Mafia: Definitive Edition Článek Mafia: Definitivní Edice - dojmy z hraní

Mafia: Definitivní Edice - dojmy z hraní

Tadeáš Pepř

Tadeáš Pepř

26. 8. 2020 15:00 6
Reklama

Ještě před pár měsíci bych ani trochu nevěřil tomu, že budu teď sedět u stolu a cvakat do počítače moje dojmy z hraní remasteru Mafie. Vážně ne. Hry, na které jsem vyrůstal a jsem si jistý, že zdaleka nejsem sám. Hry, na kterou tuzemští hráči nedají dopustit a považují ji za klenot, který “ty amýci pjekně podělaly co”. A i když se podobným nostalgickým povzdechům obvykle směju a oponuji jim, v tomto případě je možná na čase vzít je v potaz.

Mafia: Definitivní Edice je totiž úplně jinou hrou, než původní Mafia. Tak, řekl jsem to. Hned na začátku. Pěkně od plic. A máte to.

ZPÁTKY V LOST HEAVEN

Abysme si rozumněli, rozhodně netvrdím, že je Definitivní Edice špatná hra. To ani v nejmenším. Ostatně, od toho tu bude recenze, v rámci které si projdu hru pěkně do detailu celou, a ne jen úvodních pět misí plus Výlet do přírody. Už nyní je ale jasné, že se skutečně nejedná o původní klenot z roku 2002 s vyleštěnou grafikou. Autoři z Hangar 13 zvolili spíše cestu inspirace než omlazování. Ano, pořád hrajeme za Tommyho Angela, po boku nám nadávají Paulie se Samem a Don Salieri v kumbálu jeho baru pokuřuje jeden doutník za druhým. A pořád hraje prim prohibiční metropole Lost Heaven. Samotná hra se ale v mnoha ohledech změnila. Hratelností, filozofií i atmosférou.

Postavy si vyměňují názory za jízdy, trousí uštěpačné poznámky.

V hratelném preview demu jsem dostal možnost projít prvních pět misí, tedy až po nechvalně proslulý závod, a akčnější Výlet do přírody, kterým autoři před pár týdny hru poprvé představili v delším gameplay videu. V testovací verzi sice nebyla dostupná otevřená jízda ani autoencyklopedie, na druhou stranu jsme ale dostali možnost vyzkoušet český dabing, který je pro spoustu našinců zřejmě největším lákadlem

POKECÁME

Prvním faktem, který fanoušky původní hry na Definitivní Edici upoutá, je ten, že výrazně nabobtnaly dialogy. Už první posezení s detektivem Normanem v kavárně je výrazně delší a dialog nabízí mnohem více omáčky. Scénáristům, kteří sepisovali nové linky, se musí nechat, že jsou nyní rozhovory o něco přirozenější a občas se (z textu) zdá, že postavy skutečně hovoří, nikoliv čtou předpřipravený scénář. A to platí pro všechny rozhovory obecně. Postavy si vyměňují názory za jízdy, trousí uštěpačné poznámky, Paulie komentuje Tommyho postup při rozbíjení aut v Molotov párty a tak podobně.

Český dabing je… dost podobný tomu, jaký si jej pamatujeme. Samotný scénář a překlad nejsou rozhodně špatné, jejich provedení je ale skutečně křečovité. Zastávám ten názor, že dabing první Mafie považujeme za dobrý spíše z hlediska nostalgie a v dnešní době je spíš k smíchu (vyjma skutečně charismatického Antonína Molčíka v roli Dona Salieriho), ve dvojce se ale herci ani o krok neposunuli. Marek Vašut v roli Tommyho prostě jen čte scénář, prakticky bez emocí. Petr Rychlý byl jako Paulie vždy oblíbenec fanoušků. No, obzvlášť v prvních replikách zní opravdu zvláštně, unaveně, naštvaně a kromě toho, že občas vysype z rukávu hromadu (zbytečných) sprostých slov, na jeho proslovy si nevzpomenete. Překvapivě hodně prostoru pak dostal Luděk Čtvrtlík jako nevýrazný Sam. Už jsem naznačil, že se charakter Dona Salieriho napodobit nepodařilo, Dalimil Klapka v roli Franka prostě jen opakuje svou roli Lea Galanteho z dvojky a vyčnívá snad jen Lucie Pernetová, která ze Sáry konečně dělá uvěřitelnou osobu a ne nastrčenou gumovou pornoherečku. Ralph v podání Michala Holána stále koktá, ale působí… jinak. 

