Condemned 2: Bloodshot
Jestli patříte mezi fandy hororových her, společnost Monolith vám jistě nebude cizí, například pro svůj výborný F.E.A.R. Atmosféra se v pozdějším stadiu hry dala doslova krájet a naskriptované, nicméně stále hrozivě fungující „lekačky“ vás mnohdy nutily ukrývat se pod stůl, kde jste si notnou chvilku mohli opakovat, že je to pořád jenom hra. Podobně na tom byl Condemned: Criminal Origins, kde vývojáři vsadili na spletitý příběh plný záhadných vražd spolu s tísnivou atmosférou špinavých domů, okupovaných ještě špinavějšími (lidskými) zrůdami. S přihlédnutím k tomu, že původní Condemned nebyl díky možnosti používat jako zbraň takřka cokoli klasickou FPS, dá se i od chystaného pokračování Bloodshot čekat setrvání v zaběhnutých kolejích. A také že ano, preview verze hry určená pro PS3 dorazila do redakce - a my už víme…
Pokračujeme, ale o trochu lépe
Hned začátek příběhu vás ujistí v tom, že se Bloodshot ponese ve stejném duchu jako jeho předchůdce. Z doslova až hnus evokujícího dvoru na vás i samotného Ethana, ze kterého se stal alkoholik živořící na ulici, dýchne mimo kámoše bezdomovce známá atmosféra lehkého nevědomí, zorničky se rozšíří a na základě intuice budete čekat neočekávané. Pro všechny, kdo nevyznávají rambo styl, zapracovali vývojáři na možnosti jakés takés kooperace s ostatními postavami, což si vyzkoušíte hned na zmiňovaném bezdomovci. Pravda, během následujícího boje se spíše krčil za velkou zelenou popelnicí, ale občasný pocit, že nejste na celou akci sami, je určitě příjemným zpestřením. Chybět nebude ani stará známá přítelkyně na telefonu, soudní specialistka Rosa, která vás i v Bloodshot bude navigovat během vyšetřování krvavých vražd, i když o poznání méně, nežli tomu bylo v případě prvního dílu. Naopak, změny nedoznala kritizovaná linearita, vinou které nemůžete, pokud tedy nejste zrovna obestřen orientačním nesmyslem, sejít z vytyčené cesty.
Pravej hák, Rocky, pravej!
Tím správným kořením Condemned je ale boj, a ten vás bude doprovázet na každém kroku už od první animace. Jeho průběh řídíte mačkáním L1 a L2 tlačítek, kdy ovládáte levačku i pravačku zvlášť. Dává to velmi autentický dojem z bitky, kterou navíc sami řídíte podle svého. Reagovat totiž musíte i na postavení protivníka, případně typ krytu. Pokud si tedy rukou chrání pravý bok, asi sotva ho do něj začnete mlátit. Dvakrát dobře mířená levačka, nebo nějaké to kombo ho naopak pěkně rozzuří a co víc, bude ho to bolet. Přesně tak, Condemned je hlavně o bolesti, kterou nejenže polykáte plnými doušky z obrazovky, ale taková bolest je i slyšet. Skučení v rohu však na mysli nemám, zde praskají kosti a mohu vám tedy říci, že hrát takovýto typ hry v setmělé redakci mi mnoho bezstarostných úsměvů na rtech nevyvolalo. Způsobů jak zabít je na každém místě několik, takže je jen na vaší fantazii, na co přijdete, a zda to půjde provést. Každopádně jde o skvěle odvedenou práci všech, grafiků, i lidí starajících se o zvuky a hudbu, jimž se podařilo vytvořit atmosférickou kaši, podávanou po velkých lžících. Na druhou stranu chápeme, že některé scény, jako je třeba pohled na vyhřezlé vnitřnosti, nemusí některým lidem dělat dvakrát potěšení. Proto je na pováženou, zda je místy lehce přestřelená úroveň brutality žádoucí, či nikoliv.
Vytrženo ze… zdi
Kapitolou samo pro sebe je zpracování zbraní. Jak už jsme zvyklí, Ethan se uchyluje spíše ke kusům věcí, které na první pohled zbraň nepřipomínají ani v nejmenším. Na mysli mám například celistvé vodovodní potrubí. Stačí však stisknout tlačítko v požadovaném místě, aktivuje se rychlá animace a se zuřivým heknutím už třímáte ocelovou tyč v ruce. Takto můžete zacházet s mnoha dalšími předměty, jejichž interakce je signalizována bliknutím příslušného tlačítka na obrazovce. Samotný útok tak probíhá podobně jako v průběhu pěstního souboje, ačkoli každá ze „zbraní“ bere v potaz vlastní atributy jako rychlost (švihu), poškození a (ne)možnost ji vrhnout proti nepříteli.
V neposlední řadě musím zmínit, že mimo ozkoušení si samotné kampaně jsem měl možnost zavítat i do módu Fight Club, v němž jde zkrátka o bitkaření se s nepřáteli na předem určené mapě. Nabíhají z různých stran a na vás je, jednoduše, přežít. V preview verzi hry však šlo o značně nedotaženou záležitost, kde bylo prakticky nemožné někoho zabít pomocí vražedného komba a s několika podobnými záseky se bylo možno setkat i v jednotlivých misích. Do vydání hry ale ještě nějaký ten čas zbývá, takže vývojáři mají dostatek prostoru jak hru od podobných bugů okleštit. Důležité bude také zpracování multiplayeru, který by měl hře dát dle očekávání další rovinu zábavy, na něj si však budeme muset počkat do finální verze.
