BeamNG.drive - dojmy z Early Accessu

Časy, kdy se virtuální závodníci mohli vyřádit v kupě her s víceméně realistickým poškozením, jsou dávno za námi. Když jsme v roce 2006 nadšeně slintali nad totální destrukcí ve druhém FlatOutu, jen málokdo pochyboval o tom, že za pár let se i v běžných závodních arkádách dočkáme spektakulárních srážek, lahodících oku i duši.

Když se zadívám na svoji sociální bublinu, jen málo mých vrstevníků tehdy nepoměřovalo lak se Sofií Martinez a Jackem Bentonem. Ba právě naopak, nemalá část z nich vlastně stále občas zapíná tento budgetový klenot, svého času přiložený snad i k uzeninám a kořenové zelenině.

DAVID CRONENBERG POSÍLÁ POZDRAVY

I přes hlad potenciálního publika se však mainstreamové závodní hry vrhly opačným směrem. Výměnou za oficiální licence často zaprodaly nejen duši, ale i jakýkoliv náznak modelu poškození. Kupříkladu poslední Forza Horizon 4 je výkladní skříní technologií a bezmála fotorealistické grafiky – ale co z toho, když srážka s vlakem vyústí maximálně v rozbité čelní sklo? Tak odolné vozy by samozřejmě byly snem všech pojišťoven (a díky neexistenci deformačních zón také noční můrou páteří), v realitě ale srážky fungují trochu jinak. Většina z nás se v takové situaci nikdy ocitnout nechce (ale zdravíme všechny symforofily), virtuální bourání však stále táhne, což v dnešní době reflektují snad už jen dvě herní studia.

Na rozdíl od černé díry Chrise Robertse za sebou tvůrci nemají šikovného mluvku, masivní reklamní kampaň ani přehnané ambice.

Jak dopadl finský Wreckfest, duchovní nástupce zmiňovaných FlatOutů, si můžete přečíst v naší recenzi, dnes se ale budeme věnovat ještě realističtějšímu dílku. Řeč je o BeamNG.drive, jenž je společně se Star Citizenem asi jediným titulem, který je ve vývoji už léta, ale v označení jeho nejnovější verze se stále skví nevysoká číslovka 0.17.1. Na rozdíl od černé díry Chrise Robertse však za sebou tvůrci nemají šikovného mluvku, masivní reklamní kampaň ani přehnané ambice.

FICHTL’S LIED

Asi nikoho nepřekvapí, že rovnice obskurní simulace + prazvláštní jméno + snaha o maximální perfekcionismus nachází řešení u našich západních sousedů. A právě stereotypní „německost“ z tohoto simulátoru čiší plnými doušky. Ano, BeamNG.drive je více než hrou spíše simulátorem, což jednoduše poznáte z přemíry nastavitelných položek v menu.

Srdce fajnšmekrů samozřejmě při pohledu na všechny ty posuvníky plesá, určitě jej ale nepotěší absolutní ignorace zavedených zvyklostí v uživatelském rozhraní. Zde použité schéma pravděpodobně vymýšlel utečenec z montážní linky Peugeotu, nad logikou hlavního menu se nedá moc zamýšlet a plná podpora gamepadu je asi stejnou utopií jako řidiči BMW používající blinkry.

Sledovat třeba práci tlumičů při rychlých přejezdech nerovností je opravdové autíčkářské nebe…

Již starý Konfucius však věděl, že knihy se nesoudí podle kvality kroužkové vazby – to hlavní se samozřejmě děje při jízdě, resp. ve chvíli, kdy se vaše spanilá jízda zastaví o cizí těleso. Ani samotný jízdní model však rozhodně není k zahození, a sledovat třeba práci tlumičů při rychlých přejezdech nerovností je opravdové autíčkářské nebe.

Dále k tomu připočtěte třeba extrémní možnosti tuningu, kdy si vůz můžete v mžiku přetvořit na čtyřkolku, elektroauto nebo nezmara bez předních brzd. Hračičkové mohou sledovat rozdíly v ovladatelnosti s podhuštěnými pneumatikami nebo s odlišnou výškou pružin, zatímco připojení karavanu za nitrem dopovaný závoďák a následné projetí pod 25 tunovým přívěsem zabaví… Proboha, vždyť to musí bavit každého!

„OHÝBAJ MA MAMKO, DOKIAĹ SOM JA JANKO…“

A tím se samozřejmě dostáváme k destrukci, která je ještě o několik řádů výše než ve zmiňovaném Wreckfestu. Tu při nárazu vypadne světlo, jindy praskne pneumatika nebo rameno nápravy. Ohýbají se nejen plechy, ale i nosná konstrukce – to už se však samozřejmě bavíme o srážkách v rychlostech okolo 200 km/h, při kterých se z vaší sportovní káry stává příjemně kompaktní krabička šrotu (čtěte Alfa Romeo MiTo).

Jedinou vadou na kráse je časté prolínání objektů karoserie, které kazí dojem z uspokojivě zničeného výsledku. Jinak se ale německým vývojářům opravdu podařilo přiblížit realitě, což lze nejlépe pozorovat na srovnávacích videích s reálnými crash testy, kterých se po internetu válí opravdu požehnané množství.

Momentální největší slabinou BeamNG.drive je však samotná herní náplň. Přítomných módů není nedostatek, většina však působí příliš nedodělaně nebo nudně na to, aby zaujala na delší časový úsek. K dispozici jsou aktuálně čtyři krátké kampaně, více než šedesátka výzev, časovky nebo volná jízda na poměrně rozlehlých mapách. Poněkud překvapivě nechybí ani variace na Tron s názvem Light Runner a zajímavým bonusem je i simulátor řidiče autobusu.

Náplň je tedy dost rozmanitá, nelze se však ubránit pocitu, že v každé z disciplín titul zatím působí přinejlepším béčkově. Jistě, je poněkud předčasné, hodnotit hru v této vývojové fázi, kdy citelně chybí absence jednoho z hlavních lákadel – plnohodnotné kariéry s otevřeným světem. Současná koncepce však připomíná ženy ze stránek Andreje Anastasova – pravděpodobně s nimi bude občas legrace, na veřejnosti se však o svých zážitcích úplně bavit nechcete, protože na vás pak lidé civí se zdviženým obočím.

ŽÁDNÉ PUMPKIN SPICE LATTE NEBUDE

A to je v případě BeamNG.Drive vlastně v pořádku. Neočekávejte příběh o partě výrostků ze Starbucksu, CGI filmečky s nablýskanými licencovanými vozy ani propracované multiplayerové režimy podpořené mikrotransakcemi. Optimalizace má velmi daleko od ideálu, doskakování textur má občas větší zpoždění než brněnská linka 25 a některé z nich by kvalitativně neobstály snad ani v první Mafii. Efektivní vyhlazování hran takřka neexistuje, AI zatím jezdí jako Yuji Ide a většina vozidel zní jako formu…ehm, vysavače.

A tak bych vlastně mohl pokračovat ještě pár odstavců, jenže publikum, na které němečtí tvůrci cílí, prozatímní nedodělky tolik trápit nebudou. Mnohem více ocení diametrálně odlišné chování vozů na různých površích, velmi dobrou podporu modů (které mohou částečně napravit nepřítomnost licencovaných vozidel), zabudovaný editor tratí, a hlavně tolikrát zmiňovanou fantastickou destrukci. Je opravdu návyková – a pokud nevěříte, můžete si její ranější fázi vyzkoušet v šest let staré technické demoverzi.