Dreadnought - dojmy z bety

Představuji si, co dělalo berlínské studio Yager v roce 2011 a 2012. Pravděpodobně upíralo veškeré své síly k tomu, aby k vydání zdárně dotlačilo svou nejznámější hru Spec Ops: The Line. Nemusela být z jejich repertoáru tou nejznámější, kdyby býval vyšel Dead Island 2, ale to je jiná písnička, která končí slovy Sumo Digital. Ale oba roky hrají pro tým důležitou roli i z jiného hlediska. Vyšly totiž dvě hry, z nichž bude více než stohlavý tým o několik let později čerpat. World of Tanks a War Thunder. A když smícháte podobné hry s prvotinou Yager z roku 2003, vznikne Dreadnought.

JÁ JSEM NÓT. DREDNÓT

Máte-li čest a seznámili jste se s továrnou na peníze od Wargamingu nebo s neustále se rozvíjejícím titulem od neméně ambiciózního Gaijinu, víte, do čeho v Dreadnoughtu jdete. Jen pláně a oblaka druhé světové války a obecně poloviny minulého století vyměníte za vzdálenou budoucnost, kde nebe křižují velké bitevní lodě, které chtějí upižlat nepřátelské nýty laserovými paprsky a dobře mířenou salvou z iontových děl. Odsoudit Dreadnought od studia Yager jako kopii, by ale bylo krátkozraké a hloupé. Všechny hry se mezi sebou různě liší a Dreadnought z nich stojí bokem a dělá, jako by své veleúspěšné bratrance z druhého kolena neznal. Samozřejmě ale spolu sdílí spousty prvků, na kterých německá novinka nic nemění a vzala je prakticky jedna ku jedné. Titul, jehož koncept se poprvé objevil už v roce 2014, je tak plný rozporuplných překvapení, z nichž některá vás překvapí pozitivně a jiná o něco méně.

Obecně se dá říct, že Yager vykuchali z WoT a WT jen vnitřnosti a nabalili na ně novou, diametrálně odlišnou skořápku.

Pokud vás z nějakého důvodu World of Tanks a War Thunder nebavily, tak je klíčové před tím, než přijdete s Dreadnoughtem do kontaktu, abyste si ujasnili, co přesně se vám na obou hrách nelíbilo. Je poměrně vysoká pravděpodobnost, že si nějakou negativní vlastnost novinka odnáší od svých genetických předků, ale zase existuje slušná šance, že se jim vyhnula. Obecně se dá říct, že Yager vykuchali z WoT a WT jen vnitřnosti a nabalili na ně novou, diametrálně odlišnou skořápku. Těmi vnitřnostmi se myslí především systém Tierů, tedy různých tříd, vylepšování jednotlivých strojů a kupování dalších a dalších lodí. Zbrusu nový je ale gameplay, který snad nemohl být celkovým vyzněním odlišnější. V jednom balení bonboniéry se tedy nachází bonbony, které jsou zároveň povědomé a zároveň cizí, a tak nikdy nevíte, který z nich zrovna ochutnáte.

TY A JÁ

Začněme tím vnitřkem, tou metahrou, kvůli které byste měli Dreadnought hrát. Motivací by mělo být odemykání nových lodí a vylepšování těch stávajících. Jedno nejde bez druhého, a pokud si chcete pořídit stroj lepší třídy, cesta vede jen od jednotlivých lodí skrze bohatý strom upgradů. Ve hře existují tři „měny“. Měna v podobě nalétaných zkušeností, za něž můžete na své konkrétní lodi spustit určitý výzkum. Právě tyto zkušenosti jsou pomyslnou brzdou, která vám brání utratit vámi těžce nabytý balík na počkání. Bez toho, aniž byste zkoumali, si nic nekoupíte, a zkoumat nebudete bez toho, aniž byste s konkrétním strojem nelétali. Pokud se bude počet nalétaných hodin zvětšovat, přijdou na řadu peníze, za které si budete vyzkoumané novinky pořizovat. O něco lepší zbraně, lepší to a tamto, až nakonec dojdete k lepší lodi na vyšším Tieru. Třetí měnou je pak speciální platidlo, které můžete pořídit za reálné peníze. Přeci jen se jedná o free-to-play hru a nějak se Němcům vložené prostředky vrátit musí.

Do každé bitvy vstupujete se zvoleným setem čtveřice lodí. Bitvy se odehrávají na třech úrovních – na první mohou bojovat lodě třídy I a II, na druhé II, III a IV, a na páté lodě kategorií IV a V. Netřeba říkat, kde hrají ti lepší a zkušenější. Je na vás, jestli si z dané skupiny vyberete jenom létající kanóny první a druhé kategorie a budete zkoušet štěstí v lodích toho samého typu jen jiného vzezření a jiných statistik, nebo jestli naopak vsadíte na diverzitu a vyberete si vedle toho i nějaký větší křižník a podpůrná plavidla. Dříve či později budete muset hrát za všechny typy lodí, a to kvůli nalétaným zkušenostem a systému, ve kterém se přes strom upgradů dostanete k další lodi. Vtip je v tom, že ne každá podpůrná loď vyústí v podpůrnou loď. Ne, asi za ní nedostanete křižník nebo loď kategorie Dreadnought, ale rychlá a nebezpečná korveta by se mohla někomu líbit, i když nechce hrát za mechanickou opravárenskou loď, jen aby se k ní dopracoval. Ale dejte tomu čas, však ten dotyčný podlehne.

Dreadnought je všeobecně pomalá hra a pokud vám mezi rozestavení větších a velice neohrabaných lodí vpadne jedna rychlá myška, může vám solidně zavařit.

Když jsme u těch typů: Dreadnought je pořádný behemot, který se ničeho a nikoho nebojí, vydrží opravdu leccos a dokáže uštědřit několik tvrdých direktů. Tzv. Artillery Cruiser je ono vesmírné létající dělo. Jeho nevýhodou je, že se hlavní zbraňové systémy neotočí do všech stran a neustále míří jen před sebe a loď se tak musí za svým cílem otáčet celá. Je tak snadno zranitelná zezadu nebo z boku. Křižníky Destroyer nejsou tak velké a těžké jako Dreadnoughty, ale jejich vyšší rychlost je efektivní na lov těchto nebeských korábů a navíc díky své palební síle dokáží roztavit ocel jejich nepřátel. Taktické letouny se hodí především pro podporu svých přátel, ale jsou nedílnou součástí dobře fungujícího týmu. Korvety jsou asi nejzajímavější a od zbylých lodí se liší především svou rychlostí a agilností. Dreadnought je všeobecně pomalá hra a pokud vám mezi rozestavení větších a velice neohrabaných lodí vpadne jedna rychlá myška, může vám solidně zavařit. A než stihnete zavařit pulsním dělem vy jí, už je zase pryč.

VYHODIT DVEŘMI, VRÁTIT SE OKNEM

Jakmile si zvolíte čtveřici lodí, a můžete se pustit do jednoho z několika režimů. Držákem jsou Team Deathmatch a Team Elimination. Deathmatch počítá sestřelení nepřátelských lodí, přičemž každý kill znamená do týmové kasičky čtyři body. Hraje se do sta. V eliminačních kláních má každý jeden život – člen kterého týmu vydrží poslední, ta skupina vyhrává. Nejnovějším přírůstkem do režimů je Onslaught, kterýho všeho všudy funguje podobně jako týmový deathmatch, jen s boty. Není to ale vše, byť se nabídka liší v závislosti na zařízení, na kterém hrajete. Na PlayStationu 4 si můžete vyzkoušet Havoc, PvE režim, který se podobá hordám z jiných her. Bohužel se do něj za dobu testování bety nepodařilo připojit, takže o jeho zábavnosti vám můžu leda tak vyprávět smyšlené báchorky. Na PC je naopak režim Ceres Awakens, což je klasický TDM s tím, že během hry ještě sbíráte speciální bonusy, které se na mapě objevují.

Pokud jste si vybrali, vyberete si jednu loď z předvybrané čtveřice a můžete se pustit na jednu z map. Ve hře jsou v tuto chvíli čtyři, dvě ve vesmíru, dvě nad nějakou planetou. Jestli by se Dreadnought měl od bety někam posunout, je to především počet map. Pravdou je, že se atmosférická a orbitální bojiště od sebe výrazně mění. Ve vesmíru musíte být opatrnější a obezřetně volit svou pozici. Mnohem větší roli tam hraje výška vašeho letounu. Jakmile se dostanete do pasti, horko těžko z ní vybruslíte jinak než silou. U planety existuje určitá šance, že se šikovným taktickým manévrem někam ukryjete, většinou to znamená co nejrychleji klesat co nejblíže povrchu do nějaké kaňonu a modlit se, že se stáhnete k někomu, kdo vám pomůže, nebo lépe kdo vás opraví.

Dreadnought jsou šachy, a i když si u nich člověk dokáže krásně odpočinout a meditativně strávit odpoledne, také to dokáže být nápor na mozek. 

A právě v těchto vesmírných tanečkách tkví největší kouzlo. Dreadnought je o taktice. Není to o bezhlavé cestě vstříc nepřátelům, protože stejně tak dlouho, jak trvá přesun k nim, trvá i případný úprk. Nerozvážný krok může vyústit v rozložení vaší lodi na atomy a vy budete muset začínat od začátku. Neděje se nic tragického, pokud nehrajete eliminaci, ponecháte si stejnou loď nebo si vyberete jednu ze tří dalších a jdete znovu na věc, ale vaše zbrklost a nepozornost vás bude mrzet a zaplatíte za ni dlouhou cestu zpátky na bojiště na dostřel dalším lodím. Dreadnought jsou šachy, a i když si u nich člověk dokáže krásně odpočinout a meditativně strávit odpoledne, také to dokáže být nápor na mozek. Ale není nic lepšího, než volit, jestli energii lodě přesměrovat od štítů, motorů nebo zbraní. Nebo jestli aktivovat protiraketový štít teď nebo ještě nějakou tu desetinku vydržet.

KAPITÁNEM S FLAŠKOU RUMU

Možností, jak delegovat vlastní posádku, je tak akorát. Dreadnought není simulátor ani pohybem lodí ani managementem posádky, ale není to jednomístný Spitfire RAF, v němž si všechno pilot obstará sám a navíc bude jeho největší starostí to, jestli právě vypustit rakety nebo nechat zaštěkat kulomety. Vesmírná kocábka toho umí přeci jen víc, počínaje zmíněnou energií, konče čtyřmi speciálními technologiemi, které vás nechají zneviditelnit se, vypálit boční salvu, nebo se warpem přesunout z dosahu nepřátelských paprsků. Nebo něco jiného v závislosti na každé lodi. Možností je hned několik a dostat do rukou tisícitunové plavidlo a naučit se využívat všech jeho výhod chce určitý grif. Právě to je ale spolu s tempem na Dreadnoughtu to nejlepší. Máte-li rádi sci-fi a chcete si zalétat s něčím, co se opravdu chová jako majestátní a neohrabaný kolos, Yager právě pro vás chystají hru, o kterou byste se měli zajímat.