TEMNOTA A SMRT PROHIBICE

Se zmíněnými změnami totiž souvisí celková proměna herního světa. První Mafii mám zafixovanou jako romantickou hru o zlých lidech, kteří jsou ale (většinou) v jádru dobří, nebo se tak alespoň tváří. Tommy i Paulie jsou raubířtí kámoši, Frank i Luigi věrnými muži se ctí, Ralph šikovný ňouma a Vincenzo parťák do nepohody, který při rozdávání zbraní vždy zavtipkuje. Salieri pak vždy platil za dobrosrdečného dědu, který si jen hledí svého byznysu a cigárka. 

Obecně je celá ilustrace ústřední mafiánské rodiny podstatně méně “feel good”.

Postavy i svět Definitivní Edice jsou ale jiné, temnější. Tommyho charakter sice zůstal zachován, především z rozhovorů mezi Pauliem, Ralphem a Samem ale občas celá trojice působí jako banda psychopatů, kteří jsou jen krok od toho, aby na sebe vytáhli lupary a navzájem se postříleli. Obecně je celá ilustrace ústřední mafiánské rodiny podstatně méně “feel good” a i dříve přátelský Luigi se k Tommymu chová velmi odměřeně. Když pak posloucháte jak Ralph s výrazem šikanovaného spolužáka na pokraji záchvatu slibuje Pauliemu, že mu “přestřihne brzdová lanka, debile”, ten pocit rodiny se značně vytratí. Scénáristé se navíc snažili Paulieho vyobrazit jako šílence, který potřebuje často ventilovat vztek.

Zda je to dobře nebo špatně nechám na vás. Obecně se hra mnohem více blíží “kmotrovské” představě Mafie a odchyluje od bujaré ilustrace ve stylu Goodfellas. A je to poznat i na městu Lost Heaven. To je povědomé spíše svým rozložením, autoři se ale rozhodli výrazně tlačit dobovou atmosféru hospodářské krize a prohibice. Vedlejší postavy světa tak lamentují nad chudobou, alkoholismem, sběratelské předměty v podobě novin dokreslují bezvýchodnost situace a i vybírání výpalného v Běžné rutině dostalo podstatně smutnější a depresivnější ráz. V některých ohledech mi novinka v podobě výběru dluhů v cukrářství připomněla podobně naladěné mise v Red Dead Redemption 2.

HOĎ MU TAM DÁREČEK

Zatím jsme hovořili především o postavách a světě Lost Heaven, kam se ale posunula hratelnost? Tady si dovolím zajímavou myšlenku. Při hraní a ježdění po městě jsem totiž nejčastěji zažíval pocit příběhové DLC k dvojce. Třetí Mafii DE příliš nepřipomíná, tu první už vůbec ne (pouze nástinem příběhu). Naopak především ježdění po městě dobrodružství v Empire Bay evokuje velmi silně.

Mafia: Definitivní Edice - dojmy z hraní
i Zdroj: Hrej.cz

Náplň jednotlivých misí se notně proměnila a rozšířila. Hned při prvním útěku vás tak honí celá flotila mafiánských vozů a Tommy využívá jakýchsi pastí ve stylu benzínek v Need for Speed: Most Wanted (fakt, nekecám). Některé mise pak dostaly celé nové pasáže, jinde se naopak očesávalo a zkracovalo. Obecně lze ale říci, že tam, kde je to vůbec možné, autoři naroubovali stealth. Clarkův motel lze do určité míry vyčistit nenápadně a hra k tomu přímo vybízí (mimochodem, ve hře nejsou živí psi). Naopak následná honička je divokou střílecí pasáží, kde létají nepřátelské vozy vzduchem a Tommy využívá nekonečného pytle zásobníků.

Problém je spíše s občas naprosto přepálenými scénámi.

Samotné střílení je modernější, méně toporné a vlastně mě vůbec neuráží, tady by bylo zbytečné tlačení na nostalgickou notu spíše na škodu. Problém je i s občas naprosto přepálenými scénámi. Konkrétně závěrečný útěk z Výletu do přírody je opravdu úchylný. Nejen, že je na klasickou obtížnost (o té později) prakticky nemožný, ale honička s kulometným tankem se dle mého názoru do Mafie jednak nehodí, jednak je naprosto příšerně zpracovaná a nezábavná. Nevěřil bych, že někdy něco podobného napíšu, ale Mafie v ten moment připomíná obtížnější verzi Just Cause.

JEDEŠ S TIM JAK S HNOJEM

Abych ale jen nehanil, jízdní model je skvělý. Naprosto skvělý. Vozidla jsou velmi detailní, efektně se ničí a ježdění ani v nejmenším nepřipomíná podivný slidefest známý z třetího dílu. I díky tomu je například mise Fair-play výrazně lepší a smysluplnější než v původní hře. Novinkou je, že vás během noční projížďky otravují policisté a reagují velmi úsměvnými hláškami, samotný závod je pak pekelně napínavý a… ano, pekelně obtížný. 

Takzvaná klasická obtížnost je poměrně ostrá. Při převozu formule nastavuje naprosto šibeniční limit, samotný závod pak možná pro některé méně zručné jezdce bude nepřekonatelným oříškem. Mně se ho na klávesnici povedlo vyhrát na třetí pokus, takhle jsem se ale u závodů už dlouho neopotil. Už jsem zmiňoval, že přestřelka s tankem je naprosto úchylně obtížná, zbytek soubojů je pak celkem snesitelný. Jen nejvyšší obtížnost dost přísně šetří náboji a nepřátelé jsou slušné houby, musíte se tedy snažit poctivě trefovat.

Dál už lze zmínit jen pár detailů. Problémem je, že ve hře příliš nefunguje doprava. Existují sice světelné křižovatky, kolemjedoucí jich ale nerespektují a zamrzí to obzvlášť v momentě, kdy se s těžkým kolosem ženete sedmdesátkou po hlavní ulici a váš manévrovací prostor je značně omezený. Doprava je jednoduše nepředvídatelná a ráda vám překáží v cestě. Smutný je také ten fakt, že zmizela legendární kaskáda spojující New Ark s Hobokenem. Místo, kde pravidelně vyhasínaly životy protagonistů nahradila jakási veskrze bezpečná rampa. Mačkám F a pláču.

ZLÍ MUŽI

Po stránce technické se Definitivní Edice celkem povedla. Především v noci je opravdu pohledná a různé efekty světel působí téměř next-genově. Ve dne už situace tak slavná není a i při maximálních detailech působí některé detaily dost vyšisovaně. Na druhou stranu, v tomto případě věřím, že ještě pár týdnů lazení hry pomůže. A to se týká i některých glitchů, jako je mizení modelů vozidel nebo podivné chování chodců.

Mafia: Definitivní Edice - dojmy z hraní
i Zdroj: Hrej.cz

Zvuk je na tom podobně. Jediným zásadním problémem je ten, že se český dabing prostě vůbec netrefuje postavám do úst. Technicky je ale zvládnutý solidně, zvuky motorů a převodovek jsou přímo excelentní, soundtrack je o něco bohatší a epičtější, bohužel jsem ale nenarazil na možnost zapnout ten původní, ikonický. Klasický doprovod cestování po městě totiž nahradila rádia s moderátory a dobovou hudbou.

Opět poukazuji na to, že jsmě měli k dispozici pracovní verzi hry. Myslím si ale, že řadu problémů nebo nedostatků už žádná aktualizace nevyřeší. Mafia: Definitivní Edice bude každopádně velmi kontroverzní hrou. Nikoliv špatnou. Je, a věřím že nadále bude, velmi zábavná, rozmanitá a pohledná. Navíc netrpí většinou manýrů moderních městských akcí a akcí obecně. Prošla ale spoustou velmi markantních změn v ohledech, na kterých fanoušci nejvíce lpí. 

A na reakci veřejnosti jsem opravdu zvědav.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama