guild-wars-2-dojmy-z-betaverze
Guild Wars 2 Článek Guild Wars 2 - dojmy z betaverze

Guild Wars 2 - dojmy z betaverze

Lukáš Kunce

Lukáš Kunce

28. 3. 2012 22:00 8
Reklama

Je pravda, že MMO hry tu s námi jsou už od minulého století, ale teprve milovaný i nenáviděný World of Warcraft se postaral o nefalšovaný boom a mnohé nevinné duše zlákal na temnou stranu nezdolné závislosti. Přestože se již objevila řada nových a snad i lepších onlinovek, univerzum Warcraftu stále okupuje první příčky v žebříccích oblíbenosti a nic na tom nezměnilo ani vynikající sci-fi dobrodružství ze světa Star Wars. Zpátky do vod fantasy žánru nás vrací druhý díl pomalu stárnoucích Guild Wars, jehož betaverzi jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít.

Víc příběhu

Druhé "Gildí války" v jádru sice jsou docela běžným RPG s obrovským žijícím světem, ale v určitém směru je z nich cítit mnohem větší důraz na plnohodnotný zážitek bez přítomnosti dalších hráčů. To logicky platí zpravidla o těch questech, které se dotýkají sáhodlouhé dějové linie. Ta je jakýmsi sjednocujícím prvkem celého dění a ačkoliv láká k tomu, aby se hráč držel výhradně jejích pomyslných chapadel, tak to vzhledem k jejich obtížnosti úplně dobře nejde. Může za to docela pomalé levelování, potvory rozdávají opravdové minimum zkušenostních bodů, takže bez poctivého plnění postranních úkolů se (bohužel?) neobejdete. Těch je naštěstí hromada a na velkou část z nich narazíte, aniž byste vůbec chtěli – v určitých lokacích sem tam vypukne menší event a pokud se na jeho splnění podílíte, získáte odměnu úměrnou vaší snaze.

Betaverze nabídla tři z pěti plánovaných ras – lákavé Norny, nabušené Charry a nudné lidi. Nejzajímavější byli právě Charrové, protože jejich lokace nabízela pověstnou třešničku na dortu, kterou se pro betu stal dost náročný dungeon Ascalon Catacombs pro postavy s úrovní 30 a vyšší. Dostat se tak daleko bylo během tří dnů prakticky nemožné, proto před vstupem stála ochotná dáma, jež velmi ráda nabízela úrovně a výbavu zdarma. I tak ale byla obtížnost tak vysoká, že bez party pěti sehraných hráčů se dungeonem nedá projít bez ztráty nervů, ale za tu námahu to stojí. Jeho rozloha a vizuální rozmanitost jasně poukazují na vynaložené úsilí tvůrců.

Jinak a pořád dobře

Hra bez potu, krve a bojů dle dnešních měřítek už snad ani není hrou, tudíž i proto je super, že zrovna Guild Wars přináší do této oblasti tenhle tolik zajímavý prvek. Standardem pro většinu z nás je otravné nakupování univerzálních schopností a kouzel s postupně přibývajícími úrovněmi, tady však každému typu zbraní přísluší hrstka unikátních dovedností, které se docela rychle odemykají s prostým zabíjením příšer a plněním úkolů. Určitě se tedy vyplatí sázka na dvě sady vražedných pomůcek, jednu třeba na blízko, druhou (například hůl) na větší vzdálenosti. Ovšem není potřeba se obávat úplné ztráty toho klasického systému, který funguje na principu skill pointů, které bude možné získat za plnění speciálních úkolů, jenž jsou naštěstí vyobrazeny na mapě. Za různě vysoké částky si potom libovolně vybíráte jednotlivé vychytávky, různící se účinkem i účelem.

A právě mapa je až nečekaně platným pomocníkem. Nejen kvůli tomu, že se s její pomocí lze okamžitě teleportovat na některá význačná místa, ale jako jediná poskytuje nutný obecný přehled, který se v Guild Wars 2 zkrátka nedá získat pouhým rozhlédnutím se po krajině. Především obrovská hlavní města jsou metaforickou osinou v zadku – sami byste nenašli ani prachobyčejného prodavače. Architektonicky tyhle metropole sice vypadají úžasně, ale jejich užitečnost a zmatečnost jsou s hezkou podívanou v hodně ostrém konfliktu.

Řadu neobrazných konfliktů si jistě musí "protrpět" i sám hráč. Proč uvozovky? Řezání potvor je totiž mnohem zábavnější, než by se čekalo. Jasně, zase slaví úspěch klasická lišta pro desítku abilit, ale funguje trošku jinak, než je zvykem. Zmíněné "zbraňové" schopnosti mají vyhrazenou první pětici slotů, druhá pětka zase přísluší těm obecným dovednostem. Čtyři z nich pak patří obyčejným skillům a úplně poslední pozici vyhrály tzv. "elite skilly", jejichž odemčení samozřejmě stojí mnohem víc bodíků, řádově v nižších desítkách. To ještě nezní zas tak extra zvláštně, ale fakt, že více než těch 10 kouzel najednou po ruce mít nemůžete, je výzvou hlavně pro vývojáře, jejichž povinností bude dokonalé vybalancování celé osmičky tříd. A malá zajímavost - k boji lze použít i náhodně sebrané předměty. No na rovinu, v kolika hrách můžete po duchovi hodit flašku vína?

Sám sebou

Vzhledem k velmi přísnému časovému omezení bety se nám nepovedlo toho zkusit tolik, kolik bychom sami chtěli, a tak jsme se nejvíc sžili s temným nekromantem, jehož specialitkou je spektrální forma, v níž své oponenty řeže s ještě větší grácií. Samotné nás překvapila jeho celková univerzálnost – dokáže docela obstojně léčit sebe i okolí, jeho útočná síla je destruktivní v boji tváří v tvář i na dálku a díky svým mazlíčkům se nemusí bát ani o svůj krk, a to i přes tu skutečnost, že se nekamarádí s kvalitnějším brněním. Navíc se při vytváření postavy nabízí výběr pomocníka, jenž ale nachází uplatnění pouze v některých příběhových úkolech.

Tvorba charakteru je tak detailní a propracovaná, že si prostě zaslouží vlastní odstaveček. Nejenže vaše postava může vypadat jako největší grázl i jako totální idiot, ale během deseti krůčků se dostane i na specifičtější věci. Pro všechny platí menší zosnování osobního postavení ke světu v podobě jednoduchých rozhodnutí mezi malým počtem možností, ale třeba právě nekromantovou zvláštností jsou masky, které předurčují jeho přednosti. Zda se váš vyvolený vydá cestou nebojácného ničitele nebo spirituálního zadumance, to je na vás.

Malým osobním zklamáním pro mě zatím je PvP a WvW náplň, ale pravděpodobně půjde pouze o chybku betaverze. Nebylo totiž možné se dostat do běžné férové bitky, všechny postavy se rázem vyhouply na maximální úroveň (80) a zběsile po sobě házely ta nejsilnější kouzla, přičemž jediným výsledným produktem byl příšerný zmatek. Veškerá bojiště jsou ale navržena výborně a přístup do zápasů, který je vyřešen formou primitivního browseru, slibuje pohodlné válčení.

Je to beta...

Kdybyste si naivně mysleli, že Guild Wars 2 konečně budou něčím, co by se snad dalo nazvat "next-gen MMO", pak by bylo fajn se probrat a nedočkat se hořkého zklamání. Hra vypadá dobře, tom žádná, ale o nijaký zásadní zlom se nejedná, častý výskyt platí pro škaredé textury a co je nejhorší, vůbec to neběží dobře. Ale zase – je to jenom beta. Snad. Stejně polovičatý úspěch u mě sklidila i hudba, která, když zní, je super, ale ona moc často nehraje a není nic šílenějšího, než (doslova) hluché místo.

Prozatimní pocity jsou převážně pozitivní, ale stále se nemůžu oprostit od srovnávání s "vy-víte-čím", podobnost je zkrátka znatelná a jinak to už asi nebude. To ale nic neubírá jasně viditelným kvalitám, které se nejspíš naplno projeví až po několika záplatách. Avšak už teď je nemožné přehlédnout ten obrovský potenciál, který v sobě Guild Wars 2 nese. A jak se projevuje? Baví a nepouští.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama