Call of Duty: Warzone - dojmy z hraní
I když existuje velká část redakce Hrej.cz, která battle royale režimem pohrdá, máme mezi sebou i fanoušky žánru, kteří se opakovaně vrací do svých oblíbených her s jediným úkolem: přežít až do konce. Potravu pro jejich choutky už podruhé předložil Activision. To, co se nepovedlo režimu Blackout, se nyní pokusí napravit Warzone, přidružený free-to-play režim k aktuálnímu Modern Warfare. V čem spočívá, jak se hraje, a v čem je jiný? Čtveřice dobrovolníků vzala do rukou odstřelovací pušky, brokovnice, samopaly a těžké kulomety, aby vám o zážitcích z města Verdansk mohla poreferovat. Toto jsou jejich poznatky.
Nebudu nijak lhát, battle royale mám rád. Přijde mi z logického důvodu uspokojující, když zůstanete mezi svými protihráči jako poslední žijící muž. Vlastně moc nechápu, proč videohernímu světu trvalo tak dlouho, než si vzpomněl na film Battle Royale, případně proč ho alespoň neosvítilo Hunger Games, když se v roce 2008 objevilo se stejnou premisou v knižním světě a o čtyři roky později v tom filmovém. Musel přijít až Brendan Greene, PlayerUnknown, který vyvolal hotovou revoluci. Herní „jaro“ se datuje k roku 2017, ke dni, kdy vyšlo PUBG, a kdy i já začal nabírat přesvědčení o tom, že přece takový režim musí být super. Jenže tu pravou krásu a radost, když za sebou necháte všechny ostatní, jsem našel až s Fortnite, u kterého jsem vydržel s přestávkami do teď. Slušelo by se napsat něco v tom smyslu, že ve svém srdci nemám místo pro nic dalšího, byla by to ale lež. Ještě o stupínek výš se totiž vyškrábal Apex Legends se svou ultra rychlou hratelností z Titanfallu, která mi přijde snad ještě čarovnější. Tím spíše už ale přestávám mít kapacity na cokoliv dalšího.
SKOK PO HLAVĚ DO PLNÉHO BAZÉNU
Call of Duty má v tomto smyslu extrémně obtížnou pozici. Splňuje základní podmínku, Warzone je zdarma. Je to paradox, ale skutečně i taková skutečnost může – a podle mého bude – rozhodovat o tom, jestli uspěje či nikoliv. Když už je na trhu dostatek kvalitních free-to-play her, nikdo si nechce platit za další, pokud nebude něčím vyloženě vynikat. Upřímně nevím, čím by ale taková hra musela být: Fortnite ukázal způsob, jak zaujmout nenáročné i jakým způsobem do hry přimíchat nějaký nový zásadní prvek (stavění), Apex zase vychází ze skvělého pocitu ze střelby a rychlé hratelnosti, a PUBG, které se ale ukázalo jako pro mě nevhodné, je tu pro ty, kteří prahnout po hře ne tak barevné, ale naopak co nejvíce realistické a do určité míry i taktické. Jako jediná hra z trojice je placená, ale fakt, že byla první, podle mého stačí k tomu, aby PUBG mělo v očích hráčů určitou výsadní pozici.
Drobná rekapitulace je podle mého názoru důležitá i v tom smyslu, že Activision nevstupuje do battle royale žánru poprvé. Už loňské Call of Duty chtělo do tohoto rozjetého vlaku naskočit, leč Blackout zdaleka takovou popularitu nezískat (jen pro ilustraci, ani battle royale v konkurenčním Battlefieldu). Nedá se ale říct, že by byl špatnou hrou/režimem. Stejně jako Warzone, i předchozí adaptace vycházela z rychlé hratelnosti typické pro Call of Duty. Mapa byla dostatečně rozlehlá, pohybovali se na ní zombie jakožto ozvláštnění klasického receptu... ale stála 1800. A to je pro hráče zkrátka hodně. Jestliže budeme v následujících řádcích mluvit o tom, v čem Warzone exceluje, je potřeba jedním dechem dodat, že to není příliš překvapující, když úplně stejně exceloval i Blackout. Teď jen jeho návykovost objevuje větší počet hráčů, a tak se o něm logicky více mluví.
Obecně lze říct, že je bojiště nejen výrazně členité a různorodé, ale je především největší, které v battle royale najdete. Žádná mapa není tak velká, jako ta ve Warzone.
Fakt, že Warzone vychází skoro půl roku po základu v podobě Modern Warfare, se na něm v dobrém podepisuje. Je vidět, že tento standalone režim není jen obyčejnou, na rychlo spíchlou slátaninou, ale že nad ním vývojáři skutečně přemýšleli. Evidentní je to například na prostředí, v němž se Warzone v obou režimech odehrává. Pokud chcete, můžete se procházet po ulicích, které jako by vypadly z jiných, typických CoD režimů, pokud ale nechcete, rozprostřou se před vámi obrovské plochy, na nichž se není kde ukrýt, ale vzhledem k tomu, že se zóna zmenšuje, vám nic jiného nezbývá. Obecně lze říct, že je bojiště nejen výrazně členité a různorodé, ale je především největší, které v battle royale najdete. Žádná mapa není tak velká, jako ta ve Warzone. Tomu odpovídá i počet hráčů – nestojí proti vám stovka hráčů, ale je jich rovnou sto padesát. Přesto se necítíte nijak stísněně, naopak existuje slušná šance, že po typickém seskoku zůstanete ve hře o trochu déle.
V tomto bodě se sluší rozdělit hru na dvě části – na režim battle royale a na režim plunder. V tomto smyslu lze hovořit jen o trvanlivosti v battle royale části, plunder vaší smrtí totiž nekončí.
Battle royale část je mi bližší z několika důvodů. Tak za prvé, právě hrozba vašeho vyřazení je nervydrásajícnější. Víte, že každá nepozornost může znamenat problém, v horším případě vystavenou stopku. Problém v momentě, kdy umřete poprvé, v takovém případě jste přemístěni nejprve do gulagu, v němž v souboji muže proti muži rozhodnete o vašem dalším osudu a o osudu neznámého protivníka. Pokud vyhrajete, získáváte druhou šanci. Smrt... je prostě smrt. Gulag je elegantním způsobem, jak do battle royale zakomponovat novinku letošního Call of Duty, kterým je velice rychlý a především extrémně návykový gunfight. Vaše šance jsou ale vždy 50 na 50. Na druhou stranu, vždycky je to fér. Pokud hrajete v týmu a zemřete i zde, ještě pořád vás za herní peníze sesbírané během hry mohou spoluhráči přivést zpět, z vlastní zkušenosti se to ale nestává příliš často. Kromě gulagu je podle mě znovu důležité vypíchnout mapu. Máte hromadu možností, kam skočit, tolik možností, kde sbírat kvalitní loot... a zónu do určitého momentu nemusíte vůbec řešit. Pokud ale nebudete dávat pozor, začne jít do tuhého. Zóna se pochopitelně ve vlnách zmenšuje, vzhledem k velikosti mapy je ale problém se jí na poslední chvíli vyhnout zběsilým úprkem, který jistě znáte z ostatních her. Další věcí je to, že pořád máte do koho střílet. I díky možnostem návratu do hry je množství hráčů i po několika minutách extrémně vysoké; není nezvyklé, když se do pozdní fáze dostane třicet, čtyřicet z vás. Uspět ve Warzone je tak nebývalé obtížné a skutečně vyhraje jen ten nejlepší.
