For Honor - dojmy z E3

Trvalo to v podstatě rok, než se Ubisoft opět rozpovídal ohledně své pseudostředověké akční mlátičky For Honor. Minulý rok se na E3 zčistajasna objevila (čtěte loňské dojmy ze hry), aby zase na dlouhé měsíce zmizela. V podstatě jediná novinka během té doby bylo připomenutí, že For Honor bude také obsahovat singleplayerovou kampaň, což mohlo při odhalení multiplayerové 4v4 části zapadnout. No a tento rok to bylo naopak - o multiplayeru nepadlo téměř nic a na E3 For Honor výlučně představoval svoji hru pro jednoho hráče.

POHÁDKA PRO DOSPĚLÉ

Podle všeho by se nemělo jednat o sekundární herní režim, ale vedle mulitplayeru by měl být přinejmenším stejně důležitou součástí hry. V příběhové kampani bude možné hrát za každou ze tří frakcí, přičemž hra za rytíře, vikingy a samuraje nabídne rozdílná prostředí a různé pohledy na jejich nadpřirozený konflikt. Válku mezi všemi zúčastněnými stranami už po tisíc let sleduje Apollyon, krutá vojevůdkyně, která manipulací svých příznivců mezi válečníky udržuje plameny sváru při věčném životě. Nekonečná válka však nevyhovuje všem a hráči budou ve hře muset odhalit plány Apollyon a zabránit jí ve zničení všech válčících národů.

Svým pojetím akce For Honor vychází z mlátiček typu Golden Axe, přístup k nepřátelům si zase vypůjčuje od série Dynasty Warriors.

Půlhodinový exkurz do světa For Honor měl dvě části. V té první jsem v oplátovaném těle rytířky bránil hrad před útokem legie nepřátelských rytířů, v té druhé pak jako mohutný viking dobýval samurajskou pevnost. Před hrou samotnou jsem měl na výběr z několika hrdinů, jak se zde nazývají třídy. V případě rytířů bylo na výběr také pohlaví postavy, což mělo pouze mírný vliv na vzhled brnění, jež dostalo do hrudní oblasti trochu více místa a naopak mírně zeštíhlilo v pasu. Jelikož měli všichni na hlavě helmu, tváře zůstaly vždy skryty, ale rytířce z pod helmy vykukoval blonďatý spletený cop. Třídy by se měly ve finální hře od sebe trochu odlišovat, což najde využití spíše v multiplayeru, ale to jsem neměl možnost vyzkoušet. Znatelný rozdíl byl však mezi hrou za rytíře a za vikinga, jenž byl o poznání pomalejší, mohutnější a silnější.

NA OSTŘÍ MEČE

Bojový systém - bezesporu hlavní tahák hry - v obou částech fungoval v podstatě totožně a měnila se jen útočná komba, dovednosti a rychlost postavy. Souboje stále spočívají v duelech, ve kterých protivníci s meči (sekerami, katanami) zaujímají jednu ze tří pozic, aby vykryli soupeřovy útoky a svými ťali do nechráněných míst. Nejprve bylo třeba soupeře zaměřit přes L2 a pak pravým analogem volit pozici zbraně svrchu, zleva nebo zprava. HUD zobrazoval, kterou ze tří pozic momentálně zaujal nepřítel, a tak bylo jasně vidět, jak mám jeho pozici zrcadlit, abych jeho rány blokoval. Je ale také možné na poslední chvíli ráně uhnout, což se hodilo především při útocích, které nelze odrazit. Naopak při ataku se musí útočit z té strany, kterou si soupeř nechrání. Zaútočení ze stejné strany a ve stejný moment jako nepřítel pak vyústí v protiútok, který navíc nepřítele na chvilku vyhodí z rovnováhy. Zní to sice snadně, ale nepřátelé a především bossové dokázali pozice měnit docela rychle a souboje tak spočívaly v postřehu a trpělivosti.

Systémově jednoduché souboje jsou však svou nezvyklostí velice návykové a každý jsem si ve hře užíval. Svým pojetím akce For Honor vychází z mlátiček typu Golden Axe, přístup k nepřátelům si ale zase vypůjčuje od série Dynasty Warriors - i zde proti hráči stojí početné řady slabších jednotek, kterých se lze zbavit pár zásahy, mezi nimiž vyčnívají zmínění hrdinové, silnější nepřátelé, se kterými se vede ten skutečný, taktičtější boj. Útočná komba, která má každá frakce jiná (například jen viking umí máchnutím sekery zranit všechny kolem sebe), se však nikdy nevymykají realitě a není na místě čekat od rytířů, vikingů a samurajů nepřirozená akční představení či magické dovednosti. Naopak, hra se navzdory pohádkové premise přiklání k realistickému zobrazení bojů a při úspěšném provedení komb vám kamera dovolí nahlédnout blíže na efektní útok, který ukončí protivníkův život. Navíc to vypadá, že souboje ve hře oživí i různorodá prostředí. For Honor sice nejde do takové hloubky kontextuálních útoků jako třeba Sleeping Dogs, ale při útoku na samurajskou pevnost mohl viking chytnout chvilkově omráčené nepřátele a rozeběhnout se s nimi. Při dobrém nasměrování je tak šlo shodit z římsy, případně je napíchnout na obranné bodce na zdech.

VÝPUJČKY ODJINUD

Ukázka však představila i pár prvků, které bychom spíše hledali v akčních RPG. Na skrytých místech v úrovních se nacházely sbíratelné léčivé power-upy. Neléčily okamžitě, ale je možné u sebe mít až dva naráz a využít je přes d-pad kdykoliv v nouzi, třeba i během boje. Vikingský dobyvatel zas předvedl Revenge Mode, schopnost silných nepřerušitelných útoků, jež však bylo třeba nejprve nabít úspěšným blokováním a uhýbáním. To samé však uměl i samurajský boss, což vedlo k intenzivnímu a napínavému souboji. Dobrou zprávou může být také fakt, že nepřátelé nebyli hloupí a k boji přistupovali s různými taktikami. Někteří zbrkle útočili, jiní dlouze blokovali jakoukoliv snahu o nalezení skulinky v obraně, další se snažili o pomalé ale silné útoky a tak dále. K boji nešlo přistupovat automaticky bezmyšlenkovitě a For Honor zručně kombinuje dynamickou rubanici při kontaktu s řadovými nepřáteli a náročnější duely s nepřátelskými hrdiny.

Nelze čekat, že se pod tím vším brněním a realisticky vypadajícími souboji skrývá hardcore simulátor středověkých bitev.

For Honor není nikterak prudce originální, ale nelze mu upřít, že všechny jeho prvky z různých žánrů do sebe prostě zapadají. Snad až na výjimku v případě mírně neohrabaného pohybu postav (přece jen nehrajeme soulsovku), nebylo chvilce ve For Honor co vytknout. Dokonce i po grafické stránce byla hra na PS4 překvapivě podařená, což nešlo říct o Watch Dogs 2 nebo Steep, dalších dvou multiplatformních titulech od Ubisoftu. Jistě za to může fakt, že se nejedná o hru s otevřeným světem. Kampaň se odehrává v menších až středně velkých oblastech od sebe oddělených animacemi. Přesto se o kvalitě přesvědčte sami a podívejte se do galerie na nové obrázky, které skutečně nejsou od reality na konzoli příliš vzdálené.

KRVAVÝ VALENTÝN 2017

Špičková prezentace je jedním z důsledků vysokých produkčních hodnot, které s sebou práce pod hlavičkou Ubisoftu přináší. Jenže ze stejného důvodu nesmíme zapomínat ani na to, že ať For Honor vypadá sebeunikátněji, stále se bude jednat o mainstreamovou produkci. V prvé řadě bude hra přístupná normálnímu hráči a nelze tedy čekat, že se pod tím vším brněním a realisticky vypadajícími souboji skrývá hardcore simulátor středověkých bitev. Dle krátké ukázky hrané na jednoduchou obtížnost nelze soudit, jak na svého hráče bude hra náročná, ale překvapilo mě, že vývojáři ani nemají v plánu do hry přidat možnost vypnout signalizaci soupeřovy zaujaté pozice při duelu. Alespoň pro příběhovou kampaň by taková možnost mohla přilákat hráče, kteří mají své hry rádi trochu obtížnější.

S čím se vývojáři bohužel nepochlubili, byla možnost kooperace dvou hráčů, přes internet či lokálně. Je pěkné sledovat, že se kdysi takřka všudypřítomný prvek lokálního co-opu opět do her pomalu vrací a For Honor ho plánuje uvést do všech herních módů. Tedy nejen do příběhové kampaně, ale i do kompetitivních režimů. Lákavý příslib gaučového hraní pak představuje takovou třešničku na lahodném dortu, který se právě v pekárně Ubisoftu připravuje. Datum vydání stanovené na 14. února 2017 je zatím stále daleko, ale na rozdíl od loňska budou následující měsíce bezpochyby plné informací o tomto zajímavém titulu. Velké firmy se mlátičkám nevěnují a osobně se těším, až zjistíme, jak to dopadne, když se velikán jako Ubisoft postaví za kdysi tak populární žánr.