Diablo 3 Článek Diablo 3 - dojmy z betaverze

Diablo 3 - dojmy z betaverze

Lukáš Kunce

Lukáš Kunce

18. 3. 2012 23:00 2
Reklama

Jen máloktéra série si u hráčů vydobila tak neotřesitelnou pozici, které se těší právě pekelné Diablo. Svět se už několik dlouhých let klepe na vysněný třetí díl, své ďábelské choutky jsme ale mohli ukájet již tento týden, když jsme se dostali ke kraťoučké, leč zatraceně chytlavé betaverzi. Ta bohužel zabere jen něco málo přes dvě hodinky, což ale stačí k vytvoření určitého obrázku o vytouženém finálním produktu. A jaká by asi zněla stručná charakteristika? Extrémně návykové!

Cain, Leoric, Tristram

I přes počáteční nedůvěru, kterou ve mě dosavadní prezentace hry vyvolávala, jsem nucen pokorně přiznat, že ve třetím Diablu se každý hráč, jenž trávil dlouhé dny s předchozími díly, skutečně musí cítit jako doma. To hlavně díky dobře známým postavám a lokacím, z nichž betaverze představuje právě tolik populárního identifikátora Caina, neslavného krále kostlivců Leorica nebo zdevastované městečko Tristram. Nedaleko jeho ruin teď ovšem stojí Nový Tristram, který se okamžitě stává hráčovým místem odpočinku a vyprazdňování inventáře.

Betaverze demonstruje první příběhový akt, jehož hlavním záporákem je již zmíněný král Leoric, což je jméno, které by si pamětníci mohli vybavit ve spojení s prvními krůčky v původním Diablu. Po letech klidu a ticha vrací úder a k opětovnému vyhnání ze světa smrtelníků vede pár snadných krůčků. Stačí najít takovou hezkou korunku, nechat ji opravit, probít se stovkami nemrtvých poskoků a nakonec provést obřadní korunovaci se závěrečným usmrcením úhlavního nepřítele. Konec.

M-m-m-monster klik!

Všechny aspekty hratelnosti by se prostě daly charakterizovat stejnými slůvky – jednoduchost a přístupnost. Ať v tom ale máme alespoň náznak pořádku, začněme třeba u systému skillů. Každá postava (5 dostupných) má svůj unikátní strom rozštěpený na šestici větví, z nichž každá nabízí až pět rozdílných dovedností. V jednotlivých větvích lze vybrat pouze jednu aktivní schopnost, která se automaticky přesune do spodní lišty a tím pádem se zároveň přimkne k určité "hot" klávese či tlačítku myši, které jsou ale pevně dané a sami si je nemůžete přizpůsobit. Základní dovednosti jsou s přibývajícími levely dále rozšiřovány až o dalších pět variant, které jsou interpretovány skrz runy, z nichž znovu může být aktivní pouze jedna. Příklad – základní abilitou mnou vybraného witch doctora je plivání jedovatých projektilů přes flusačku a hned první runa umožní vyplivnutí hned tří projektilů naráz, což skutečně znamená trojnásobný účinek, ale nemůže v tu samou chvíli využívat výhodu další runy, která způsobuje zpomalení zasaženého cíle. Dále se postava obohacuje celkem o tři pasivní efekty najednou, ale vzhledem k omezení bety (13 levelů) se hráč dostane pouze k jednomu slotu. Každý slot by pak měl nabízet až 16 užitečných efektů, které jsou zpravidla založeny na běžných vylepšeních, mezi něž patří například několikaprocentní zvýšení poškození či rychlejší regenerace many.

