Killzone: Mercenary

Pohled žoldáka Dannera na obří helghanskou továrnu působí skoro jako déjà vue a mnohokrát viděný flashback z akční série Killzone pro konzole PlayStation 2 a PlayStation 3. Z paluby malého vznášedla nás velitel posílá dodělat tu nejšpinavější práci ze všech, pod čímž si představte nabízení své kůže ďábelsky působícím Helghanům. Killzone: Mercenary pro handheld PS Vita je téměř dokonalým převtělením Killzone 3 do srdce malé konzole. Tak, tímhle jsme dokonale vyloučili jakoukoliv diverzitu a můžeme se vrhnout na krutá fakta!

Sám uprostřed pekla

Totožný renderovací engine, těžké ovládání i omezená barevná paleta planety Helghan mluví ve prospěch dokonalé symbiózy Mercenary a uplynulé trilogie her. Fakt, že jde o téměř totožný titul, nijak nevylučuje technickou dokonalost a vážnost hry jako takové. Grafika je vynikající, hned o několik skoků dál než u současné konkurence, což vidíte jednak na kvalitě objektů a použití mnoha grafických efektů, tak na animacích nepřátel. Na Killzone: Mercenary se skutečně nádherně kouká a už jen díky prezentaci vám brzy dojde, kdo se ujme královského žezla FPS akcí na Vitě.

Mezi převratné změny se ovšem řadí pojetí kampaně, kdy se žoldácká směska přikloní na stranu toho, kdo vyplázne více peněz. My jsme v hratelné ukázce kosili již jednou zmíněné helghanské vojáky, vývojáři ovšem potvrdili, že se situace několikrát přehoupne na druhou stranu a hráči se, nejspíše podle aktuálních existenčních výdajů, střetnou i s jednotkami ISA. Náš úkol tentokrát zněl jasně – prolomit obranu a otočit zbraně proti původním majitelům. Přistáváme v lanové stanici a hned si uvědomujeme, že odkaz Killzone musel být zachován do puntíku. Otáčení s velkou zbraní je pomalejší než u jiných her, přispívá pocitu hmotnosti, a hráči, kteří kvůli tomu nesnášeli předchozí Killzone, budou nenávidět i Mercenary.

Je totiž pravda, že na malém displeji se toho často děje opravdu hodně a když nestačíte sestřelovat smrtonosné drony jen kvůli pomalé rotaci, něco vás nepříjemně štípne na srdci. Vývojáři na tuto možnost ovšem mysleli a tak lze situaci napravit pohlazením citlivosti analogů. Do hry jsou i nenásilně a příjemně zakomponovány alternativní způsoby ovládání, kdy zbraně přepínáte rychlým ťuknutím na ikonku přímo na obrazovce, načež stejným způsobem vrháte i granáty, používáte speciální funkce a bodáte nepřátele nožem do hlav a ledvin a jater a plic a kolen. Kolen taky!

Perverzní preciznost

Samotný pocit z akce a střelby je pak naprosto vynikající, vzhledem ke zvýšené hmotnosti zbraní cítíte, že má každý zásah do nepřítele pádný smysl. Přestřelky v těsných halách se tak mění na high-tech balet, kdy směrem k vojákovi vyšlete salvu ze samopalu a on se následně řítí k zemi pokaždé jiným způsobem. Dobře je pak vyřešeno i krytí za překážkami, za něž se jedním stiskem zašijete a pouze vykukujete mířením. Snadné a efektivní. Ve hře se navíc objevuje i jednoduchý systém hackování založený na hledání správných obrazců. Ten má sice do zábavnosti „háčkování“ v Deus Ex: Human Revolution daleko, neobejdete se bez něj ovšem v případě, kdy chcete najít všechny nepřátelské informace.

A pak si představte, že někdo vyrve část multiplayerového kódu z Battlefield 3 a natvrdo ho narve do Killzone: Mercenary. Bodyvámlétají po obrazovce za zabíjení, plnění úkolů, hledání tajnůstek a dělání dalších frajeřinek, což u takto seriózní střílečky působí lehce lacině, přesto účinně. Vydělávejte prachy a nakupujte nové zbraně a výbavu. Zlepšujte se a odměnou vám budou desítky medailí a známek za příkladnou službu. Zatímco jsme měli možnost otestovat pouze singleplayerovou složku hry, nejvíce ambicí vývojáři kladou právě na multiplayer. A tam by nový Killzone rozhodně mohl uspět.

V tuto chvíli je to ovšem stále jen parádně vyleštěná a překvapivě zábavná střílečka, která nenabízí nic navíc. Ačkoliv se nejspíš nestane tolik očekávaným hitem, jenž by prodával konzole po tisícovkách, stále jde o naparáděnou střílečku, která Vitě setsakra chybí. Tentokrát se navíc definitivně rozhodne, zdali to Helghast natře ISA!