Crayon Physics Deluxe
Desítka musí být pro Petriho Pürha šťastné číslo. Posuďte sami: tento finský nezávislý tvůrce vydával od září roku 2006 pravidelně každý měsíc jednu experimentální hříčku, ale až ta desátá znamenala opravdový přelom v jeho vývojářské kariéře. Jmenovala se Crayon Physics a zhruba rok a půl po vydání, na vyhlášení desátého ročníku Independent Games Festivalu, si její rozšířená verze odnesla nejprestižnější cenu Seamuse McNallyho, jakýsi ekvivalent pro nezávislou hru roku. Už ve své základní, omezené podobě však vzbudila obrovský ohlas. Sami hráči pro ní začali bez jakéhokoli editoru (který Pürho uvolnil až později) vytvářet další úrovně, kvalitou někdy dokonce převyšující ty z původního titulu. Ohlášení rozšířené verze Crayon Physics Deluxe tak nebylo až takovým překvapením, přesto ale hráčskou komunitu potěšilo a vyvolalo velká očekávání. Postupně se však mezi fanoušky začala vkrádat i lehká nervozita – Pürho z chystaného titulu ukázal jen jedno video a o bližších detailech nebo datu vydání se nechtěl příliš bavit. Po vítězství na IGF byly ale všechny pochybnosti rozptýleny – tahle hra zkrátka musí být výjimečnou záležitostí. O pravdivosti tohoto tvrzení jsme se mohli přesvědčit i my z pracovní verze, již nám finský vývojář před odjezdem na vyhlášení poskytnul.
Stále jsme si však nezodpověděli dvě základní otázky: o co v Crayon Physics jde a čím se bude rozšířená verze lišit od svého předchůdce? Základní princip je prostý – je třeba dostat malou kuličku z jednoho konce úrovně na druhý, který je symbolizován žlutou hvězdičkou. Kuličku nijak neovládáte, její trasu však ovlivňujete dokreslováním různých objektů, sloužících kuličce k překonání nerovností a dalších překážek. Nejlepší obrázek si můžete udělat sami vyzkoušením původní, volně šířitelné verze CP. A v čem že tedy oproti svému novějšímu bratříčkovi zaostává? Kromě implementace editoru levelů a přidání několika desítek nových úrovní, s čímž se všeobecně počítalo, budou hlavní výhodou Crayon Physics Deluxe daleko propracovanější možnosti fyziky. Zatímco v původní verzi se každý nakreslený objekt nakonec zformoval do tvaru obdélníku nebo čtverce, zde se vaší představivosti meze klást nebudou. Do úrovně si lze přimalovat cokoliv vás napadne a věřte nebo ne, hře to skutečně dodává úplně nový rozměr.
Rozsáhlejší možnosti kresby však nijak nesnižují obtížnost některých levelů. Vždy je totiž třeba brát ohled na reálně fungující fyziku, a tak nemá význam jen tak uprostřed ničeho nakreslit například čtverec, jelikož vám jednoduše spadne dolů. Musíte vymýšlet složitější mechanismy; na některé vás hra navede, jiné závisí zcela na vaší představivosti. Zprvu jsou úkoly vesměs jednoduché: stačí uvést kuličku nějakým způsobem do pohybu nebo jí jen dokreslit můstek pro překonání propasti a máte vystaráno. Postupem času ale začne přituhovat, a tak je třeba uvažovat a vytvářet trasy, jež nemusí být na první pohled jasně patrné. Způsobů je celá řada: například z jednoduché plošinky lze dokreslením kolečka vytvořit houpačku, nebo třeba vytvořit pomocí kolečka a obdélníku palici, kterou poté odpálíte míček do cílového prostoru. Každou úroveň lze řešit mnoha různými způsoby, což dává prostor k naprosto šíleným kreacím, jež tvůrce při designování levelů určitě v plánu neměl. Vás to ale nemusí zajímat; pokud fungují, pocit z dobře odvedené práce se dostaví stejně.
V poskytnuté rozpracované verzi bylo k dispozici 36 levelů, což určitě ještě není definitivní číslo, ovšem přesto už jde o slušný skok oproti 7 úrovním z původní hry. Díky snadno pochopitelnému editoru lze však čekat, že fanouškovské levely trvanlivost CPD ještě několikanásobně zvýší, tudíž v tomto ohledu se určitě nemáme čeho bát. Po audiovizuální stránce je téměř vše při starém: na pozadí běží relaxační skladba Lullaby, která skvěle podkresluje dění na obrazovce. Do finální verze by však nebylo od věci počet písní rozšířit – přece jen, CPD už není záležitost na čtvrt hodiny. Zvukový dojem ale ještě o několik tříd zastiňuje vizuální stránka: kreslení tužkami po zmačkaném papíře rozehrává vskutku kouzelnou a stylovou podívanou, díky níž hra získává jedinečnou atmosféru.
Z pracovní verze můžeme zatím jen těžko vynášet definitivní závěry, avšak s její pomocí už není tak těžké odhadnout, čím si hra získala srdce porotců IGF. Crayon Physics Deluxe nabízí velice originální zážitek, korunovaný krásným pocitem, který se dostaví, když vámi vytvořený level obživne a vše funguje podle vašich představ. Ani výborná The Incredible Machine, kde jste prostředí upravovali pouze pomocí předem nabídnutých objektů, se v tomto ohledu nemůže CPD vyrovnat. Jak moc dobrá bude hra ve finální verzi si zatím nedovolíme odhadovat, nicméně z velké míry o tom určitě rozhodne fakt, jak zajímavé úrovně se ještě Pürhovi podaří vymyslet. Zatím však ani on sám neví, v jak daleké fázi vývoje se nyní hra nachází a tím pádem i kdy se dostane na světlo světa. Jisté je, že až tomu tak bude, tak si za CPD na rozdíl od předchozích Pürhových produktů něco zaplatíme, nemělo by se však jednat o nijak závratnou částku. Už nyní ale nelze pochybovat o tom, že za Crayon Physics Deluxe si tyto peníze sympatický finský vývojář zaslouží.
Dále čtěte:profil Petriho Pürha
