Grid - dojmy z Gamescomu
Držet se striktně předlohy je dvousečná zbraň. Ať už mluvíme o pokračování, spin-offu nebo rebootu, vždy je nutné to nové a to staré pečlivě vybalancovat. Hráči nemají rádi stojatou vodu, většinou ale neuspějí ani divoké experimenty. To všechno lze s trochou nadsázky aplikovat na velmi rozdílně přijímanou sérii Grid. Čtvrtý díl závodní arkády chce celou ságu od základu restartovat, zároveň však velmi důkladně ctí svého o 11 let staršího jmenovce. Zkušení Codemasters na Gamescom přivezli dokonce plnou verzi rebootu, nic mi tedy nebránilo ve výletu do závodní budoucnosti. Nebo snad minulosti?
ZPÁTKY NA STARTU
Naprosto bez rozpaků dojmologickou část textu odstartuji tvrzením, že nový Grid je naprosto extrémně podobný tomu původnímu. V zásadě se sami můžete rozhodnout, zda je to dobře nebo špatně, tak jednoduché to ale nebude. Původní Grid totiž považuji za to nejlepší, co kdy arkádová odnož závodních her vyprodukovala. Naprosto dokonale vyvážený jízdní model, agresivní, zábavná umělá inteligence a především hutná atmosféra vyhrocených bojů plech na plech. Codies v roce 2008 dosáhli vrcholu, ze kterého bohužel vedla jediná cesta. Proč tedy nevzít to, co tak báječně fungovalo, nevyhladit vrásky a neslíznout všechnu smetanu?
Říci však, že Grid sprostě vykrádá sám sebe by bylo velmi unáhlené.
Protože někdy vzpomínky ožívají až příliš. Měl jsem možnost vyzkoušet dva velmi odlišné závody, noční japonskou metropoli za volantem pouličního monstra na základu RX-7 a okruhový speciál Porsche na typickém evropském okruhu. A kdyby mě všudypřítomné bannery neupozorňovaly na to, že je rok 2019 a zkouším čerstvou novinku, uvěřil bych, že pomalu spějeme ke konci minulého desetiletí a mé starověké Pentium Dual Core zoufale bojuje s Mustangem Boss na okruhu v San Francisku. Říci však, že Grid sprostě vykrádá sám sebe, by bylo velmi unáhlené, ve výsledku je totiž tento nostalgický trip paradoxně nesmírně osvěžující.
ŘÍZNI APEX
Stačí tradičně infarktový start, prvních pár zatáček a připadám si jako doma. Codemasters zřejmě konečně zanevřeli na nesmyslná tvrzení o nepopularitě pohledu z kokpitu. Zatímco v dvojce absentoval úplně a poslední Autosport zalepil vzniklou díru jakousi rozplizlou odporností, teď je zpátky v plné ostrosti. Sice chybí dnes již standardní upravená kamera pro hráče s volantem, to ale až tak nevadí, ostatně si kacířsky stojím za tím, že akční a neurvalou hratelnost Grid si lépe vychutnáte na podobně neurvalém gamepadu (od tohoto tvrzení se část redakce distancuje, pozn. editora). To platí především pro ostré městské závody, kde nejlepší strategií stále zůstává sekýrovat soupeře a automobilový Mirek Dušín daleko nedojede. Na okruhu už působí přehnaně hbité a benevolentní stroje trochu podivněji, to ale k sérii prostě patří.
Předem definované nastavení obtížnosti neumožnilo plně prozkoumávat taje jízdního modelu a přehršel asistentů udělal z obou závodů spíše pouťovou atrakci, i přes to jsou ale obrysy závodění jasné. Na závoďácích je především cítit výkon a touha k akceleraci, zatímco hmotnost zůstává spíše upozaděna. Na rovinkách držely oba stroje jako přibité, v prudších zatáčkách dovolí skutečně hodně a i skandální chyby lze jednoduše vyřešit hrubým brzděním. V nabídce bohužel nebyly driftovací závody, které starý Grid povýšil na naprosté umění a dodnes se jim v arkádových závodech nic nevyrovnalo, věřím ale, že si Codies schovávají i ikonické horské serpentiny a noční tógy
TO SE PŘEBROUSÍ
Pokud však Grid nechce spadnout do škatulky zbytečného recyklátu, musí bezpodmínečně modernizovat grafický kabátek. Ve své době byla původní hra špičkou a spektakulární bouračky dokázal v mainstreamu ukázat lépe snad jen Burnout (ale s nelicencovanými vozy!). Závodní hry se ale především díky Forze Motorsport a Project Cars přiblížily nebezpečně blízko k vysněnému fotorealismu a například příbuzná série Dirt už rozhodně s grafickou špičkou krok nedrží.
v současné konkurenci to ale bude mít Grid setsakramentsky těžké
Realita je řekněme hořkosladká. Modely aut jsou ucházející, prostředí je tradičně velmi živé, hýří barvami a jistou technickou ztrátu dohání tvůrci citlivě dávkovanými dávkami částicových a světelných efektů. Závody se nutně nemění v cirkus, zubaté hrany a tězko popsatelnou celkovou neuhlazenost vizuálu to ale úplně zamaskovat nezvládne. Ne, že bych snad očekával polygonovou a světelnou onanii ve stylu Forzy, v současné konkurenci to ale bude mít Grid setsakramentsky těžké. Alespoň ty bouračky pořád umí rozproudit krev v těle a z výrazně dynamičtějšího kokpitového pohledu doslova cítíte, jak vám tvrdý náraz škube zátylkem.
DO TŘETICE
Když jsem poprvé vstával od konzole, plný čerstvě nabytých dojmů, převažovala ve mně negativita. Po dalších pár kolech a hodinách “kvašení” se ale skepse přetransformovala ve zdravou zvědavost. Codies možná s ortodoxní vírou v původní koncept zabrnkali na tu správnou nostalgickou strunu. A když se oprostíme od vzpomínek, zbyde extrémně zábavné arkádové závodění. Což je dost možná všechno, co ke spokojenosti potřebujeme.
Uvidíme 11. října.
