Destiny: Rise of Iron - dojmy z Gamescomu
Destiny - hra, do které mnozí z nás před jejím vydáním vkládali nemalé naděje, brzy oslaví již dva roky své existence na trhu. Ne všechno se vývojářům z Bungie v oněch dvou letech úplně povedlo a jedním z hlavních argumentů nespokojených hráčů je tristní nedostatek obsahu, se kterým se hra dlouhodobě potýká. I přes vydání dvou dílčích add-onů The Dark Below a House of the Wolves první rok života Destiny zápasilo s kritikou, že dosažení možných cílů je možno zvládnout velmi rychle a nedostatek různých vedlejších aktivit a vývojáři pravidelně připravovaných eventů i nového obsahu obecně vedl ke značnému rozčarování a samozřejmě i odlivu fanoušků. Rok po vydání pak přišlo o něco masivnější rozšíření The Taken King, které na čas nespokojené hlasy umlčelo, uplynulo však téměř dvanáct dalších měsíců a na liknavém přístupu Bungie se toho změnilo pramálo. Přesto je však Destiny stále vyhledávanou a zábavnou střílečkou, kterou si můžete užít jak sami při plnění questů a misí, tak v kooperaci s dalšími hráči v raidech a menších společných akcích ze strike playlistu. Svou porci zábavy pak přináší i kompetitivní režim Crucible s řadou zábavných a kreativních módů, a jeden z mála opakujících se eventů, Iron Banner, ve kterém mohou veteráni z řad Guardianů změřit své síly. V Bungie mají evidentně rádi měsíc září, protože letos je nová expanze naplánována opět na devátý kalendářní měsíc. Ponese název Rise of Iron, do hry dodá několik tak potřebných novinek a já měl možnost si několik nových aspektů prohlédnout. A co jsem viděl, se mi dost líbilo.
ZABÍT JE MÁLO
Prezentace Destiny: Rise of Iron se odehrála v úctyhodně rozměrném stánku společnosti Activision a proběhla tím nejpříjemnějším možným způsobem. Žádné komentované záběry z hraní, v sále se skupinka dvanácti novinářů rozestavila ke dvanácti herním stanicím a celou porci zábavy jsme si tedy mohli vyzkoušet na vlastní kůži. Začali jsme představením nového PVP režimu s názvem Supremacy. Ten si nejlépe můžete představit jako známý mód Kill Confirmed ze série Call of Duty. Ke skórování je zde nutno nejen zabít nepřítele, ale také sebrat item, který z něj po smrti vypadne. Jen tak se vám připíší kýžené body a bylo zřejmé, že ne každý to okamžitě pochopil. Členové mého týmu naštěstí ano, a tak jsme první zápas na zbrusu nové mapě na Venuši s názvem Floating Gardens s přehledem vyhráli. Následná odveta se pak konala na Merkuru, na mapě Icarus. Ta bude exkluzivní pro hráče na PlayStation 4. Moc rád bych se s vámi podělil o dojmy z obou map, ale upřímně, v líté akci a při dravé touze vyhrát jsem své okolí registroval jen minimálně. Beru ovšem jako dobré znamení, že se režim Supremacy okamžitě zařadil mezi mé oblíbence a je přesně tou živou vodou, jakou Destiny bezodkladně potřebuje.
Moje virtuální parádivé srdce zaplesalo z podoby nové zbroje. Ta je totiž vedle perfektního pocitu ze střelby jedním z aspektů, které Destiny zvládá na jedničku.
Po dvou vítězných utkáních už jsem byl pomalu připraven odložit ovladač, poděkovat za ukázku a pomalu se šourat k východu, PVP však nebylo vším, co si pro nás vývojáři připravili. Následovalo rozdělení do týmů po třech a následná cesta na Zemi, kde jsme si mohli vyzkoušet nový strike jménem Wretched Eye. Lidé z Bungie celou dobu postávali kolem nás a zvědavě pozorovali naše tváře a emoce na nich se zračící. Ubezpečili nás totiž, že jsme jedni z prvních lidí na světě, co si mohli Rise of Iron vyzkoušet na vlastní kůži. Vybavení, které jsme dostali do vínku, mělo Light Level 360 a na pozici těžké zbraně se skvěl nádherný černý Gjallarhorn, který můžete získat, pokud si hru předobjednáte. Moje parádivé srdce navíc zaplesalo z podoby nové zbroje. Ta je totiž vedle perfektního pocitu ze střelby jedním z aspektů, které Destiny zvládá na jedničku. Strike mě nakonec bavil snad ještě o kousek více než skotačení v PVP. Zasněžené pláně a horské cestičky až po okraj přeplněné nepřáteli po čase vystřídala stará průmyslová či vojenská instalace s nemilým překvapením ve svých spodních útrobách. S počtem nepřátel se tu rozhodně nešetřilo a Strike měl jen několik málo hluchých míst, jinak se však jednalo o velmi akční, přímočarý a zábavný přírůstek do playlistu.
Z OČÍ DO OČÍ O BUDOUCNOSTI DESTINY
Když jsme konečně zdolali posledního nepřítele a prohlédli si tabulku s výsledky našeho snažení, nadešel čas sál opustit. Pro mě ovšem celá operace s názvem Destiny ještě nekončila, podařilo se mi totiž navíc zajistit one-on-one interview se zodpovědným producentem hry Scottem Taylorem. To se konalo v místnosti za zavřenými dveřmi a ve zhruba dvaceti minutách jsem měl dost prostoru položit mu několik otázek, které mi (a věřím, že nejen mně) jako fanouškovi Destiny leží na srdci. Moje první várka dotazů směřovala k příběhovému pozadí nového rozšíření. Na dotaz, kdo vlastně vystavěl svatyni ve Fellwinter Peaku, sociálním hubu nové lokace Plaguelands, neměl producent hry jednoznačnou odpověď. Byla však postavena jako memento padlým hrdinům a zda ji postavil Lord Saladin sám, nebo si na to někoho najal, to už je dávno ztracená historie. Ústředním motivem Rise of Iron bude bude nakažení rasy Fallenů virem SIVA, který měl zůstat pohřben hluboko pod zemí jako relikt z časů minulých. SIVA je ve své podstatě technologický zázrak, schopný pomocí nanotechnologií vylepšit svého hostitele, teoreticky se dá využívat k dobrým i špatným účelům. Jak už to ale tak bývá, Falleni si vybrali tu druhou variantu, klan Devilů se vyvinul do děsivě modifikovaných Splicerů a podařilo se jim prolomit starou Zeď, která brání poslední bezpečné město na Zemi. Jedna z mých otázek směřovala i k tomu, zda budou virem SIVA nakaženy i jiné rasy. Na to jsem bohužel dostal zamítavou odpověď, vylepšené Vexy či Cabaly tedy nečekejte. Důvod je prostý, na tuto silnou technologii narazili Falleni při kutání do hlubin Země a nalezený poklad si žárlivě střeží.
Taylor také bohužel záporně odpověděl na dotaz, zda v novém rozšíření dostaneme novou frakci, u které bychom si mohli budovat reputaci. Na druhou stranu se ale můžeme například těšit na znatelné vylepšení questů pro Gunsmitha, které nyní budou skýtat smysluplnější odměny. Nemohl jsem se nezeptat na nové exotické kousky vybavení a potenciální zajímavé bonusy, které nabídnou. Taylor zmínil starý známý Khvostov, tedy první zbraň, která se hráčům Destiny dostala do rukou. Ta nyní prošla řadou vylepšení a vrací se do hry jako exotický kus vybavení, brnkající na vaši nostalgickou strunu. Můj další dotaz se týkal prostoru v osobním vautu a jeho potenciálního navýšení. Taylor mě ubezpečil, že k němu dojde, nebude to však hned po vydání hry. Maximální Light Level se navýší o 50 úrovní, tedy na hodnotu 385. Navíc po vydání hard mode variace nového raidu dojde k dalšímu zvýšení až na 400. Producent k tomu dodal, že bude zajímavé sledovat hned dva skoky v maximální hráčské úrovni v kontextu jednoho datadisku. A to mě přivedlo k poslední, nejpalčivější otázce. Jak dlouho nám Rise of Iron vydrží? Upraví Bungie svůj přístup a začne hru konečně ládovat kontinuálním obsahem, po kterém fanoušci tolik volají? Na producentovi bylo vidět, že se s podobnými dotazy setkává poměrně často. Vyložil mi, že Rise of Iron si dává za cíl nabídnout co největší množství aktivit a k jejich sledování použije podobný mechanismus, jako tomu bylo v nedávno uvedených Moments of Triumph. Hráči obdrží Rise of Iron Book of Records, knihu záznamů, kde si budete moci odškrtávat jednotlivé splněné cíle, které datadisk nabízí. Těšit se navíc máme na zimu, kdy přijde nový rozsáhlý event. A na mou otázku, zda se vrátí populární Sparrow Racing, odpověděl Taylor kladně.
Rise of Iron zatím působí jako kvalitní datadisk, který přinese značnou porci nového obsahu a už jen nový maximální light, spojený s těžší verzí přidaného raidu Wrath of the Machine, bude důvodem, proč s Destiny strávit další řadu bezesných nocí. I přes příslib zimního eventu mám však stále obavy, zda po pár měsících neusnou vývojáři na vavřínech a my budeme znovu a znovu volat po něčem novém. To však ukáže až čas, prozatím se můžeme těšit a radovat z brzkého příchodu Rise of Iron. Důvodů je k tomu víc než dost!
