Battleborn - dojmy ze hry
Gearbox už dávno není studiem, na které fanoušci nedají dopustit. Po fiasku s Aliens: Colonial Marines a vlažně přijatým „třetím“ dílem série Borderlands si jsou jeho zaměstnanci zatraceně vědomi toho, že šance na okamžité napravení reputace ponese jméno Battleborn. Netajili se tím během úvodní prezentace a poměrně nahlas to dávali na odiv i ve chvíli, kdy jsme měli možnost zasednout v hojném počtu k připraveným počítačům a vrhnout se do samotného hraní. A první dojmy nebyly zrovna pozitivní...
PANGALAKTICKÝ MEGACLOUMÁK
Jakkoliv se Battleborn tváří jako striktně multiplayerová akce, podobně jako v Destiny, i tady budete mít k dispozici příběh, jež lze projít jak sólo, tak až se čtyřmi kamarády po vašem boku. Právě jednu z jeho částí jsme si měli možnost vyzkoušet, a jak nám bylo několikrát zdůrazněno, její zasazení v příběhu se může pro každého lišit. Poté, co odehrajete prolog, jste totiž vrženi do galaktické mapy, v jejímž středu je poslední aktivní hvězda celé galaxie. Na její životodárnou energii si pochopitelně dělá zálusk armáda zlounských zlounů pod vedením arcizáporáka Rendaina. Vy, jakožto jeden z 25 dostupných hrdinů, mu v tom musíte zabránit. To, na jakou misi se ale zrovna vydáte, bude záležet čistě na vašich preferencích. Chtěli byste prozkoumávat ruiny starodávného chrámu? Nebo snad vniknout do kanalizačního systému rozbořené metropole? Či se spokojíte s „obyčejným“ čištěním industriálních komplexů od nepřátelské havěti? Stačí zvolit příslušnou misi, vybrat si hrdinu a vrhnout se do akce.
Jak složité bylo uvést hru jako Battleborn v život?
R. Varnell (kreativní ředitel): Prvotní myšlenka byla taková, že jsme chtěli hru, do které můžeme zkombinovat několik zcela odlišných hrdinů. Vždycky nás bavila představa, že Darth Vader bojuje s japonským ninjou a proto jsme potřebovali vymyslet koncept hry, který by se na to hodil. A začali jsme od grafiky, neboť když máte realistickou hru, jako je Call of Duty, tak tam podobný koncept zkrátka nemůže fungovat. Abych však odpověděl na vaši otázku – byli jsme nervózní, což je normální, když startujete novou IP. V podstatě jsme se jen modlili, abychom dostali zelenou, protože víme, že koncept Battleborn je hodně neobvyklý.
Vzhledem k vysokému počtu hrdinů, které si můžete pro každou misi vybrat, bylo nemožné, aby autoři pokračovali v trendu Borderlands – tudíž vybrat si jednoho na samotném začátku a pak doufat, že jeho vlastnosti vás budou bavit po zbytek hry. Battleborn ke každé z úrovní přistupuje jako ke zcela nové aréně, kde každý začíná od začátku. Postupným levelováním si budete odemykat modifikátory a speciální vlastnosti až na úroveň deset, přičemž tento proces je náležitě rozvrstven tak, abyste měli co odemykat po celou dobu hraní jednoho levelu. Průměrnou dobu na kompletní průchod jednou takovou úrovní, včetně konfrontace se závěrečným bossem, autoři vyčíslili na přibližně půl hodiny, přičemž toto číslo se může lišit v závislosti na zvolené obtížnosti a odhodlání vašich společníků.
JAKO ZA RUČIČKU
Námi zkoušená úroveň však trpěla hned několika problémy, které značně ztěžovaly celý zážitek. Předně – šlo o striktně lineární záležitost, kdy pouze závěrečný souboj s obřím mechanickým pavoukem vyžadoval trochu strategického uvažování a vracení se do již jednou projitých prostor. Architektura celé úrovně přitom působila lehce matoucím dojmem, kdy polovina našeho týmu marně zkoušela otevřít obří dveře, zatímco jen o pár metrů vedle se neslyšně otevřela drobná větrací šachta, kudy se mělo projít dál. Největším zklamáním však byl systém boje. Každá z postav totiž využívá lehce jiné vlastnosti – některé bojují na dálku, jiné na blízko. Proti vám však stále stojí ti samí nepřátelé a pokud si na začátku vyberete skvěle vypadajícího rytíře, zatímco ostatní sáhnou po konvenčních palných zbraních, nemusí na vás vůbec přijít řada. Zkušenosti sice dostávají všichni rovnocenně, ale zcela jednoznačně je zde kladen důraz na co nejlépe poskládaný tým, kdy každý má svou roli. To nemusí být ve výsledku špatně, ale hodily by se alespoň drobné odchylky v závislosti na zvolené postavě, případně specifické úkoly pro danou třídu.
Jakými hrami jste se nechali při tvorbě Battlebornu inspirovat?
Série Super Smash Bros. je určitě skvělý příklad. Kupodivu by se naše hra dala dost přirovnat i ke Street Fighterovi, hlavně co se týče rychlosti vašich úderů. Pochopitelně jsme se hodně naučili na Borderlands, hlavně co se týče vyprávění příběhu v akční hře. A co se týče PVP, tak vás to možná překvapí, ale inspirovala nás naše práce na Counter-Strike a Halo z dob dávno minulých. Jestli jsme navíc v něčem skutečně dobří, tak je to tvorba nových postav. Když jdete na akce jako Comic-Con, tak tam vidíte charaktery, které před pár lety vůbec neexistovaly. Stejný cíl máme i v případě Battlebornu.
Nutno však na druhou stranu podotknout, že když se sešly všechny proměnné, zážitek připomínal ty nejlepší chvilky strávené v prvních Borderlands – zřejmě i kvůli zvolenému grafickému stylu. Pocit střelby z několika zkoušených zbraní byl mimořádně uspokojující a každá z postav, jakkoliv mohly na začátku působit lehce prefabrikovaně, měla svůj styl, dodávající ráz celému jejímu konání. Mariňák Oscar Mike se ovládal stejně jako jakýkoliv jiný hrdina libovolné střílečky a posloužil jako skvělý odrazový můstek pro zkoušení ostatních. Hromotluk Montana kosil všechny a všechno svým gigantickým rotačním kulometem. Okolo něj se nejčastěji pohybovala obří muchomůrka Miko, která mu dodávala chybějící zdraví a sem tam hodila štít. A když jste zabrousili k jednomu z „ručních“ zabijáků, připadali jste si rázem jako ve zcela jiné hře.
KŘEMÍLEK A MUCHOMŮRKA
Jako zcela jiná hra působily i dva PVP módy (z celkových tří), které jsme měli možnost vyzkoušet. Pokud v kampani platilo, že týmová hra je bonus, nikoliv nutnost, zde jste bez využívání specifických vlastností jednotlivých postav a kooperace nepřežili ani minutu. Nejprve jsme byli vrženi do variace na týmový deathmatch, kombinovaný s obsazováním bodů na mapě. Za účelem testování se náš pětičlenný tým domluvil, že bude hrát úmyslně mimo autory vymezená pravidla, vybere si nepříliš vhodné kombinace postav a nebude se přiliš domlouvat na taktice (hra podporuje matchmaking, tudíž jsme v podstatě simulovali reálnou situaci za pár měsíců u vás doma). Výmluvný pohled na výsledkovou tabulku, kdy se nám nepodařilo ukořistit ani deset procent bodů, mluvil za vše. V dalších zápasech již byl poměr sil vyrovnaný, ovšem i tak bylo velmi obtížné – pro obě dvě strany – najít ten správný balanc všech tříd. Zabití protivníka totiž v PVP Battlebornu není záležitost několika výstřelů. Každý, včetně vás, disponuje velkým počtem životů, někteří ještě dodatečnými štíty a ani soustředěná palba z rotačního kulometu po dobu pěti vteřin nezaručuje frag. Ozkoušeno za vás.
Hry od Gearboxu jsou vždy něčím výjimečné. Co byste vypíchnul v případě této?
Opravdu doufáme, že si hráči oblíbí všechny naše postavy. Protože žánry, herní mechanismy, to všechno je hodně podřízené aktuální poptávce. Charaktery však většinou přetrvávají. Podívejte se na Maria. Ten se objevil už v tolika hrách a všechny byly trochu odlišné. Přesto on jako postava přetrval.
Potřeba dodatečně vybalancovat všechny třídy před vydáním se naplno projevila v druhém módu, nazvaném Meltdown. V něm jsme měli za úkol dopravit skupinu zranitelných robotů do základny druhého týmu, zatímco hráči na druhé straně se snažili o to samé. Kromě toho, že se zápas po několika vteřinách zvrhl v obrovskou barevnou melu, kde všichni stříleli po všech a člověk s pomalejší postavou se často cítil jaksi vyčleněn z celého toho mumraje, se zde naplno projevila poslední věc, kterou se Battleborn bude snažit odlišit od konkurence. Stejně jako v nedávném Halo 5 si i zde budete moci dodatečně upravovat svou postavu jednorázovými kartičkami. Ty vám padají za nasbírané zkušenosti, nebo si je můžete koupit za reálné peníze. Jejich aktivace však záleží na tom, zda se vám v zápase povede nasbírat dostatečný počet krystalů, které padají takřka ze všeho, ale sebrat je mohou všichni, ne pouze vy. Jakmile se zápas přehoupl do druhé poloviny a všichni hráči začali používat své nově nabyté schopnosti (v kombinaci s jednorázovou sílou některých karet), stalo se celé dění ještě hektičtějším. Inspirace MOBA hrami byla v tu chvíli cítit až na druhou stranu řeky Temže. A nemohou říci, že by se mi to zrovna zamlouvalo.
Od oznámení hry si hráči kladli otázku co vlastně Battleborn je. Jak byste zareagoval na výtky, že se jedná v podstatě o střílečkovou MOBA hru?
Nevím, jestli na to mám nějaký argument, protože i my si z MOBA her hodně bereme. Hráči se často snaží hry zařadit do určitých škatulek a my je možná dráždíme tím, že nechceme být v žádné z nich. Co jsou Borderlands? Střílečka? RPG? Jestli někam chceme patřit, tak rozhodně do kategorie vtipných her. Ne snad ani tím, že bychom na vás každou chvíli chrlili vtipy, ale spíše tak, že se uchechtnete obyčejné věci, kterou správně použijeme.
Ačkoliv předchozí řádky nemusí znít zrovna povzbudivě, v Battleborn přesto třímá ohromný kooperativní potenciál, srovnatelný s lavinou, kterou spustil první díl střílečky Borderlands v roce 2009. Bylo totiž zcela evidentní, že autoři sází vše na jednu kartu a ačkoliv je možné si hru koupit a hrát zcela o samotě, maximálně s občasným skokem do PVP režimu, není a nebude k tomuto určena. Je otázkou, zda se jim povede vykřesat z ohromného množství obsahu, kterým nás zahrnuli v této nehotové verzi, dostatečné množství zábavy. Vše bude v tomto případě záležet na dostatečném vybalancování všech 25 postav, přičemž velkou překážkou bude i fakt, že s každou z nich v daném zápase začínáte nanovo, bez možnosti většího ztotožnění s některou z nich, byť všechny už teď provází poměrně bohatý lore. Já jim, i přes výše zmíněné výhrady, stále věřím. Uvidíme v únoru.
