God of War: Chains of Olympus

Reklama

Hry jsou potravou fantazie. Teprve přijmeme-li tuto jednoduchou premisu, je možné pokračovat v tomto nadmíru metaforicky konstruovaném úvodníku. Pakliže totiž chápeme hry jako cosi, co lze pozřít, můžeme bez obav z nepochopení konstatovat, že série God of War je jako mexická kuchyně. Na pohled plná barev a efektů, nasycená vůní evokující divokou jízdu, která nás při konzumaci jistojistě čeká. Chuťově pestrá, ostrá jako břitva, akční a přitom lehká jako pírko, jehož se nelze nabažit. Je to dobrodružství, kterým se člověk snadno naplní, ale jen nerad se vyprazdňuje. God of War je perlou každé videoherní hostiny, kterými dnes a denně krmíme svou fantazii. A protože hlad je infinitní proces, musíme ho ukájet pokud možno bez přestání. Pro ty, kdož svou jedničku snědli, dvojku natrávili a do trojky nedospí, pro ty tu máme God of War: Chains of Olympus. PSP jednohubku, mexickou tortilu před opravdovým next-gen nášupem.

Za řekou Styx

Že je Kratos frustrovaný se všeobecně ví. Přišel o rodinu, vraždil nevinné, zaplétal se s bohy a vůbec… než začal vraždit a čtvrtit ve jménu dobré věci, vedl skrz naskrz násilnický život plný temných tajemství a zvěrstev. Víme o nich, některá jsme mohli v průběhu dvou dílů lehounce poodhalit, ale o co tehdy doopravdy šlo vlastně tak úplně netušíme. I řekli si v Sony, že je to vlastně docela dobrý materiál pro takový menší spin-off, a že by nebylo úplně od věci vystavět na něm killer titul pro PSP, když už se to tak úplně nepovedlo s MGS. A taky že jo. Do díla se pustili nadaní pánové z Ready at Down (kdo zná jejich Daxtera pro PSP, ví že se nejedná o žádnou hej-rup partu) a projekt, jenž měl dotvořit exkluzivní triumvirát Killzone, MGS, God of War začal dostávat reálné obrysy. Hrdina Kratos se nám tentokrát představí v temných dobách před prvním dílem, kdy ještě ve službách bohů odvracel Perskou invazi do Řecka a potuloval se nejtemnějšími kouty řecké mytologie – Tartarem a Hádem, tedy místy, kde si odpykávali své tresty a nehmotné bytí Titáni a lidé. Pokud se někde formovala Kratosova frustrace, pak to bylo právě zde, v říši temna. A tentokrát budeme u toho.

Jednoruký bandita

Přechod z PS2 na PSP obvykle přináší nějaké ty ústupky co do základních projevů hratelnosti. Potkalo to Killzone, nevyhnul se tomu MGS. Ploskolebý bojovník se však o své léty nastřádané dědictví obávat nemusí – alespoň podle slov vývojářů. Naopak, handheldový Kratos by mohl na svém přechodu do menšího paradoxně vydělat. Přislíbena jsou nová komba (na jednom z dosud prezentovaných záběrů ze hry je možné spatřit efektní zašlápnutí protivníka, kdy Kratos nejprve svůj cíl podetne nohou a následně mu takříkajíc šlápne do úsměvu), vylepšený úderový rejstřík a podle zákulisní šuškandy i nějaká ta létající potvora. To že se God of War nemusí kvůli svému stěhování uskrovnit je však víceméně dílem štěstěny – na rozdíl od svých ambiciózních, ve výsledku však lehce pokulhávajících PSP kolegů totiž nebude tak zoufale postrádat druhou analogovou páčku. Jak známo, série už od prvního dílu spoléhá na fixní náhled, tudíž se na PSP vyhne notorickým problémům s kamerou a bude se moci soustředit na prostou konverzi vycizelovaného a časem prověřeného ovládání z PS2. Můžeme se tedy těšit na plný pytel úderů, komb, magie a mytologické krve na který jsme dobře zvyklý, aniž by přitom došlo na neoblíbené a obecně špatně přijímané zásahy do ovládacích prvků. Jak vyplývá z prvních herních testů, jedinou změnou oproti konzolové verzi je nutnost přidržet obě boční tlačítka spolu s analogem v okamžiku, kdy chce hráč přimět Kratose ke kotoulu. A to už se vyplatí…

Až to bije do očí

Zatímco však o kvalitách herních aspektů si už v této fází vývoje dovolí pochybovat málokdo, velkodušné sliby týkající se vizuálního zpracování jsou stále přijímány s mírným despektem. Ono když vám někdo tvrdí, že to co na PSP předvedl výše zmiňovaný Daxter studia Ready at Down představovalo necelých 60 % výkonu handheldu a že God of War ho v tomto ohledu na míle překoná, skepse bývá často tím prvním obranným mechanismem. Znovu však musíme posypat své pomazané hlavy popelem – jak slíbili, tak i udělali. Chains of Olympus vypadá vskutku úchvatně, těžko se tomu věří a ještě hůř se to slovy popisuje. Musíme si zkrátka vystačit s konstatováním, že co do grafického zpracování se PSP God of War málemže vyrovná i svým konzolovým bratříčkům a jako první hra na tomto handheldu skutečně dokazuje, že v jeho miniaturním srdci tepe výkon, jenž si nic nezadá s regulérní konzolí.

Pokud doposud PSP postrádalo dostatečně silný titul, který by jen svou silou přiměl ke koupi přístroje doposud nerozhodnuté hráče, God of War může tento jeho neduh vyléčit. Na vlastní kůži se o tom budeme moci přesvědčit již v zimě letošního roku.

Reklama