek. Shepard nastupuje a nabádá admirála, ať jde s ním. Ten však odmítá a chce zůstat na Zemi, aby pomohl přeživším, kteří teď budou potřebovat nového vůdce.

Se skřípěním zubů kýveme hlavou a ještě předtím, než zavřeme vrata nákladového prostoru a vydáme se napříč galaxií hledat spojence, kteří by přiletěli na pomoc modré planetě, všimneme si v mumraji pod námi malého kluka. Je to ten z větrací šachty. Je k smrti vystrašený a pobíhá sem a tam. Nakonec se přeci jen vyšplhá do jednoho z posledních záchranných transportů a naše oči se střetnou. Naposledy, protože okamžitě poté vypálí Reaperská loď smrtící paprsek, který zasahuje všechny tři odlétající lodě. Přísahali bychom, že v Shepardově oku se zaleskla slza. Vedle stojící kolegyně z nějakého amerického rádia jenom posmutněle smrkne.