Call of Duty: Black Ops III Multiplayer Beta
Multiplayerová beta chystaného Call of Duty: Black Ops III proběhla v první vlně pouze na konzoli PlayStation 4. Sony tím jasně demonstruje nový partnerský vztah s vydavatelem Activision a po letech střídá Microsoft coby dosavadního partnera jedné z nejúspěšnějších stříleček moderní éry. V rámci betatestu měli hráči na výběr dostatek obsahu, včetně tří map, téměř desítky módů a již připravené presety vojáků - specialistů. Hra samotná je samozřejmě soutěží o to, kdo má rychlejší postřeh a přesnější mušku, jen opakováním starých záležitostí jsme se ale během redakčního testu nezabývali. Každý z oslovených redaktorů má na Black Ops III vlastní názor, čtyři z nich si můžete přečíst v tomto článku.
Pokud jste si mysleli, že znovuoživení subsérie Black Ops bude znamenat něco nového pro multiplayerovou složku Call of Duty, budete nejspíše zklamaní. Nebo jste už byli zklamaní, neboť beta běžící na PlayStationu 4 právě po týdnu skončila a v posledních dnech do ní mohl naskočit každý majitel PS4. Na rozdíl od Advanced Warfare, neboť to přišlo dříve, Black Ops III nabízejí překvapivě nepříliš originální zážitek plný okopírovaných systémů známých z jiných her, které mi vůbec neučarovaly.
OPATRNÝ KROK ZPĚT
Asi se mnou budete souhlasit, když připomenu, že loňské Advanced Warfare bylo prostě příliš rychlé a ani bych se nedivil, pokud jste si na jeho frenetické tempo vůbec nezvykli. Black Ops III je o poznání pomalejší, ne sice jako třeba hry před deseti lety, ale rozhodně udržuje svoji rychlost ve snesitelných mezích.
Víla kmotřička Titanfall třetím Black Ops dala do vínku double jump s jetpackem, boostovaný skluz po podlaze a možnost neomezeného wallrunu, ale tentokrát se na žádné side-dashe jako v AW netěšte. S rozšířenými možnostmi pohybu počítá i level design, který v hrstce nabídnutých map zakomponoval patra, do kterých bylo třeba doletět nebo zdi, po kterých šla například oběhnout nebezpečná křižovatka. Přesto mi přišlo, že tyto prvky spíše fungovaly jako pasti na hráče a často stačilo frekventované zdi a prostory před seskoky z patra dolů z povzdálí přes zaměřování sledovat a přijít si tak na několik sladkých killů.
Pokud už zmiňuji level design, nelze pominout přítomnost vody, ze které se stala ne insta-death, ale zajímavá schovka. Ve vodě se lze poměrně rychle pohybovat a všechny zbraně v ní fungují, takže sem tam dochází k přestřelkám i pod hladinou. Nicméně pohled skrze hladinu vody je téměř nemožný a můžete tak z vody vyskakovat (i s pomocí jetpacku) a překvapit tak hráče, kteří o vás nevěděli. Voda je rozhodně zábavná novinka a snad si s ní vývojáři v dalších mapách vyhrají, protože v té jediné předvedené nabízela jak zkratky přes mapu, tak místa na fikané přepady nepřátel.
LUK JE PRÝ STÁLE COOL
Nejviditelnější novinkou v Black Ops III jsou specialisté - taková zdejší interpretace tříd z Destiny. Specialisté určují hráčovu podobu v multiplayeru, ale především ho vybaví jednou ze dvou volitelných superschopností. Ty se v průběhu hry nabíjejí killy i prostě jen plynutím času a i pokud si nevedete vůbec dobře, zhruba dvakrát za hru ji budete moci použít. Superschopnosti mají podobu buď mocné zbraně, nebo nesmrtící dovednosti, ale ty mi přišly značně nevýhodné především kvůli tomu, že superzbraně dokáží zabít několik nepřátel na jednu ránu.
Nejviditelnější novinkou v Black Ops III jsou specialisté - taková zdejší interpretace tříd z Destiny.
Mezi superzbraněmi lze najít takové hardwarové vychytávky jako gravitační ostny, které voják zabodne do země a vypustí kolem sebe smrtící tlakovou vlnu, bleskovou pušku, jejíž smrtící výboj může přeskakovat mezi několika protivníky, nebo například futuristický luk s výbušnými šípy. Alternativu k nim tvoří dovednosti jako rychlejší běh, možnost vidět nepřátele blízké nepřátele i skrz zeď nebo schopnost se teleportovat do pozice před několika vteřinami. Všechny sice všechny znějí zajímavě, ale ve většině případů stejně zvítězí ten se silnějším kvérem, takže nezvolit superzbraň je prostě špatný nápad.
Uvidíme, jak moc se hra změní po vyhodnocení bety. Prozatím mě nic z představených novinek moc nevytrhlo z letargie - AW přišlo s velkými změnami a BO3 působí jako možná až zbytečně opatrný krok zpět bez vlastních zajímavých prvků. Chybí mi něco na způsob dynamických událostí, které i v AW byly tragicky nevyužité, ale alespoň se snažily o něco originálního.
Když má člověk nahrány stovky hodin v Destiny, z čehož mnoho desítek hodin v multiplayeru, je každé hodnocení jiné multiplayerové střílečky velmi složité. Člověk prostě musí srovnávat a Destiny je na úplně jiné úrovni než ostatní FPS hry současnosti. Vážně. Když přímo z Destiny člověk skočí do multiplayerové bety Call of Duty: Black Ops 3, čeká ho doslova utrpení.
Jistě, multiplayer v Call of Duty je zběsilý, rychlý, nepřítele zastřelíte okamžitě a to všechno v 60 fps, aby to působilo ještě zběsileji, ale je to dobře? Je dobře, že se spawnujete a hned zemřete, protože spawn je zrovna v nějakém pěkném místě, kde jsou hráči z nepřátelského týmu? Je to zábava? Podle mne ani trošku a klasický týmový deathmatch byl téměř dokonalou ukázkou, proč spousta lidí multiplayer vůbec nehraje.
NADĚJE NEUMŘELA
Díky bohu za mód Search & Destroy, který byl také součástí bety. To je mód, ve kterém buďto bráníte konkrétní pozici nebo na ni útočíte, a pokud zemřete, jste prostě mrtví. V tuhle chvíli alespoň dokonce i Black Ops III maličko zpomalí a člověk musí trochu přemýšlet, jistit přístupové cesty a vůbec se chovat trochu strategicky. Podobně na tom možná měl být i úplně nový mód Safeguard, kdy se mapou pohybuje pomalu ke svému cíli nebojový robot a vy ho buďto s týmem bráníte nebo útočíte. Ale, pokud jste v náhodném týmu z matchmakingu, je to také zase jenom jeden velký, rychlý zmatek, kdy se umírá každých pět sekund. Na druhou stranu s vlastním týmem si dokážu představit, že může jít o velmi podobnou zábavu jako Search & Destroy. Alespoň na chvíli.
Pokud jste v náhodném týmu z matchmakingu, je to zase jenom jeden velký, rychlý zmatek.
Na druhou stranu chápu, že hráči multiplayeru Call of Duty jsou na to tempo zvyklí a kdyby se něco zásadně změnilo, asi by se hodně protestovalo, takže potud v pořádku. Jen to asi nebude úplně pro mě. Já zůstanu u Destiny.
Bez mučení se přiznám, že já a střílečky na konzolích... To je taková jen pomalinku se zlepšující groteska. Na druhou stranu, pokud se nebavíme o klasickém deatchmatchi, který přenechávám vyvoleným, má i pro mě Black Ops III v multiplayeru co nabídnout. Z široké nabídky módů jsem nejvíce času strávil v Demolition a Domination, kde není důraz kladený na rychlé vyvražďování nepřátel, ale především na postup s rozmyslem a komunikaci. Bohužel, hrát jakoukoliv hru s náhodně vybranými lidmi bývá většinou nad moje síly a bez ohledu na to, že se dokážu vyrovnat s vlastním neúspěchem, odcházím znechucen.
Pokud plánujete hrát Black Ops III, určitě si sežeňte parťáky a mluvte s nimi. Nemusí se to zdát a kdekdo by mohl poměrně snadnou namítnout, že CoDko je arkádová střílečka pro masy, ale i tady je nutné vybíhat alespoň po dvou, třech lidech, vědět o sobě a krýt se. Nepřítel totiž může zaútočit odkudkoliv, a to i díky možnostem využívat exoskeleton. Skočíte výš, můžete se rozběhnout i po vertikální stěně a přibýt do hry kráčející roboty, zážitek by hraničil s tím, který jsme si společně odnesli z hraní Titanfall.
SPECIÁLNÍ HOŠI... A DĚVČATA!
Další věcí, která se mi na novém Call of Duty líbí, jsou specialisté. Tedy presety jednotlivých vojáků, kteří razí vždy trochu jiný přístup a mají po ruce od začátku jinou sadu zbraní. Samozřejmě si jejich vybavení můžete svévolně upravovat, jde ale také o unikátní perky a speciální zbraň, která se umí během hry pěkně naštvat a pomoci vám supersilným útokem.
O multiplayeru Black Ops III si nemyslím nic v zásadě špatného.
Za zmínku rovněž stojí i grafické zpracování, v rámci kterého vývojáři zapracovali zejména na animaci pohybu jednotlivých vojáků. Bohužel, zapracovali POUZE na něm, protože zbytek hry nevypadá bůhvíjak skvostně a mám obavu, že se úroveň grafického zpracování stane od zítřka terčem kritiky. Právě zítra totiž startuje beta na PC a Xbox One, takže možnost ověřit si naše slova dostanou i ti, kdo nevlastní PlayStation 4. Na každý pád si o multiplayeru Black Ops III nemyslím nic v zásadě špatného. Přidáním specialistů sice vývojáři neučinili žádnou herní revoluci, ale dle rychle dosažené úrovně 40 u spousty hráčů se domnívám, že i tentokrát bude multiplayer CoD žhavým tématem a příjemným místem k virtuálnímu soutěžení o to, kdo rychleji zmáčkne spoušť.
V hPodu #497 jsme se s Jirkou pustili do debaty, zda si koupím letošní Call of Duty (a je prakticky jisté, že ano) jenom kvůli singleplayeru, nebo zda smočím gamepad i ve vodách multiplayerových. Po víkendovém zkoušení bety je jasné, že s hrou více hráčů letos nechci mít vůbec nic společného. Ne snad, že by se jednalo o nějaký absolutní propadák, ba naopak. Grafika je skvělá, zvuky takřka dokonalé, pohyb funguje bezchybně a mapy mají dostatečnou variabilitu, aby se na nich vyřádil jak sniper, tak težký kulometčík. Jenom už multiplayerové „cotko“ natolik odbočilo z cesty, po které si už nějaký čas vyšlapuji já, že by mi bylo líto doby, které bych v něm strávil.
VAŘILI V TREYARCH KAŠIČKU...
Věci, které mi vadí, jsou však natolik specifické, že si nejsem jistý, zda jejich sepsání někomu pomůže v rozhodování. Všechny by se ale daly shrnout pod jednoho společného jmenovatele – přeplácanost. Skoro to vypadá, jako by se autoři snažili maskovat chybějící vlastní nápady tím, že k sobě kobercovkou lepili všechno, co jim v ostatních hrách přišlo alespoň trochu zajímavé. To vše pochopitelně s tím vědomím, že musí zachovat už tak košaté jádro z předchozích dílů, takže na nějaké odřezávání nepotřebných částí zde buď nebyl prostor, nebo jde o tak marginální věci, že si jejich absence ani nevšimnete.
Jetpacky a běhání po zdech, které jsme si tak trochu měli možnost vyzkoušet už minule, byly dopilovány k dokonalosti (bez jakékoliv nadsázky) a doplněny o novinku v podobě výběru třídy vašeho bojovníka a s ním spojené unikátní vlastnosti. Na papíře to možná zní docela dobře, ale jakmile jsem v prvních pěti minutách dostal třikrát mezi oči z jakéhosi laserového luku s explodující hlavicí a následně mi jakési skřehotající dítě napálilo do zad ránu z bazuky, měl jsem chuť okamžitě přestat hrát. Pokud vám toto přijde jako skvělá představa jak trávit odpoledne, směle do toho.
Naštěstí zde stále fungují poučky, které jste se naučili v předchozích dílech. Zmatené pobíhání po mapě je, i díky neuvěřitelnému počtu věcí, které vás na jednu ránu mohou sejmout, ještě víc k ničemu, než dříve. Dá se to celé hrát i zcela bez „nadpřirozených“ schopností a končit na prvních třech místech, plus si k tomu užít i trochu zábavy. Ale dokud se celá série nevrátí alespoň do osmdesátých let a spolu s tím neztratí i tu ohromnou tunu hi-tech balastu, kterou na sebe v posledních třech dílech navěsila, nebudeme multiplayeroví kamarádi.
