Dark Souls 3

Mezi největší hvězdy letošního Gamescomu bezesporu patří hratelná ukázka Dark Souls 3, které by měly znamenat nový směr pro sérii po odskoku studia k Bloodborne. Docela jsem se těšil na možnost vyzkoušet si, byť jen na půl hodiny, co nového se na hráče-masochisty ve From Software připravuje a s obřími sluchátky na hlavě a ovladačem v ruce jsem se pustil do pochmurné výpravy, na jejímž konci čeká smrt.

Tedy nejen na konci, ale samozřejmě i mnohokrát po cestě, za rohem, za sudy, v úzké chodbě, v podstatě všude možně. K mému zklamání jsem však neumíral tak často, jak bych si po anekdotách o obtížnosti série myslel. Jasně, tak desetkrát jsem během půl hodiny začínal od prvního ohníčku, ale za většinu smrtí mohl skákavý umrlec s obří sekerou, na kterého jsem nakonec vyzrál úplně jinak. A v ostatních případech za smrt mohla ukvapenost, případně má nepozornost. Přišlo mi, že se Dark Souls 3 povedlo zbavit hendikepů, které uměle hru ztěžovaly, a staly se tak přístupnější, aniž by ztratily - odpusťte mi malý vtípek - svoji duši.

KRÁSA V OŠKLIVOSTI

Ukázka byla zasazena do gotického města Lodeleth zalitého nezdravě žlutým sluncem. Osvícené hradby a temné vnitřky obranných věží se brzy vystřídaly s doškovými střechami a ulicemi plných těl nedávno padlých rytířů. A ačkoliv byl průchod úrovní víceméně lineární, často jsem narazil na vedlejší cestičky, které vedly do lokací s odměnou v podobě předmětu, zbraně, nepřítele nebo prostě jen nějaké zajímavosti. Ty pomáhaly utvořit dojem o městě, a nebylo tak třeba znát jakékoliv příběhové pozadí - samotné prostředí bylo plné různých prvků, které poskytovaly indicie k pochopení, či alespoň odtušení situace ve městě. Uschlé stromy jsou ověnčené kostlivci, na rozbořených hradbách naleznete zkamenělé tělo obřího draka, ke kterému se v tichosti modlí mrtvolně bledí obyvatelé, jejichž protipól tvoří agresivní strážní v hábitech a obrnění rytíři, kteří se na vás vrhnou, jakmile vás spatří. Zlověstnou atmosféru umocňuje absence hudby, a mým jediným společníkem v tomto nehostinném světě se tak stal pohvizdující vítr roznášející po okolí vychladlý popel.

Na obrázcích vypadá Dark Souls 3 pěkně, ale ve hře to žádný zázrak není.

Zvláštní spojení nápaditého prostředí a nepříliš vábné grafiky je pro soulsovskou sérii snad typické a bohužel ani na nové generaci zařízení nebude sága patřit mezi nejhezčí tituly. Na oficiálních obrázcích vypadá Dark Souls 3 pěkně, ale ve hře to žádný zázrak není a spíš bych řekl, že je hra ošklivá. Kdo ví, zda se tvůrci nerozhodli místo lepší grafiky spíše pro překvapivě dlouhou vzdálenost vykreslování, díky které oceníte slušný level design, jenž chytře hráče vede dlouhými cestami, aby mu nabízel výhledy na nadcházející i již prošlé lokace, poklady, které možná minul a nepřátelé, kterým se bude třeba postavit.

