Dojmy z E3: Assassin's Creed: Unity
Veletrh E3 je plný prezentací, komentovaných gameplay záběrů a v tom nejlepším případě - hratelných ukázek. Assassin’s Creed: Unity nespadá ani do jedné z těchto kolonek, i přesto jsem byl ale mile překvapen, jak vstřícně vývojáři k představování své hry přistupují. Nenechají vás hrát, to přiznávám dopředu, ale postaví k vám člověka, ze kterého si můžete udělat upovídaného sluhu. Jednoduše řečeno, mohl jsem si vyžádat představení v podstatě čehokoliv a povážlivě tím natáhnul přidělenou dobu zhruba na trojnásobek. Stálo to za to!
INFORMAČNÍ ZÁKLAD
To, co už víte o Assassin’s Creed: Unity, který má být jednou ze dvou letos plánovaných her série (druhý titul zamíří na starší konzole), shrnu jen krátce, aby byli v obraze i ti, kdo třeba strávili uplynulé dva týdny na výletě mimo naší planetu. Unity nás v oblíbených časových veleskocích přesune do Francie na sklonku 18. století, kdy se monarchie klepe o svou židli. Pokud jste zběhlí v historii, samozřejmě víte, že se bavíme o Velké francouzské revoluci, turbulentní době trvající přibližně deset let, která sice měla za následek konec starého režimu, ale také téměř stoleté ustavování režimu nového. Ne nadarmo je pak symbolem Revoluce nynější francouzská hymna - Marseillaisa - která volá občany do zbraně a slibuje francouzským polím krvavou zálivku z hrdel tyranů a zrádců.
V očích vývojářů ze Spojených Studií Ubisoftu je Revoluce rovněž soubojem templářů a assassínů, což je základní předpoklad k tomu, aby sem mohli umístit další díl série a pořádně se na něm vyřádit. Nezapomínejte totiž na to, že Ubisoft je francouzské studio a v každém logicky zahoří kus patriota, když zpracovává kus historie rodné země. I díky tomu se můžete těšit na propracované kulisy, dobové reálie a hlavně atmosféru, se kterou jsem dosud v této sérii neměl tu čest.
STRACH A HNUS PO PAŘÍŽSKU
Pokud něco do zemdlení opakuji v podcastech nebo svých článcích, je to snaha poukázat na to, že označení next-gen, jakkoliv už v tuto chvíli mimózní, neznamená jen grafický boost. Dokazuje to například Dead Rising 3 a hned v zápětí právě AC: Unity - nová generace konzolí umožňuje vývojářům experimentovat s velikostí scény a počtem objektů v ní, což se při procházce zatuchlými pařížskými uličkami projevuje na plné čáře. Při prezentaci jsem stál přibližně metr od 90cm televize a když jsem si pak zpětně třídil myšlenky, opravdu jsem se vždycky dostal k tomu, že mi z lidí v ulicích bylo místy až fyzicky nevolno. Je jich totiž na poměry her nečekaně mnoho a první dojem mě zkrátka uzemnil. Jistě, v porovnání s realitou jich zřejmě nikdy nebude dostatek, ale i ty dvě stovky, kterými se můžete s novým hlavním hrdinou Arnem proplétat, motají hlavu solidně.
Každý obyvatel má ve své lokaci rámcově určenou roli a poslání, takže zatímco někdo jen pokuřuje z dýmky, jiný třeba opravuje boty, anebo táhne zraněného přítele k ošetření. Nic neobvyklého to není, ale v tak velkém měřítku a na pozadí tak naturalisticky vykreslovaném konfliktu zkrátka jde o unikát. A co se týče nálady a zpracování Paříže, zapomeňte na špínu v Bostonu nebo New Orleans z předchozích dílů, evropská metropole posouvá laťku zase o něco výš a představuje město zmaru, kde na každém rohu číhá někdo s tvrdými pěstmi, roztrhaným oblečením a prázdným žaludkem. Budete-li vnímat zpracování opravdu zblízka, otiskne se do vás i syrovost, se kterou vývojáři k Unity přistoupili. Už jste to možná zaznamenali v traileru, případně v některém z dalších videí, i přes to je ale lehce znepokojující, kolik okamžiků veřejného lynčování vás nechávají prostřednictvím Arna iniciovat. Sledovat, jak se na mocnáře řítí dav lidí s nástroji, které v době míru rozhodně neslouží k porcování vnitřností, jednoduše přestává být pro slabé žaludky, atmosféře to ale jednoznačně prospívá.
SMRT PŘICHÁZÍ SHORA
Pokud jste už byli trochu unavení tím, že jsou poslední díly série orientovány spíše do prostoru, nežli výšky, pak se můžete těšit na příchod Unity ještě o chlup víc. Sami určitě znáte dominanty francouzské metropole a díky inovovanému způsobu šplhání si je budete moci užít naplno. Stačí podržet trigger, rozběhnout se požadovaným směrem a plynule pokračovat v pohybu vertikálně. Během několika vteřin tak můžete stanout na jedné věží Notre Damme, případně z ní v rychlosti seskákat a nikde nic nedrhne ani neskřípe. Animace pohybu je už z předchozích her dotažená a rozhodně potěší i plynulé navazování jednotlivých pohybů za sebe tak, aby mezi nimi nevznikaly žádné viditelné spojovací sekvence. Rozhled z výšky je k nezaplacení a na Unity je nejlepší, že můžete vyrazit kamkoliv vaše oko dohlédne.
Unity opět připomíná tu pravou assassínskou atmosféru a podtrhuje, že členové řádu vždycky byli obávanou, tichou a takřka neviděnou hrozbou.
Nový Assassin’s Creed totiž přichází nejen s kompletně otevřeným městem, ale v podstatě celým herním prostorem, který navíc nabízí plynulé přecházení z exteriérů do interiérů bez jakéhokoliv načítání. Díky tomu se ještě prohlubuje celková atmosféra, protože pokud jdete kolem krčmy, ze které se ozývají revoluční písně, můžete bez přemýšlení zavítat dovnitř a porozhlédnout se, jestli by se pro vás nenašel nějaký ten job v podobě vedlejší mise. Těch vývojáři připravili kolem dvou set, a byť se jejich náplň bude logicky v určitém počtu opakovat, nenásilnost jejich implementace neruší nic z toho, co jsem popisoval výše. Může se jednat například o honičku se zlodějem, anebo například vyšetřování vraždy. Vedlejší úkol můžete začít plnit hned, což vás ale může vyhodit ze sedla právě probíhajícího příběhu, anebo si ji zkrátka uložíte do deníku a vrátíte se k ní později. Ačkoliv to asi ani nebylo v plánu, nechal jsem si ukázat alespoň začátek mise, při které se Arno musí vydat opačným směrem, nežli byl jeho původní příběhový cíl, vypátrat a následně i dopadnout zločince. Nic složitého ani objevného, ale rozumím, že výše zmiňovanou plynulost pohybu a pestrost revolucí zmítané Paříže je nutné náležitě prodat a nechat hráče na chvíli odpočinout.
PŘÍLIŠ VELKÉ SOUSTO
To důležité se ale samozřejmě odvíjelo po krátké odbočce, kdy konečně došlo na boj, prostřihové sekvence a vyřešení celého problému s nežádoucím úředníkem. Pokud sérii znáte, v zásadě by vás nemělo nic překvapit, nikdy jsem se ale netajil tím, že patřím spíše ke kritikům soubojového systému. V Unity to však vývojáři, zdá se, chytili za ten správný konec a proti třem a více soupeřům jednoduše nemáte šanci. Samotný souboj mi přišel o trochu složitější, zejména co se timingu jednotlivých akcí týče a hlavně kvůli vypuštění až příliš silného protiútoku, na druhou stranu ale máte šanci takřka kdykoliv utéct a užívat si fakt, že za Arnem a ostatními assassíny obyčejní vojáci a stráže po střechách šplhat nebudou. Celkově by se dalo říci, že Unity opět připomíná tu pravou assassínskou atmosféru a podtrhuje, že stoupenci řádu vždycky byli obávanou, ale hlavně tichou a takřka neviděnou hrozbou.
Odvíjí se od toho i způsob, jakým budete postupovat k důležitým postavám s vidinou jejich odstranění. Můžete si vybrat jakýkoliv způsob s tím, že jejich počet sice bude omezen, ale tři, nebo čtyři možné varianty se mi osobně jeví jako dostatečné. Zejména proto, že Assassin’s Creed není z povahy „skillová“ hra typu Dark Souls, abyste se museli na nějaké místo neustále vracet a zkoušet jiné možnosti. V tomto případě si zkrátka vyberete jeden a vlastně ani nemusíte zjistit, že lze problém vyřešit jinak. K muži, který stál na pódiu uprostřed davu lidí a měl vykonat popravy odsouzených zločinců, se Arno ve veřejném demu přiblížil shora, pokud si ale troufáte proti přesile vojáků, kteří střeží gilotinu, můžete se k němu vydat přímo. Trocha assassínské vize, odhalující postavení nepřátel, nový stealth systém, využitelný jak v davu, tak samozřejmě i v nepříliš obsazených lokacích, a pak rychlý, nekompromisní přístup s ještě rychlejším zmizením ze scény. I tak lze hrát Assassin’s Creed: Unity a fascinovaně se pak bavit s přáteli, že zrovna já tohle ve hře vůbec neměl!
DO FRANCIE!
Psát něco podrobnějšího v tuto chvíli zřejmě nemá smysl. Rozhodně se nechci pouštět do debat, proč není ani jeden z assassínů pro multiplayerovou kooperaci ženského pohlaví, ať už proto, že jsem multiplayer neviděl a jednak proto, že na tyhle diskuze bude ještě prostoru dost. Celkově si ale zaslouží podtrhnout atmosféra, rozsáhlost a grafické zpracování, na kterém by v Ubisoftu mohli stavět pěkných pár let. Upřímně se těším, až se všichni budeme moci pustit do hraní a netrpělivě vyhlížím informace o druhé hře s podtitulem Comet, o které se na E3 zarytě mlčí. Nikdo nechce říct ani slovo, odhalení si, dle mého, nechávají vývojáři až na Gamescom, budeme u toho!
