CrossfireX - dojmy z bety
Značku Crossfire si nejspíše pamatují jen někteří. Konkrétně ti, kteří měli kolem roku 2010 pořádně hluboko do peněženky a ujížděli na tehdy vysoce moderním modelu free-to-play stříleček. A nejen stříleček. Crossfire v tomto ohledu představoval jakýsi modelový produkt. Byl sice zadarmo a hrála ho spousta lidí, prakticky jakýkoliv obsah odchylující se od škatulky “úplně základní” byl ale nechutně drahý, a především, klíčový pro úspěch. Já mám Crossfire spojený s prvními léty na gymnáziu, kde patřil k jedněm z populárnějších zástupců kompetetivního střílení. Na úkor Counter-Strike 1.6, kterým se naprosto zjevně inspiroval. Stejně jako “céesko” byl ohyzdný, obtížný, svižný, ale zároveň byl charakteristicky čínský.
Jen těžko tak lze věřit tomu, že především díky čínským a korejským trhům jde o nejhranější multiplayer na světě, který s přehledem strká do kapsy Fortnite. A moloch Tencent, který v současnosti vlastní zhruba 98% herního trhu (rozuměje tu část, ve které nemá prsty THQ Nordic), si je toho dobře vědom. Na povrch se tak dere pokračování s objevným názvem CrossfireX, které má být vyladěnější, modernější, hezčí a otevřenější západu. Navíc nabídne příběhovou kampaň z dílen Remedy, na kterou jsme obzvlášť zvědaví, tu ale zatím necháme stranou. Dostali jsme totiž možnost přístupu do uzavřené bety multiplayerové části hry…
CO JE V NABÍDCE
CrossfireX se stále nese v duchu svého předchůdce, do mixu vedle klasické variace na režimy z Counter-Strike (včetně pokládání bomby) však přináší i několik novot. Nabízený obsah se sestával z tří map na kterých bylo možné otestovat tři herní režimy. Zmíněné souboje týmů zastupovala mapa Black Widow (na které si občas skutečně připadáte jako na ikonickém Dustu nebo Infernu) v režimu Team Match. Svébytnější zábavu pak nabízí mód Spectre, který sice staví na stejných základech, na jedné straně ale stojí speciálně vyzbrojená jednotka zabijáků, kteří útočí pouze ze zálohy nožem. Aby jejich síly byly ve srovnání se standardně vybavenými soupeři vyrovnány, mají také k dispozici neviditelný oblek, který je efektivnější v momentě, kdy daný voják stojí na místě nebo se plíží.
Nechybí sprint, velmi přesná střelba pomocí kolimátorů a k ruce máme i instantní respawn
Třetí možností, která mi byla zdaleka nejbližší, je kombinace Team Deathmatch a CTF pod názvem Point Capture. V tomto ohledu se CrossfireX projevuje jako velmi… inspirující se projekt, na mapě GR Tower si totiž připadáte jako v dílech Battlefieldu ze současnosti, prvek postupu na další část mapy po pádu mrakodrapu evokuje režim Rush a i samotná hratelnost působí jako střílečka na půl cesty mezi Battlefieldem a Call of Duty.
PALBA Z VÝCHODU
Jednotlivé možnosti hraní se od sebe liší dost výrazně, ne nadarmo jsou první dva zmíněné zařazené do podkategorie “Classic” a ten zbývající je označován jako “Modern”. Klasika je prostě klasika, tady se nesprintuje, rychleji běžíte s nožem nebo pistolí v ruce, hledět skrze mířidla je zakázáné slovo a nejnutnější je naučit se efektivně pálit od boku. To moderna s sebou nese všechny současné trendy. Nechybí sprint, velmi přesná střelba pomocí kolimátorů a k ruce máme i instantní respawn (o tom až později). CrossfireX je tím pádem takový švýcarský nožík multiplayerových FPS, nabízí všechno, ale přeci jen… v každém ohledu trochu zaostává nad specializovanou konkurencí.
Abychom si rozuměli, zábava to není špatná, ale každá možnost je tak trochu nedotažená. Týmový režim s bombami je extrémně jednoduchý a přímočarý, oproti Counter-Striku odpadlo například nakupování zbraní a skutečně je tedy nutné jen zabíjet a zabíjet. V dnešní době ale vidím jedinou výhodu v tom, že legenda žánru není nativně dostupná na Xboxu One, kde se snaží CrossfireX nasbírat nové hráče. Jinak jde o poměrně topornou zábavu, která je s ovladačem v ruce podstatně náročnější a kostrbatější, než by tomu bylo s klasickou výzbrojí myš + klávesnice.
Větší potenciál tak nese Spectre, který, a to se musí korejcům ze Smilegate nechat, je opravdu slušnou zábavou. V kůži útočníků s noži musíte postupovat opatrně, v pohybu jste totiž poměrně dobře vidět, a i ve stavu naprosté strnulosti vás mohou prozradit rozpité obrysy postavy nebo sípavý dech dýchacího přístroje. Na druhé straně je pak samozřejmě zážitek připomínající zlaté časy AvP, kde do krve pumpuje adrenalin vědomí toho, že může nebezpečí číhat kdekoliv ve stínu. A i když je tady více než kde jinde zábava závislá na tom, jak jsou protihráči a spoluhráči ochotni přistoupit na pravidla hry, jedná se o jasný highlight.
ZÁVAN Z BITEVNÍCH POLÍ
Moderní část CrossfireX je prostě jinou hrou. Dobývání bodů a následný zběsilý úprk na nižší úroveň balkonu je tak standardní multiplayerová zábava, v rámci bety se ale autoři rozhodli přistoupit k nešťastnému kroku v podobě okamžitého respawnu. A v kombinaci s velmi bizarním balancováním zbraní, které prakticky nemají zpětný ráz, se prakticky každý zápas zvrhne v naprosto drtivou převahu toho či onoho týmu. Mapa je navíc skutečně komorní, v nejhorší momenty se tedy jeden tým zoufale krčí v rohu, neustále respawnuje, a hladová smečka nepřátel jen drží spoušť v tom samém místě. A to věru není zábava ani na místě útočníka, natožpak obránce.
CrossfireX postrádá čistotu a chirurgickou vypiplanost Counter-Striku
Zbraně jsou ostatně gros hry, a je patrné, že budou potřebovat hodně práce. V nabídce jich není moc, vedle klasické nabídky M4, Kalašnikovů, SCAR-L a brokovnic nenajdete v podstatě žádnou lahůdku. Ve výsledku je to ale jedno, protože se v rámci jedné kategorie chovají dost podobně. Na tomto místě ještě jednou zmiňuji téměř nulový recoil v “moderní” části hry. Na tom je třeba zapracovat, jinak má totiž hratelnost jako taková (na poměry free-to-play) celkem dobře našlápnuto.
VYLEŠTĚNO DO MOKRA
Z hlediska audiovizuálního CrossfireX neurazí, nenadchne. Ano, ve srovnání s původní jedničkou z roku 2008 je to rozdíl vskutku propastný a hra vypadá víceméně moderně, stejně jako samotná hratelnost je ale podivně toporná. Jestliže opakovaně mluvíme o inspiraci a balancování mezi Counter-Strikem a Battlefieldem, tak CrossfireX postrádá jak čistotu a chirurgickou vypiplanost Counter-Striku, tak i spektákl a dechberoucí efektnost bojů v Battlefieldu. Postavy jsou celkem detailní, mapy citlivě navržené, plné vody a částicových efektů, stále jim ale k dokonalosti nějaký ten stupínek chybí.
Po zvukové stránce můžeme mluvit o zlatém standardu. Samozřejmě hraje výrazně důležitější roli v režimu Classic, kde je třeba pečlivě vážit každý život, je tedy nutné naslouchat šlépějím nepřátel a v případě Spectre jde často o nejlepší způsob, jak nepřítele vůbec najít. Ozvučení zbraní i ambientní sound design díru do světa neudělají, ale svou roli plus mínus plní. Jen je třeba se na samotnou střelbu při větších bitkách příliš nespoléhat.
NOVÝ VYZYVATEL
Kolem a kolem CrossfireX na Xbox One nevstupuje do předem prohraného boje. Pokud máte k dispozici jakýkoliv moderní Battlefield, asi vás takzvaná moderní část hry příliš nezaujme, klasická složka je ale poměrně svéráznou a zajímavou variací na stále velmi populární Counter-Strike, který si jinak na současné generaci konzolí nezahrajete. Do karet titulu navíc hraje free-to-play model, který zatím sice zatím nemůžeme hodnotit z hlediska faktorů pay-to-win, ale komunitu hráčů přiláká zákonitě. Většina problémů zatím souvisí se špatným nastavením hry a nedostatkem obsahu, což jsou věci, které k betaverzím patří (a vlastně jsou důvodem jejich existence), CrossfireX se tedy vyplatí sledovat i do budoucna.