CHOP SE MEČE, SEKERY

Souboje se po Bloodborne vrací k užitečným štítům (ačkoliv už ne všechny štíty dokážou odrazit útoky), ale něco si ze zahnědlého hororu z PS4 odnesli. Konflikty mi přišly dynamičtější, pohyby vaše i nepřátel jsou plynulejší i rychlejší a krvavý balet umocňuje přidání nových útoků, které tvůrci nazývají Battle Arts. Vedle tradičního rychlého a pomalého výpadu každá zbraň disponuje třetí možností, jak zaútočit. Nelze ji nějak kategorizovat, neboť je pro každou zbraň specifická, ale spíše se jedná o silnější útoky, se kterými je třeba zacházet opatrně. Mně Battle Arts umožnily se roztočit se dvěma scimitary v šavlový vír a zranit nepřátele kolem sebe, s velkým mečem nepřátele odstrčit a se sekerou na chvíli nabít útok pro vyšší zranění. Nejedná se o ulehčení, ale ani o ztížení systému - Battle Arts mi přišly jako rozšířená komplexita, na kterou si brzy zvyknete a naleznete s ní další strategie k používání zbraní.

Co se mi na ukázce Dark Souls 3 však líbilo nejvíc, byla úchvatná schopnost tvůrců pracovat s překvapením. Nemyslím tím, když na vás nepřítel vyskočí zpoza sudu, ačkoliv i to se jednou stalo. DS3 nepotřebují prokládat akční pasáže poklidnými, aby vás vytrhly z pocitu bezpečí. Zdálo se mi, že raději odvedou vaši pozornost k jinému nebezpečí, aby vás zároveň potrestaly za neopatrnost. To nejlépe vystihuje moje frustrace se skákajícím umrlcem, který mě zabil tolikrát, že jsem se rozhodl najít jinou cestu okolo. Po vyšlapání schodů na vyšší úroveň se však z nebe snesl drak a celé okolí nečekaně sežehl včetně mé maličkosti. Že na mě hra nevyzraje a že do každé nové lokace vstoupím s podezřívavou opatrností mi vydrželo do chvíle, kdy jsem na střechách spatřil skupinku mírumilovných modlicích se obyvatel a se sekerou a vidinou dušiček zdarma jsem se jal jim vyběhnout vstříc. Ovšem jeden z nich náhle přeměnil v hrozivou masu černé hmoty, která mě obklopila a bez lítosti rozdrásala.

VYKUKUJÍ CHYBIČKY, ALE JSEM OPTIMISTA

Poučen nevěřit nikomu jsem nakonec stanul tváří v tvář bossovy této lokace, vysoké slečně přezdívané Dancer of the Frigid Valley, kterou můžete krátce vidět v novém traileru. Souboj s tanečnicí vybavenou ohnivým mečem probíhá podle pravidel do chvíle, kdy paní vytáhla druhý meč a začala používat nové typy útoků. Neočekávaný zvrat se mi stal osudným a kvůli časovému limitu jsem si nestihl se slečnou opět zalaškovat. Údajně však podobné změny pravidel chtějí vývojáři uvést do každého souboje s bossy a popravdě musím říct, že jsem nesmírně zvědavý, s čím zajímavým přijdou.

Dark Souls 3 by mohly být tím dílem, kterým do série naskočím oběma nohama i já. Ta legendární obtížnost tu pořád je, ale při smrti se už nebudete chytat za hlavu.

Do vydání hry zbývá zhruba rok a ještě je na čem pracovat. Ne, že bych při hraní narazil na nějaké bugy, ale očekával jsem, že PC verze poběží více než v 30 fps s mírnými, leč citelnými propady při větším počtu nepřátel na obrazovce. Ani zamykání kamery na nepřátele, kteří nestáli přímo pět metrů ode mě neprobíhalo dle mých představ a častěji než na příšeru se kamera otáčela na zeď, ke které jsem právě prchal, neboť nerozpoznala nepříliš vzdálený cíl jako hodný mé pozornosti. Přesto mám pocit, že by Dark Souls 3 mohly být tím dílem, kterým do série naskočím oběma nohama i já. Ta legendární obtížnost tu pořád je, ale při smrti se už nebudete chytat za hlavu s tím, že vaše postava měla před útokem uskočit, ale spíš, že jste neuskočili vy. Konečně.