O PRACHY JDE NA PRVNÍM MÍSTĚ
Plunder není battle royale. Pokud tedy hovoříme o Warzone, správně bychom jej měli nazývat jinak, protože toto označení splňuje jen padesát procent obsahu. Plunder je mnohem pohodovější záležitostí, nejste zdaleka tolik ve stresu, nic na vás netlačí. Zemřete? Vracíte se okamžitě zpět. Typickým zážitkem je tak určité „přelévání“ sil, kdy narazíte na skupinku protihráčů, tu vystřílíte, ona se vrátí na stejné místo, dostane pro změnu vás, vracíte se zpět, opět s ní jdete do křížku, a to tak dlouho, než to jednu nebo druhou stranu nepřestane bavit. Kolikrát se navzájem zastřelíte je jedno, protože o killy tu jde až ve druhé řadě. Prim tu hrají peníze. Koncept je jednoduchý, kdo nasbírá první milion dolarů, vyhrává. Fór je v tom, že mít u sebe hotovost je krapet nebezpečné, protože s vaší smrtí o velkou část přijdete. Peníze tak musíte na předem určených místech uložit, právě na nich vznikají ty nejlítější vřavy. Protože se ale mapa nijak nezmenšuje, může se klidně stát, že budete relativně v bezpečí bloudit po okolí a neuvidíte ani živáčka. Neříkám, že je tento koncept špatný, možná si ale dokážu představit, že vás hra do konfliktu postaví častěji. Právě pro obecnou neakčnost ale musím konstatovat, že se na rozdíl od battle royale do plunderu vracet nebudu.
Stěžejní část hry mě ale dostala. Nemyslím si, že si do battle royale části můžete přijít jen tak zastřílet, jako to můžete dělat třeba u jednoduchého Fortnite, Call of Duty možná není tak pohodové. Vyžaduje vaší absolutní koncentraci, spolupráci, a stejně jako další hry, i hromadu štěstí. Ale třeba to je to, co hledáte. Třeba nechcete tlachat o tom, jak bylo v práci, ale třeba chcete držet oči na stopkách po celou dobu a do mikrofonu mluvit jen v nejkritičtějších momentech. Tak či tak si myslím, že jde o hru, kterou stojí za to přinejmenším vyzkoušet. Nevypadá vůbec zle, i na základní PS4 je absolutně plynulá a podle mého v ní najde tu svou část každý.
Připadá mi to jako včera, když jsem hrál H1Z1 a říkal si, jak mě tento žánr neskutečně baví. Z bezhlavých stříleček jsem se totiž přesunul k něčemu, co dávalo alespoň nějaký smysl – přehrát všechny své nepřátele a být posledním, který na mapě, na které se ještě před chvílí nacházelo sto hráčů, přežil. Battle royale se od dob slávy H1Z1 hodně změnil a já hrál celkem dost jeho zástupců, přičemž každý z nich přinesl něco nového. PUBG přineslo pomalý gameplay, který se zase doplňoval velkým taktizováním. Fortnite šel arkádovou cestou, kde můžeme stavět, Darwin Project do všeho zase přidal Directora, který hru řídil, Ring Elysium dopravní prostředky, Apex Legends extrémně akční gameplay a malé mapy. Zdá se tak, že nikdo už nemůže přijít s ničím novým. Ale Call of Duty Warzone se to přeci jen podařilo.
Můžete tak přemýšlet, jestli si za peníze koupíte armor, UAV na prozrazení nepřátelských pozic, nebo si našetříte, a koupíte si Loadout box, se kterým si můžete vzít své oblíbené vybavení. Také se ale může stát, že váš kamarád prohraje v gulagu, a vy jej budete muset oživit.
Pokud se na Warzone podíváme tím nejkritičtějším pohledem, vývojáři skutečně udělali jen to, že vzali letošní Call of Duty, vytvořili velkou mapu, všechno to smíchali dohromady a naservírovali to hráčům jako F2P titul. Problémem je to, že letošní Call of Duty se dočkalo obrovských změn, nový engine společně s drobnou úpravou všeho, co ve hře najdeme, udělalo z dalšího dílu „CoDka“ novou hru. Takže zatímco Black Ops 4 battle royale byl naprostý propadák, Warzone je zkrátka extrémně zábavný. A to díky všem jeho aspektům.
