Far Cry 5 - dojmy z Gamescomu

Pokud jste posledních 13 let nestrávili někde v atomovém krytu jako Brendan Fraser ve filmu Dožeň, co se dá, sérii Far Cry jste se určitě nemohli vyhnout. Od prvního dílu, který vyšel ve stejné době jako Doom 3 nebo Half-Life 2 a přesto dokázal těmto gigantům zdatně konkurovat přes dle mého názoru příšerně nudnou dvojku, která sice představila zajímavé mechanismy a dospělý příběh, ale po herní stránce už to tak slavné nebylo, až k poslednímu Primalu, který se pokusil o něco nového, v očích mnoha hráčů se však nezbavil nálepky pouhého reskinu, série má na kontě skutečně značné množství iterací. Naštěstí pro nás je nemusíme všechny probírat, protože jsem tak už učinil v loňském článku. Pojďme se tedy raději podívat na očekávaný pátý regulérní díl.

TRESTAT ZLO ZLEM

Série, která byla až dosud známa svou zálibou v exotických lokacích se tentokrát vydává do na první pohled mnohem usedlejší americké Montany. Důležité je ale právě to „na první pohled“, protože z prvních dojmů ze samotného hraní je patrné, že z bezbřehé divokosti se neztratilo vůbec nic, ba právě naopak. Far Cry 5 šlape na pedál ještě víc, a pokud jste doufali, že se víc přiblíží poněkud střízlivějšímu druhému dílu, budeme vás muset zklamat. Okres Hope drží v železném sevření náboženští fanatici z kultu, který vede samozvaný prorok Joseph Seed. Vězte, že pokud Vaas Montenegro ze třetího dílu fungoval jako spíše legrační a psychicky labilní postavička a Pagan Min ze čtyřky byl doslova Bondovským padouchem s nonkonformním stylem v oblékání a některými poměrně sympatickými charakterovými rysy, otec Seed je tím opravdovým, nekompromisním zlem, které se vpíjí do srdcí poblouzněných následovníků, ochotných ve jménu svého společenství páchat ta nejhorší zvěrstva.

Far Cry 5 se nesnaží o realistický popis života na severoamerickém venkově, mnohem více jde o satiru kořeněnou pořádným množstvím explozivní akce.

Přenechme nyní stranou fakt, že v okrese Hope zjevně totálně selhaly státní bezpečnostní složky a padouši si tu dělají, co se jim zamane. Far Cry 5 se nesnaží o realistický popis života na severoamerickém venkově, mnohem více jde o satiru kořeněnou pořádným množstvím explozivní akce. A jestli vám tohle není po chuti, jděte radši o dům dál.

BEZ PŘÁTEL TO NEJDE

V rámci testovací dvacetiminutovky jsem si mohli vyzkoušet dvě mise a trochu toho potulování mezi nimi. Hned na první pohled se ukázalo, že Cry Engine 3, k němuž se hra uchýlila od technologie Dunya, kterou využívaly starší díly série, poskytuje Far Cry 5 velice líbivý kabátek. Hrál jsem na PS4 Pro, hra vypadá skvěle a netrpí ani problémy s plynulostí. Na začátku hraní jsem dostal na výběr ze tří parťáků, mezi nimiž nechyběl ani čtyřnohý miláček. Nakonec jsem se ale rozhodl pro sexy ostrostřelkyni, která sebevědomě kryla můj tichý postup městečkem plným nepřátel. Systém parťáků mi připomněl již zmíněný druhý díl, když jde do tuhého a válíte se v krvi na zemi, může vás kolega zatáhnout do bezpečí a postavit znovu na nohy. A jak to z ukázky vypadalo, přijde taková pomoc rozhodně vhod, protože s nepřáteli hra opravdu nešetří. Tichý postup se, jak už to tak bývá, kvůli jedinému zaváhání nakonec zvrtnul v brutální přestřelku, při níž mě zasypávaly spršky kulek ze všech stran a nestačil jsem ani uhýbat granátům.

O to víc mě potěšilo, když jsem nastoupil do krásného typicky amerického tahače a s gustem prorazil provizorní barikádu zloduchů. Osvobození městečka bylo pak už záležitostí okamžiku, krátký rozhovor s místní fešandou ale odhalilo další problém – majitel místního letiště je v ohrožení! Nasedl jsem tedy do auta a rychle se vydal k lesíku, za nímž se mělo letiště necházet. Podle střelby a výbuchů jsem mířil správným směrem, a skutečně, malý hangár byl v totálním obležení. Nic, s čím by si ale má automatická puška neporadila. Místní letecký nadšenec Nick sice podle slov sličné barmanky není žádný velký myslitel, kuráž se mu ale upřít nedá. V rychlosti mě seznámil s tím, že kult otce Seeda si v místních silech ukládá látky na výrobu výbušnin a navrhl útok ze vzduchu. Během chvíle už jsem se brodil říčkou k obojživelnému letadlu, které i přes mírumilovný exteriér skrývá pod kapotou kulomety a taky pár bomb.

TROCHU NĚKDE JINDE

Zatímco ve čtvrtém díle jste si mohli užit jen maličkou provizorní helikoptéru, nyní budou vzdušné souboje zjevně mnohem častější a větší součástí hry. Po vybombardování sila a zničení nepřátelského konvoje (hra dokonce pilotům poskytuje i pohled z pumovnice, aby se vám lépe zaměřovalo) se totiž objevil nepřátelský pilot a začal dogfight na život a na smrt. Zlotřilá sekta má evidentně nemalé prostředky a spoustu způsobů, jak držet nešťastnou oblast pořádně pevně pod krkem. Úspěšným sestřelem ukázka skončila a já se přiznám, že mě v tu chvíli zamrzelo, že se Far Cry 5 nedočkáme už letos na podzim.

Nečekejte zásadní změny v jádru hratelnosti, většinu známých mechanismů tu stále najdete a pořád půjde primárně o divokou střílečku.

Je vidět, že se vývojáři aspoň trochu chytli za nos a o novém dílu se už skutečně nedá mluvit jako o pouhém reskinu. Na druhou stranu nečekejte zásadní změny v jádru hratelnosti, většinu známých mechanismů tu stále najdete a pořád půjde primárně o divokou střílečku, okořeněnou dalšími prvky. Zásadní odpůrce série pátý díl ke změně názoru nejspíš nepřesvědčí, fanoušci se ale rozhodně mají na co těšit.