Caesar IV - první dojmy

Někdy se to tak zvláštně sejde. V době, kdy hlasy o úpadku budovatelských strategií nabraly na síle, vyrojili se naráz hned tři následovníci série Caesar. GotRE ani CivCity nezklamaly, nicméně pravověrní čekají, jak dopadne poslední a nejzvučnější triumvir. A i když ho už nedělají Impressions Games, ale studio Tilted Mill, je tohle čekání oprávněné, protože podle jmen jde o stejné lidi, kteří vytvořili Caesara, Pharaoha nebo Dia.

Vanitas vanitatum et omnia vanitas

Marnost nad marnost a vše je marnost. Podobných pocitů deziluze si i ve čtvrtém Caesarovi guvernéři starověkých měst užijí do sytosti. Hádavému Marcu Valeriovi zařídí maso, chléb, víno, nábytek, oblečení, vodu, zábavu... a pár vteřin nato chytí celá čtvrť plamenem, protože už nezbyl volný čtverec pro prefekturu. Oproti jednoduchému systému GotRE je Caesar IV mnohem složitější a náročnější, jakkoliv se zdá, že od trojky množství surovin a komodit ubylo a i obyvatelé jsou benevolentnější k svému okolí. Uspokojení jejich potřeb, alfa a omega úspěchu, ale stále není procházka růžovou zahradou. Vyžaduje to pečlivě zbudované řetězce. Ty začínají na farmách, v dolech, dřevorubeckých chajdách – zkrátka stavbách, jež zajišťují prvotní těžbu suroviny. Ta pokračuje přes skladiště do budov zpracovatelských, kde se z ní stane užitečný polotovar, anebo rovnou hotový produkt (pily, mlýny, jatka, slévárny). A konečně v poslední fázi je upravena a rozdistribuována obchody mezi lid. Fungující ekonomika vyprodukuje přebytek komodit pro obchod a doplní tak vhodně příjem z daní, jenž sám o sobě obvykle k finanční soběstačnosti města nestačí.

K tomu, aby podobné řetězce fungovaly, je nezbytně nutná perfektní infrastruktura. To obnáší vhodné rozvržení staveb, aby to pracanti a otroci neměli daleko, správně umístěné cesty, skladiště a sýpky. Do toho je třeba vtěsnat ještě majestátní oblouky akvaduktů (jež doznaly kosmetické změny, kdy rezervoár na straně umístěné u zdroje pitné vody nahradila logičtěji velká pumpa) a další stavby funkční i okrasné – chrámy nejrůznějším bohům (zda se budou ve stylu starších titulů Impressions procházet městem a projevovat svou přízeň či zlost, není zatím jasné), fóra, sochy, zahrady, taverny, amfiteátry či obří divy světa.

Faber est suae quisquefortunae

Caesar IV nejde cestou přibližování The Sims. Přístup k občanům spravovaného města v Latiu, Galii, Germánii nebo Egyptě bude jen o trochu osobnější. Každého obyvatele lze sledovat při pobíhání za běžnými činnostmi. Ruch města má svůj řád – vylepšená AI vede každého plebeje i patricije za prací, za zábavou, do chrámu, domů se vyspat. Ve chvílích, kdy je třeba vyčkat získání finančních prostředků, kdy není zrovna třeba něco stavět nebo plánovat, mohlo by být sledování mumraje v ulicích příjemnou zábavou.

Významnou změnu z hlediska herních mechanismů představuje implementace třídní společnosti. Ke komunismu měl daleko už původní Caesar, tady jsou navíc striktně rozděleny tři skupiny obyvatel. Chudina žije v antických slumech z chatrného dřeva a chodí robotovat na pole, do dolů a jílovišť – věnuje se zkrátka té nejpodřadnější, přesto však nutné práci. V kamenných domech a vysokých insulae bydlí střední třída. Plebejové pracují hlavně ve službách, prodávají, vedou sklady, pořádají představení v arénách, stávají se kněžími nebo hasí ohně v prefektských tunikách. A konečně třída nejvyšší, patricijská aristokracie, dělá... nedělá nic. Vážně, válí se doma v drahých lehátkách, nechává si nosit víno, sem tam přizve pár sousedů ke komorním orgiím, vyspí se s vlastní sestrou nebo zapíchne pár starších příbuzných. Idyla, no ne?

Tak proč těm vyžírkám podstrojovat? Pro prachy, jak jinak. Daně, jaké platí tahle napomádovaná zlatá mládež, zvrhlí staříci a chichotavé paničky, by si nemohlo dovolit ani deset plebejských rodin dohromady. Suave est ex magno tollere acervo.

Nunc vino pellite curas

Snad v Tilted Mill nebudou vývojářské starosti zahánět vínem. I když vše nasvědčuje návratu budovatelského diktátora, námi testovaná verze pár mračen přece nerozehnala. Týkají se především vizuální stránky v přímém srovnání s Glory of the Roman Empire. Oproti tamějším parádním přechodům denní doby a detailním modelům působí Caesar IV až překvapivě zašedle. Modely budov jsou dostatečně majestátní, ale více světelných efektů by se určitě sneslo. K dokonalosti má pak ještě daleko detailní pohled při nejvyšší úrovni zoomu: animace postav jsou jen o malinko hezčí než v CivCity: Rome, a to není dobrá vizitka. Snad tedy grafici nedostali předčasně dovolenou a místo máčení v rybnících a popíjení po barech v parném létě napřou své síly tímto směrem.

Co lze na druhou stranu okamžitě pochválit, to je inteface. Není ani třeba dlouhého procházení tutorialu – většina možností je přístupná z panelu v pravé části obrazovky, logicky označena a ztratit se lze jen výjimečně. Caesar IV nabízí širokou škálu statistických obrazovek a minimálně díky tomu dochází k neoblíbeným situacím, kdy se něco ale opravdu ošklivě podělá a hráč stráví dlouhé minuty horečným hledáním, co se vlastně stalo.

Své spoluvládce, triumviry Pompeia a Crassa Caesar přede dvěma tisíciletími rozdrtil. Jestli si stejně dovedně ve válce antických budovatelských strategií poradí i Tilted Mill, zůstává stále ve hvězdách. Předpoklady mají dobré, po herním testu ale nelze jednoznačně vypravit triumfální průvod.

A i kdyby, kdo ví, která hra bude o březnových idách držet v ruce nůž...