Call of Duty vyniká svým rychlým gameplayem, který se ale s letošním dílem a již zmíněnými úpravami přeci jen trochu zpomalil, například oproti Black Ops 4. Společně s obrovskou mapou se tak dostáváme do situace, kdy přestřelky s nepřáteli jsou opravdu rychlé, jako kdybyste hráli klasické Call of Duty, ale jakmile dojde na přesun po mapě, musíte nad ním trochu přemýšlet. Abyste ale měli oproti camperům nějakou výhodu, dostáváte do hry killstreaky z „normálního“ CoD, které do hry dodávají opět další prvek, se kterým musíte počítat. A to i díky penězům, jelikož se Activision rozhodl do hry přidat ekonomiku, a i ta funguje skvěle.
Můžete tak přemýšlet, jestli si za peníze koupíte armor, UAV na prozrazení nepřátelských pozic, nebo si našetříte, a koupíte si Loadout box, se kterým si můžete vzít své oblíbené vybavení. Také se ale může stát, že váš kamarád prohraje v gulagu, a vy jej budete muset oživit. Všechny tyto okolnosti musíte vzít do úvahy a vyvodit z nich další kroky. Nakonec se ale může klidně stát, že právě vy jste posledním přeživším vašeho týmu, který právě přilétl z gulagu, nalezne nejzákladnější zbraně, a stojíte proti posledním 8 lidem. Stále ale máte šanci. Warzone má totiž různé tiery zbraní, ty se ale projevují pouze na doplňcích jako mířidla, underbarrel apod. Ty se ale na výsledném poškození (což beru jako to hlavní) zbraně projevují minimálně, a tudíž i tak se stále můžete bez problému utkat s plně vybaveným týmem a celou hru vyhrát. Pokud jste dobří.
Suma sumárum se povedlo Activisionu najít skvělé vyvážený recept na to, jak dělat battle royale arkádovým, ale zároveň dostatečně seriózním. Nejlepší na tom všem je ale to, že si jej může zahrát naprosto každý. Dle mého by se Warzone mohl klidně prodávat za 30 euro, a stále byste nemuseli svých peněz litovat. Dostanete totiž prémiovou hratelnost Call of Duty, akorát na velké mapě. Rozhodnutí dát Warzone F2P je sice plivnutí do obličeje těm, kteří si Call of Duty kupovali, ale pro všechny ostatní je to skvělá příležitost.
Battle-royale je žánr, který mě poslední dva roky drží a stále nepustil. Navíc je aktuálně na trhu mnoho kvalitních kousků, které kouzlo bojů proti masivnímu počtu živých nepřátel nabízí. Nicméně jsem kouzlu battle-royale her propadl až s příchodem Blackoutu, který byl součástí čtvrtých Black Ops. Od té doby jsem vyzkoušel nespočet podobných her, ale kromě Fortnite jsem nebyl schopen u ničeho déle vydržet.
HRA PRO KAŽDÉHO
Stejně tak jako mnoho desítek milionů hráčů jsem vzal na milost Warzone. Free-to-play režim pro aktuální Call of Duty: Modern Warfare. Ve prospěch tohoto titulu hovořilo mnoho, pro mne nezanedbatelných věcí. Jednou z nich je má náklonnost ke značce jako takové. Do hry jsem se pustil již v den vydání a k dnešnímu dni mám nahráno něco okolo padesáti hodin a můj operátor hnízdí na levelu 110. Pokud máte zkušenosti s některou z CoD her, zde budete jako doma, protože střelba, pohyb nebo řízení dopravních prostředků funguje skvěle.
Principy battle-royale her nemusíme dlouze probírat. I zde je to stejné a jde o to, lootovat, sbírat peníze, nenechat se zabít zmenšující se zónou a potažmo přežít až do samotného konce. Nejprve šlo hrát pouze v tříčlenném týmu, poté updatem přišel i solo režim. Mimo něj zde byla možnost hrát i tzv. plunder (aktuálně Bloody Money), kde jde o to nasbírat v týmu co nejvíce peněz, přivolat na určitém místě vrtulník a sesbírané peníze odevzdat. To vše probíhá při 150 hráčích na mapě a v budoucnu bychom se měli dočkat prý rovných dvou stovek.
Vzhledem k tomu, že hru hraje spousta mých přátel, a že funguje velmi obstojně i crossplaying, není problém mít v týmu kohokoli hrajícího na libovolné platformě a pohodlně se domluvit. Osobně jsem si pořídil i zdejší battle pass, který vychází na mrzkých 250 Kč a účelem je dokončit všech sto levelů pro odemčení všech odměn (a samozřejmě splnění dílčích úkolů). Samozřejmostí pak jsou denní výzvy či úkoly pro jednotlivé operátory ze hry. Nicméně hru lze velmi dobře hrát i tak, že do ní neinvestuje ani korunu. Pokud tedy máte dostatek času, rozhodně Warzone vyzkoušejte. Je zdarma, výborně se hraje a najít soupeře není žádný problém.
Za poslední tři roky jsem, troufám si říct, vyzkoušel prakticky všechny zásadní zástupce žánru battle royale. Asi nejhezčí časy jsem prožil v PUBG (zdravím Langoše a Lahvu!) na PC, velkým obloukem se mi vyhnula popularita Apex Legends, ale protože jsem duchem mladý progresivní hoch s otevřenou myslí, vzal jsem nakonec na milost i Fortnite s Davidem (a samozřejmě investoval do season passu, protože kostým agenta Banána člověk prostě chce). Zcela nepokrytě ale musím přiznat, že příchod CoD: Warzone všechny tyto zážitky zastínil a vydavatelství Activision mi dalo právě takové battle royale, které mi přesně vyhovuje.
S velmi příjemnou cenovkou a dostupností na všech platformách (a technickou bezproblémovostí) lze Warzone doporučit i těm, kteří tomuto žánru dosud odolávali
Abyste rozuměli, jsem realista a dokážu si dobře spočítat, že pravděpodobnost přežití do poslední chvíle je tak maličká, že se s ní odmítám stresovat. Na BR žánru mě mnohem víc baví specifické situace, které přináší, než hon za pomyslným vrcholem potravního řetězce. Baví mě střídání taktik, hledání nových ideálních míst k seskoku, agresivní přístup, půtky s nepřáteli. A to vše s sebou běžně nese stigma v podobě častého neúspěchu a tím pádem trávení neúměrného množství času v lobby a nahrávacích obrazovkách.
Warzone svým svěžím přístupem tuhle bolístku skvěle řeší. Princip autohealu, možnosti druhé šance v gulagu a případné vykoupení týmovým kolegou za nashromážděné peníze činí z každého rozehraného kola mnohem delší a celistvější (a tím pádem zapamatovatelnější) prožitek. Baví mě i podoba úvodního lobby, v němž člověk místo zbytečného bloumání může ve zběsilé akci nasbírat nějaké ty zkušenosti a osahat si zbraně, na které při hraní třeba běžně nenarazí.
Relativně příjemným překvapením pro mě byl i alternativní herní režim, který se zaměřuje na hromadění peněz a jejich následnou extrakci. Ten totiž umožňuje neomezený respawn a penalizuje jen ztrátou nashromážděných financí, které při troše štěstí rychle dokážete získat zpátky. Při volání extrakčního vrtulníku jsem prožíval déja vu z temné zóny v The Division a na rozdíl od klasického BR jsme v tomto módu byli opakovaně schopni i relativně uspět. Buď jak buď, s velmi příjemnou cenovkou a dostupností na všech platformách (a technickou bezproblémovostí) lze Warzone doporučit i těm, kteří tomuto žánru dosud odolávali (jako Tadeáš). Třeba vás právě tenhle titul svými kvalitami přesvědčí.