Hardwarový systém vybavení má k předchozím hrám velice blízko. Tradičně každé části těla přísluší určitá zbraň, prsten, náhrdelník či kus brnění, kterých je v Diablu opět nepřeberná spousta. Nesmí chybět ani rozdělení do několika kvalitativních tříd, z nichž v betě jsme narazili na odpadní šedou, obyčejnou bílou, modrou s magickými účinky a nakonec i unikátní žlutou. Vzhledem k tomu, že úplně vymizela možnost si s každým levelem přidat pár bodíků ke hlavním vlastnostem (síla, obratnost, inteligence, vitalita), je výběr vhodné výbavy o to důležitější, což pro některé může být kvůli neustálému nalézání desítek nových věcí docela otrava. Malinko nepochopeným se pro mě stává nadměrný počet zlaťáků, které lze posbírat. Ne že by nebylo fajn, mít v kapse 20 tisíc, ale co s nima. Využití najdou maximálně při opravách vybavení, které se stejně ničí velmi pomalu, a onen nadbytek vzniká hlavně díky možnosti roztříštění zbytečné výbavy a ze získaných surovin se pak dá vyrobit o podstatný kus lepší hadr či železo. Celý zlatý obnos je navíc automaticky sdílen mezi všemi postavami, což ve finální verzi může výrazně zpříjemnit nakupování v aukční síni, ve které snad bude za co utrácet.

Společně s honbou za nejlepším equipem byly akční a zábavné souboje základním stavebním kamenem Diabla už od počátku věků. Tentokrát jsou zase o kousek svižnější, nicméně pořád stejně sterilní a výhradně založené na správně načasovaném klikání. To samozřejmě není špatně, mohutně to totiž přispívá k návykovosti a rychlé hratelnosti bez větších záseků, mnohem více mě ale znepokojuje jejich obtížnost, která i v nově přidaném hardcore módu je ve srovnání s předchozím dílem sakra nízká. Kromě poměrně slabých nepřátel se na tom se výraznou měrou podílejí i instatní léčivé lahvičky, kterých z potvor padá až nezdravě moc a za celý průchod hrou nedojde k jediné situaci, jež by vyzývala k využití klasických přenosných lektvarů.

Barvičky a světýlka!

Pohádkovost nového "Ďábla" mě už několik měsíců doprovází k šílenství, hrdě se totiž řadím k těm, kteří by rádi viděli mnohem temnější a ponuřejší variantu. Testovací verze mě alespoň částečně přesvědčila o tom, že Diablo může fungovat i v takhle odlehčeném pojetí, přesto se ale nemohu zbavit dojmu, že (pouze technicky!) působí jako jedna z těch milých her, co se na Steamu povalují za stovku, nikoliv za tisícovku. Cartoonová stylizace k tomu jen přispívá a navíc tím vybízí ke srovnání s konkurenčním Torchlightem, kteréhož druhý díl by se případně mohl stát přímým soupeřem. Naopak mě velice potěšilo interaktivní prostředí, klidně se tak může stát smrtící zbraní historický lustr a ve Starém Tristramu se efektně řítí zdi domů. Pozitivní zprávou pro majitele již stářím zaprášených strojů je fakt, že hra nechce příliš moderní hardware, a ačkoliv se beta umí moc pěkně trhat, dá se předpokládat, že plná verze bude v pořádku.

Do podobných rozpaků mě přivádí i zvuk, zejména jde o tu mluvenou část. Hlasy postav znovu znějí neuvěřitelně pohádkově, do zlého prostředí moc nezapadají a takový witch doctor vážně vyvolává spíše úsměv než nepříjemnou atmosféru. Protipolém budiž typicky diablovská hudba, tím ale vzniká docela zvláštní mišmaš, kterému by jakési "sjednocení chutí" vůbec neuškodilo.

Dobrá kondice betaverze naznačovala, že brzy už musí přijít konkrétní termín vydání, kterého jsme se posledního pátku konečně dočkali – 15. květen.
Diablo 3 je jiné. Jen těžko lze odhadovat, kolika dalších změn si budeme moct všimnout ve finální verzi, ale jádro, které se už určitě měnit nebude, je zkrátka stoprocentní zárukou kvality a desítek proklikaných hodin. I přes mnohé pochybnosti se na zmíněné datum těší celý herní svět a pro některé z nás půjde o nejdelší 2 měsíce života. Podle všeho by ovšem měly stát za to.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama