ReCore Článek Forza Horizon 3, Sea of Thieves a ReCore – dojmy z E3

Forza Horizon 3, Sea of Thieves a ReCore – dojmy z E3

Jaromír Möwald

Jaromír Möwald

27. 6. 2016 10:00 8
Reklama

Jak už jste se asi dozvěděli z našich videoblogů, případně z podcastu, stánek firmy Microsoft měl pro letošní ročník veletrhu E3 lehce odlišnou filosofii, než tomu bylo v minulých letech. Přímo na jeho ploše jste si totiž mohli vyzkoušet prakticky kompletní line-up her, které se chystají na Xbox One a PC v následujících šesti měsících. Nespornou výhodou bylo, že jste díky tomu mohli zkusit alespoň na chvilku skutečně cokoliv, co vás napadlo – od gigantických projektů s několika desítkami herních stanic, až po malé nezávislé hříčky se skromným jedním monitorem. Nevýhodou se z pochopitelných důvodů stal zájem „neodborné“ veřejnosti, kdy se v okamžiku otevření bran, vedoucích na výstaviště, ke stánku nahrnuly stovky lidí, převážně blogerů, číhajících na svých pár minut herní slávy. Díky našim ostrým loktům a zkušenostem z pobíhání po výstavišti jsme si následující tři tituly zahráli skutečně do sytosti. Toto jsou naše dojmy. 

FORZA HORIZON 3 

Je možná nespravedlivé označit Forzu Horizon 3 jen jako „další díl“, ale z ukázky, která trvala velmi slušných 20 minut, jsme si nemohli vyzkoušet ani jednu z novinek, kterými se vývojáři ze studia Playground zaklínali na tiskové konferenci Microsoftu, případně v dodatečných interview během E3. K dispozici jsme měli tři segmenty ve třech vozech na třech různých površích. Všechny následovaly velmi rychle za sebou bez zbytečných loadingů a byly natolik sevřené v rámci dema, že zde nešly ani měnit radiostanice. Jako první jsme pod kontrolu dostali nejnovější Lamborghini Centenario, s nímž byla doslova radost uhánět po australských dálnicích s občasnou vyjížďkou směrem do džunglí zahalených okrsek. Kromě toho, že hra vypadala skutečně epesně, bylo už zde možné zaznamenat, že kořeny série se měnit nebudou. Vracení času je stále přítomno, body, které dostáváte za styl vaší jízdy taktéž a umělá inteligence bude znovu „řízena“ skrz systém Drivatarů.

Druhá a třetí část dema pak konečně ukázala několik novinek, byť pouze těch jízdních. Pod kontrolu jsme totiž dostali nejprve obří džíp, jehož bratříčky jsme sice mohli vidět už v minulém díle, ale tam pro ně byl prakticky vyhrazen prostor až v DLC. Zde jsme se do něj převtělili přímo na jedné z křižovatek, kde se s ním míjelo v plné rychlosti naše Lambo. Jen škoda, že po drobném vybočení z vytyčené cesty se na obrazovce objevila hláška „Leaving Demo Area“, tudíž nešlo zahryznout obří pneumatiky i mimo prašnou cestu. To jsme si ale vynahradili na úplném konci, kdy se z lesodžungle závod přesunul na pláž. Nejenže byla lahoda přepínat v tu chvíli pohledy a užívat si mořské kapky na předním skle, ale také se změnil celkový pocit. Poprvé v rámci dema bylo skutečně vidět, že nejde jen o rozšíření dvojky, nýbrž o hru se svým vlastním stylem, která ve vás opět vyvolá vzpomínky na neexistující dovolenou.

Závěr a královská disciplína v podobě závodu čtyřkolky s džípem, který měl ovšem nefér výhodu v podobě připevnění na helikoptéru, byl už jenom pomyslnou třešničkou na dortu. Moc dobře vypadajícím a skvěle technicky provedeném dortu, na kterém bude radost si začátkem podzimu smlsnout. Připočítejte pak možnost tvořit si svůj hudební festival formou vlastních radiových stanic a hlavně gigantický otevřený svět, plný úžasných přírodních protikladů, a máte tu kombinaci, jenž nemůže dopadnout špatně.

SEA OF THIEVES 

Ačkoliv pirátská tematika v posledních deseti letech vydělala několik miliard skrz filmovou sérii Piráti z Karibiku, pirátských her je jako šafránu. I v tomto lákadlu spočívala atraktivnost Sea of Thieves do chvíle, než jsme spolu s dalšími čtrnácti hráči nastoupili ke konzolím a jali se kontrolovat trojici lodí na uzavřeném kousku moře. Potěšitelné hned od začátku byly dvě věci. Za prvé – jednoduchý grafický styl má něco do sebe a ze všeho nejvíce mi připomněl, jak příznačné, sérii Monkey Island. Lze navíc díky němu v hojné míře uplatňovat takzvaný slapstick humor, neboť postavy sice nemají tolik animací, ale zase o to komičtěji vypadá například jejich žbluňknutí do vody. A za druhé – kooperace, která byla propagována od první chvíle, zde není jenom laciným zaklínadlem, nýbrž skutečnou nutností. K tomu, aby se loď vůbec vydala na moře, bylo potřeba minimálně 3 lidí. Aby na tom moři následně neztroskotala na prvních skaliskách, případně nepadla do léčky jiným pirátským škunerům, byla naše pětičlenná posádka tak akorát. A byť bude možné ve hře ovládat lodě pro jednoho – dva lidi, zážitek ze sdíleného dobrodružství byl jedinečný. The Division a Destiny možná v kooperaci fungují skvěle, ale v Sea of Thieves se jedná o nutnost. Až do té míry, že to hře může maličko zlomit vaz.

Novinářské ukázky mají tu výhodu, že všichni společně táhnou za jeden provaz. Byl to i náš případ, kdy po mém demokratickém (= byl jsem nejrychlejší) dosazení za kormidlo tenhle natáhnul plachty, tahle vytáhla kotvu a tihle se posadili k dělům. Ovládání je maximálně zjednodušeno, abyste využívali vždy maximálně dvě stejná tlačítka na všech postech. To se hodí zejména ve chvíli, kdy vše nejde podle vašich plánů a vy musíte rychle přeskakovat od děl přes zatékající podpalubí k výstupu do stěžňového koše. A tak zatímco naše pětice fungovala jako dokonale namazaný stroj, hlasité překřikování od ostatních konzolí napovídalo, že budeme mít práci s jejich potopením hodně ulehčenou. Hlasová komunikace je pro plné vychutnání Sea of Thieves zcela klíčová a byť se vše dá hrát i s náhodnými hráči, prakticky si to nelze představit. Sestavit svůj tým pirátů je jedna věc, narazit na stejně sehranou loď na druhé straně však může být ještě těžší. Autoři na naše otázky ohledně systému matchmakingu jasnou odpověď nenalezli a odvolávali se pouze na komunitní „huby“, v nichž lze najít spoluhráče přesně pro danou specializaci. Říkáme to sice často, ale u této hry se více než u jiných vyplatí počkat na recenzi.

RECORE

Jedno z největších zklamání celé výstavy má, alespoň pro mě, na svědomí právě nejnovější hra od mistra Inafuneho. Relativně zajímavá premisa v podobě obměny vašich robotích pomocníků za použití jednoho jádra v naší hratelné ukázce zůstala pouze matným stínem toho, co ukázaly atmosférické trailery. To by však nebylo to nejhorší. ReCore se bohužel hrála v lepším případě jako levná kopie akční skákačky Enslaved, v horším jako zapomenutelná záležitost z předchozí generace konzolí. Na svědomí to má, vedle nevyužitého systému prohazování robotů, také grafika, ovládání, soubojový systém a zcela nevyužitá hrdinka v hlavní roli. A pokud bychom se měli řídit tím, že vývojáři na výstavě formátu E3 chtějí vždy ukázat ze své hry to nejlepší, pak v ReCore nás toho příliš zajímavého nečeká. 

V sérii ledově chladných kovových chodeb jsme byli nuceni dělat zejména dvě věci – střílet nekonečné salvy různě zbarvených nábojů na adekvátně zbarvené nepřátele a skákat přes množství plošinek. Na tom by samo o sobě nebylo nic objevného, ale ani špatného, mnoho her nabízí tu samou náplň. Rozdíl mezi nimi a ReCore je však v tom, jak dlouho jste nuceni danou činnost dělat a jak obratně se při tom cítíte. Nepřátelé mají nesmyslně moc energie, skákání vám znepříjemňují statické úhly kamery a jistá archaičnost celé hry je doplněna chybějícími vysvětlivkami kudy se máte dostat dál. To může znít jako naříkání zparchantělého konzolisty, ale pokud se přes „obyčejný“ mechanismus otevírání dveří nemohou dostat ani sami vývojáři, kteří na vás mají dohlížet během hraní, je něco špatně. Budu velmi překvapen, pokud se z ReCore nakonec stane úžasný titul, kteří budou všichni chválit. Na mě však během E3 působil přesně opačným dojmem.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama