Preview: Cyberpunk 2077

Přiznám se vám, už od roku 2013 jsem jako na trní. Do prvního traileru Cyberpunku jsem se bezmezně zamiloval. Stále jsem měl v krvi relativně čerstvě tehdy nový Deus Ex a doufal jsem, že novinka od polského CD Projektu zaplní nově zející prázdnotu v mém nitru. Oba tituly spojuje geniální hudební doprovod, respektive Michael McCann mě totálně odzbrojil motivem Icarus v traileru na Human Revolution, ale skladba Bullets od Archive byla v tomto ohledu ještě silnější a v mých uších zní dosud. To vše podtrhovalo minimalistický, ale geniální dojem, který jsem si z Cyberpunku v té době odnesl. Vážně jsem nečekal, že se dalšího posunu dočkám o pět a půl roku později. A že k němu dojde trailerem, který bude tak jiný.

ESO V RUKÁVU

Microsoft zase tak často vlastními náboji nestřílel, ale i ostatnív jeho řadách stříleli ostrými. Troufám si tvrdit, že v případě CD Projektu šlo o obzvláště dobře mířenou ránu, která navíc byla průraznější než ostatní. Chápu a souhlasím s názory, které namítají, že toho Poláci příliš neukázali. Jen trailer. To je pravda. Navíc, jak už jsem poznamenal, ukázka byla svým nádechem odlišná, a pokud jsem v minulosti hovořil o zamilovanosti, nová podoba mě na první pohled nenadchla. Ta tam byla temná atmosféra, o kterou se Cyberpunk opíral ještě v roce 2013. Jenže ona tam je stále, jen ne tak patrná. Uvidíme, jestli v tomto ohledu bude stačit „město s nejhorší životní úrovní v celých Spojených státech“, novinka v mých očích totiž zatím vypadá až moc málo cyber, ale až moc punkově. Nejsme tu ale kvůli tomu, abychom rozebírali trailer. Jsme tu kvůli tomu, abychom si řekli, co se prezentovalo za zavřenými dveřmi přímo v LA.

Ačkoliv do plné produkce vstoupil Cyberpunk až po třetím Zaklínači, údajně nemusí být jeho vydání tak daleko, jak předpokládáme. Interní plány prý kalkulují s příštím rokem.

Pokud byla E3 na něco obzvláště bohatá, tak to byly úchvatně vypadající hry. O některých si určitě ještě řekneme, ale kromě již tradiční práce Sony se nejvíce hovoří právě o CDP a jejich nové IP. Cyberpunk 2077 totiž i v chodu vypadá dechberoucně. Na tom se shodují úplně všichni, kteří měli tu možnost podívat se na ukázku, která se prezentovala pouze za zavřenými dveřmi. Samozřejmě i nás napadlo, jestli se nejedná o titul na příští generaci, tím spíše, pokud vezmeme v úvahu, jaká jej předchází pověst, ale samotní autoři jasně vzkázali, že se novinka chystá ještě na aktuální PlayStation a Xbox. A samozřejmě i na PC. S tím souvisí i další věc: poprvé se objevil nápis Cyberpunku už na konci roku 2012, a ačkoliv do plné produkce vstoupil až po třetím Zaklínači, údajně nemusí být jeho vydání tak daleko, jak předpokládáme. Interní plány prý kalkulují s příštím rokem, CD Projekt ale nechce nic uspěchat.

Právě to, jak komplexně a hotově ukázka působila, některá média utvrzuje v názoru, že práce pokračují velice rychle. Cyberpunk totiž vypadal nejen skvěle, ale také komplexně a živě. Night City, jak se megalopole nazývá, je v rozkladu, ovládána korporacemi, ale stále je to město, v němž by chtěl každý žít. Ostatně i to už prozrazovala slova hlavní postavy na konferenci Microsoftu, co ale musela ukázka prezentovat až prostřednictvím real-time záběrů, je to, co to vlastně znamená. Žádná z her, které se vrhají do otevřených světů, totiž zatím nezvládla imitovat tak konzistentní, uvěřitelný svět. Spolu s komplexností samozřejmě souvisí to, jak lze řešit jednotlivé mise.

KDO JSEM JÁ

Nečekejte žádného jasně definovaného hrdinu á la Geralta. Postava Zaklínače byla předem daná, byly předem definované jeho motivy, pohnutky, nebo třeba i vztahy s ostatními. Cyberpunk ale sází na odlišné pojetí. Můžete být muž, nebo žena, a vytvořit si vlastní postavu pojmenovanou „V“. Ať už V-muž, nebo V-žena, vybíráte si taktéž i vlastní původ. Trochu jako role, kým jste byli předchozích několik let, jaké bylo vaše dětství, vykreslujete si vlastní příběhové pozadí. To není bezúčelné, alespoň podle toho, co říkali lidé z CD Projektu. Tato charakteristika je totiž předobrazem ke vztahu k ostatním lidem. Stejně specifický přístup ale autoři volí i ke klasickému zaměření vaší postavy, které vykrystalizuje spolu s činnostmi, které budete provádět stále dokola.

Město si žije vlastním životem doslova i obrazně.

Právě možnost, řekněme, specializace je něco, co Zaklínač logicky mít nemohl. Díky tomu tak Cyberpunk působí vlastně tak trochu jako již zmíněný Deux Ex, neboť můžete být tichošlápek-hacker, nebo Rambo, který vystřílí vše, co se hýbe.

I to bylo součástí mise, v níž bylo za úkol sledovat ukradené zásoby armádního vybavení. Každý čin má svůj následek, jak velí všechny vznikající hry, a stejné to je i v Night City. Je sice fajn vyřešit úkol tak, aby byli spokojení všichni zainteresovaní, ale i znepřátelit cizí gang s sebou přináší klady i zápory, které si dokážeme představit. Hra tak nikomu nebrání sjednat si schůzku s překupníkem, zboží sebrat, sebrat i peníze poté, co překupníky zabijeme, a namísto návratu k zadavateli úkolu si nakoupit ještě nějaké bonusy pro vlastní účely. Protože proč ne? Město si žije vlastním životem doslova i obrazně a jeho kouzlo nespočívá v precizním technickém stavu, ale právě jeho uvěřitelností.

FIRST-PERSON ORGIE

Jak už padlo v některé z našich předchozích novinek, Cyberpunk se hraje z pohledu první osoby. To kdyby náhodou stále ještě někdo nevěděl, co vlastně čekat. Bylo by hanlivé, kdybychom jej označili za tradiční střílečku, ale ve svém jádru se tak opravdu hraje. Zbraní bude dostatek, lze na ně navěsit hned několik doplňků a samozřejmě lze vylepšit i sami sebe. Stále je totiž přítomný i prvek cyber a Cyberpunk je tak poplatný svému žánru, možná více, než se z traileru může zdát. Augmentace probíhají u speciálních postav Ripper Docs, tedy u „doktorů“, kteří vyrvou vaše oči a nahradí je vylepšenou verzí, například technologií, díky níž můžete zoomovat nebo skenovat objekty rozeseté po zdejším světě. Možností ale bude nepřeberné množství.

Cyberpunk je pořád temný a špinavý, možná temnější a špinavější než hry, ke kterým bychom mohli novinku připodobnit. V každém případě se jedná se o nejdospělejší hrou od našich severních sousedů a o hru, která - alespoň dle ukázky - konkurenci zadupe do země. 

Pokud narážíme na střelbu, po zásahu odlétají z protivníků čísla značící, kolik zranění jste jim udělili. Představte si například The Division. Nepřátelé zde ale nefigurují jen jako magnety na kulky, ale i určitá výzva by vás mohla přimět k tomu zkusit využít nějaký alternativní postup a hledat skryté cestičky. Ukázka také naznačila, že se můžeme těšit i na zajímavé prvky, například na kulky, které se odrážejí od stěn a vy tak můžete s jejich trajektorií vymýšlet nejrůznější kejkle. Ale můžete vidět i nepřátele přes zdi. Opět se tak dostáváme k Deus Ex, že? Detailnější porovnání přijde později, obě hry ale od sebe dělí jak čas při vydání, tak čas ve hře. Pět, respektive padesát let. I tak by Cyberpunk měl být menší sci-fi, i když tomu časová osa naopak nenapovídá. Cyberpunk je pořád temný a špinavý, možná temnější a špinavější než hry, ke kterým bychom mohli novinku připodobnit. V každém případě se jedná o nejdospělejší titul od našich severních sousedů a o hru, která - alespoň dle ukázky - konkurenci zadupe do země.