DEFCON Článek Defcon

Defcon

Derek dela Fuente

Derek dela Fuente

1. 5. 2006 22:53
Reklama

Britské vývojové studio Introversion finišuje se svým třetím titulem Defcon. Jde o nový projekt, ale pokud znáte ty dva předchozí, Uplink a Darwinia, nebude vám úplně neznámý. Jsou sice malým týmem, ale jejich důraz na originalitu, propracovanou hratelnost a zajímavé nápady je jejich velkou devízou. Introversion má takovou zajímavou povahu, jde o nezávislé studio, které podporuje jeden z největších britských distributorů, Pinnacle, což má své výhody i nevýhody. Pinnacle sice dostane hru do všech možných obchodů, ale klasický vydavatel by zajistil marketingovou podporu a lepší propagaci v médiích. I tak si ale obě předchozí hry získaly v médiích slušnou pozornost, hodnocení v recenzích byla kolem 80 procent, na prodejích se to však příliš neodrazilo.

Jejich filozofie je prostá, dělat hry, které budou pro hráče představovat výzvu, donutí ho myslet, a tak nevěnují mnoho pozornosti grafické stránce, protože když máte fungující nápady, tak to pro chycení hráče stačí. Samozřejmě se nabízí otázka, proč neinvestovat něco navíc, aby byla na výši hratelnost i prezentace. Autoři v současnosti i vizuální stránku svých her postupně vylepšují. I když Uplink i Darwinia uspěly i bez špičkové grafiky, negativní reakce na hry se týkaly právě grafiky, a tak by zlepšení této stránky mohlo být prospěšné. Situace bez vydavatele ale také znamená, že je nikdo netlačí (třeba kvůli té grafice), a sami jsou s hrou spokojeni, zvláště když britský herní tisk má pro malé nezávislé týmy jistou slabost, a pokud je jejich hra skutečně dobrá, dá jí klidně tolik prostoru jako nějakému AAA titulu.

Co přijde po Darwinii?

Hlavní designér hry, Chris Delay, by samozřejmě také rád viděl vyšší prodeje, ale pro srovnání nabízí tituly jako Psychonauts, Ico nebo Rez, které jsou jak originální, tak i graficky přitažlivé, a přesto se moc neprodávaly. “Není samozřejmě lehké prezentovat hru, kterou nelze shrnout jen pár slovy. Mohli jsme udělat kroky, které by hru udělaly pro hráče snáze uchopitelnou, ale nejsme nijak zklamaní, děláme hry, na které jsme pyšní, a o to nám jde v první řadě. A dále věříme, že spousta lidí je už znuděná samými střílečkami z druhé světové a že uvítají možnost zahrát si něco jiného.”

Jejich nejnovější projekt je zaměřen hlavně na multiplayer, jde o realtimovou taktickou válečnou hru zasazenou do prostředí nukleární války, kdy supervelmoci soupeří o nadvládu nad světem…, přesněji nad jeho zbytky. Inspirace pochází z filmů jako Válečné hry, základem je i zde simulace globální termonukleární války. Vývoj začal vlastně už v roce 2003, kdy tým pracoval na Darwinii, a proto s ní bude mít leccos společného, například zvukový engine. Cíle hry jsou sice zcela zjevné, ale jejich dosažení nijak samozřejmé nebude. Body získáváte za zabité nepřátelské obyvatelstvo a ztrácíte za svoje pobité lidi, protože nakonec zvítězí ten, kdo vyhladí soupeřovu populaci, ale přitom ochrání tu vlastní.

Jak ovládnout planetu

Hra je rozdělena na etapy. V úvodních fázích je to tak trochu hra na kočku a myš - snažíte se rozmístit vlastní nukleární ponorky a letadlové lodě na dostřel území nepřítele a zároveň musíte vyhledávat a ničit ty soupeřovy, které se pokoušejí o to samé. V určitém bodě pak vypukne nukleární konflikt a hra se na chvíli stane dost drsnou. A pak nastává poslední fáze, kdy se navzájem vyhledávají přeživší jednotky, a vše končí úspěšným úderem na nepřátelské hlavní město. To ale jen tak v kostce, hra je ještě testována a finalizována, takže se stále objevují nové nápady a nové možné strategie. Při pohledu na namodralé obrázky mapy světa, které připomínají zmíněné Válečné hry, jsem Chrise požádal, aby mi vysvětlil ovládání.

“Mapa světa je hlavní obrazovkou, ze které si můžete na zvolená místa zazoomovat, abyste třeba z blízkosti viděli nějakou námořní bitvu. Navíc si můžete vyvolat informace o získaných a ztracených bodech, o aktuálních aliancích apod., ale hlavní obrazovku máte stále před sebou.”

Přiberte kamarády a rozsekejte je

Defcon si můžete zahrát i sami proti počítačovým protivníkům, ale hra je dělána primárně multiplayerově, a samozřejmě je tedy zajímavější při kláních lidských soupeřů. Záleží i na zvoleném počtu hráčů. Když je to jeden na jednoho, je atmosféra daleko hustší a tempo pomalejší, jak se jeden druhého snaží přechytračit. Když je hráčů více, je to takové lehce chaotičtější. Můžete se s někým spojit, tvořit aliance, a hra tak dostává kooperativní rozměr, což znamená více plánování. A samozřejmě musíte myslet i na to, že vás může spoluhráč zradit, menší paranoia má v atomové válce své pevné místo. Samozřejmě zde mají i kvalitní umělou inteligenci, nicméně nejlépe vše skutečně vynikne v soupeření lidí, jak to ostatně trefně popisuje Chris: “Je velký rozdíl, když vyhlazujete civilisty vašeho známého.”

Jedním z klíčových prvků je pátrací systém. Každá jednotka má radar, a to každá jinak výkonný. Tak třeba pozemní radary mají větší dosah než třeba radary na letadlech, které tak daleko “nedohlédnou”. A pochopitelně nepřátele vidíte jen tehdy, pokud se ocitnou v dosahu některého vašeho radaru. Stejně tak z něj ale mohou někam zmizet, samozřejmě s výjimkou těch imobilních pozemních, ty vám nikam neutečou. Zpočátku je proto základem hry právě vyhledávání a ničení takovýchto výkonných radarových stanic - a klasicky přitom musíte chránit svoje radary.

Defcon má zkrátka spoustu atributů, které by měly zaručit další úspěch Introversionu. I zde vás hra pohltí tím více, čím víc se do ní ponoříte, postupně vám bude odhalovat své taje, udrží vás v napětí až do konce. A o to přece jde, ne?

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama