Star Wars Battlefront - dojmy z bety

Betaverze většinu redakce podle dosavadních ohlasů nepřesvědčila. V jednom z nás ale vzbudila nefalšované nadšení. Zatímco my nenechali na ukázce nit suchou, Honza Bors si ji pochvaluje.

Tak nějak bez většího hluku kolem mě probíhaly zprávy o novém „Battlefieldu“ v kulisách Hvězdných válek. Přeci jen jsem nabyl dojmu, že DICE začíná pomalu vyčpívat, navíc jsem spíše fanoušek příběhových věcí, a tudíž ve své podstatě čistě multiplayerová záležitost, jakou Battlefront je, mě jednoduše úplně nezaujala. Na druhou stranu po zhlédnutí několika videí jsem si řekl, že tady někdo sakra zapracoval. Vizuální prezentace perfektní, zvuky perfektní... Aha, ono to je Star Wars, vždyť já tu značku sakra miluju. Takže kde je háček?

STARÉ KOLO DOBŘE JEDE

No jo, ale na čem to spustím? Hra vypadá úžasně, PS4/XO nevlastním, výkonné PC nemám. Prostě hráč k pohledání. Ale tak třeba mě beta donutí si konečně tu novou konzoli pořídit (navíc s tím luxusním skinem Dartha Vadera). Jenže na čem si ji sakra zahraju... Inu, co vám budu povídat, zvědavost zvítězila, a tak jsem riskoval naprosté fiasko. Spustím vůbec hru na svém dva roky starém neherním noťasu? A když jí spustím, bude to menší nebo větší slide show? Kdo ví.

Vnitřní napětí se rovnalo čekání v přenosovém voze na zahájení živého vysílání.

Každou minutku tak kontroluji stav downloadu, kde naskakují procenta jako na běžícím pásu. Veřejná beta ukrojí pouhých 10,3 GB na disku (taky pamatujete dema o velikosti pod 100 MB?). Nakonec vítězoslavně zapnu samotnou hru, poladím detaily na minimum a šup do hry - a začínáme rovnou řežbou na vulkanickém Sullustu. Vnitřní napětí se rovnalo čekání v přenosovém voze na zahájení živého vysílání - čili tep na maximum, očekávání obrovská a nejasný výsledek.

Wow, ono to funguje! Sakra, ono to fakt jede. Skoro se mi chtělo až brečet blahem - normálně mi to vyrazilo dech. Nejenom, že hra bez náznaku škubání lítala svižněji než Usain Bolt, ale také mě naprosto strhla grafikou, a to se prosím bavíme o nejnižším možném nastavení detailů. Co vám budu povídat, naprostá senzace. Já to opravdu můžu hrát, já to dokonce hraju! Pro vývojáře, ale především hráče, to jsou extrémně kladné plusové body.

NEZVYKLÉ, PŘESTO NÁVYKOVÉ

Popravdě řečeno, ze začátku mi trvalo se do hry dostat. Vysoké tempo, žádné speciální schopnosti, muška na štíru a velmi nízká výdrž na bojišti. O to víc, že zpočátku nechcete prostě fungovat týmově a než si zvyknete na pravidla herních módů, hledáte hlavně fragy. O ty tu jde ale ve své podstatě až na druhém místě. A stejně jako já i většina dalších hráčů se v průběhu dalších dnů odklonila od frenzy stylu k více týmovějšímu pojetí. A to udělalo z rozpačité hry ty pravé Star Wars geek orgie. Opravdu.

Jestli někdo někdy váhal, zda tahle hra bude bomba, tak na to ať rovnou zapomene. Battlefront, a to nejen z toho komerčního hlediska, kde jde jednoduše o sázku na jistotu, tak i z hlediska herního nezklame a bude se měřit s hity roku. Co se týče přístupnosti, možností (a to beta prezentovala jen dvě mapy a dva módy – beru pouze PvP část hry) a stylů hry, přes ten feeling, že opravdu zažíváte ty bitvy, které milujete z filmů. Skutečně bitva o Hoth je naprosto úžasný zážitek, který dokáže být navíc umocněný, pokud obě strany hrají týmově. Válka, jak má být. AT-AT, AT-ST, stíhačky na obou stranách, stahování nohou nebohým kolosům, a pak především hrdinové.

Jen ten pocit, když vidíte hrdinu opačné frakce postupovat chodbami zmrzlé stanice, ve vás vyvolá mrazení i odevzdání.

Luke Skywalker i Darth Vader jsou těmi nejlepšími atributy, které prozatím hra představila. Musím se přiznat, že to pro mě bylo velké překvapení, protože jsem si spíš říkal, že to bude trapné. Naštěstí je tomu ve skutečnosti obráceně. Jen ten pocit, když vidíte hrdinu opačné frakce postupovat chodbami zmrzlé stanice, ve vás vyvolá mrazení i odevzdání. Nebo naopak frenetickou snahu koordinovaně pálit a sprovodit ho ze světa. Od mečů létají nemilosrdné střely a vy se modlíte, aby na vás nevyšla řada... A mezitím vás sejme protivníkův pěšák. Prostě a jednoduše zážitek. Představte si pak sebe v kůži hrdiny světlé či temné strany. Adrenalin na maximum posilněný o velkou dávku polobožství a zodpovědnosti. Hrdinové totiž mají k nesmrtelnosti daleko, a tak správné využití jejich možností je alfou a omegou pro každou bitvu.

BOJ O POWER-UPY

Na betaverzi hry bylo jasně patrné, že si chtějí všichni všechno vyzkoušet, a upřímně tomu tak bude i po vydání hry. Prostě zkusit si všechny ty stroje, vysbírat veškeré bonusy (zde power-upy) na mapě - to je ze začátku touha každého. Naštěstí to nefunguje jako v Battlefieldu, a jednotlivé bonusy, ať už v podobě raketometů, stacionárních zbraní nebo možnosti ovládat jeden ze strojů či přímo hrdinu, sbíráte v podobě jakýchsi medailonků spawnujících na mapě.

Čím více času tak na bojišti strávíte, tím více cítíte na dálku i soustředěnost ostatních hráčů.

Má to hned dva efekty, které krásně prozradí, zdali hrajete v dobrém či špatném týmu, a to je motivace kvůli těmto bonusům riskovat krk. Málokdy jsou totiž na mapě položené tak, aby vám nešlo o kejhák. Zároveň ale mohou při vhodném a kvalitním použití změnit těžiště hry. Čím více času tak na bojišti strávíte, tím více cítíte na dálku i soustředěnost ostatních hráčů. Hlavně nic nezkazit, udržet pozice i za cenu toho, že prostě za toho Darth Vadera hrát nebudu, protože mnohem nutnější je splnit úkol daný aktuální situací. Navíc risk, že sednete do nějakého stroje se nemusí nutně vyplatit, vzhledem k tomu, že jejich ovládání není úplně jednoduché, i když na rozdíl od série Battlefield je křivka učení poněkud strmější.

CO ZDEJŠÍ MÓDY?

Pokud jste se stejně jako já vykašlali na hordu, dostalo se vám dvojice map a módů. Asi už jste o všech četli, nicméně nabízím svůj dojem. Na Sullustu si vyzkoušíte Drop Zone – jednoduše z bojové vřavy nad vašimi hlavami lítají únikové moduly a cílem každého týmu je tyto moduly získat pro sebe. Je to naprostá klasika, ale díky kulisám a funkčnosti naprosto perfektní záležitost. Bitvu vyhrává tým, který jako první získá pět modulů, případně více po odeznění časového limitu. Díky členitosti mapy si také vyhrajete se spoustou strategií, jetpacky a tak podobně. Navíc zde mnohem více než na Hothu uvítáte systém parťáků nahrazující klasické členění do týmu. Místo jedné skupiny tak dostanete přiděleného jiného hráče, u kterého se můžete spawnovat a naopak. Navíc Sollust je pouze záležitostí pro pěšáky. Strávil jsem zde opravdu hodně času, piloval techniku střelby, pohybu po mapě, užívání jetpacků i zkoušení různých zbraní a speciálních schopností, jako je třeba štít. Že i v tak frenetické akci, kde se neustále boje přesouvají na různé části mapy, je vhodné taktizovat, se přesvědčíte záhy. A kde nepomáhá přesná muška, pomůže lest.

Rebelové jsou nuceni mnohem lépe kooperovat a tudíž vás za ně nejprve nemusí bavit hrát.

Druhým módem je mnou opěvovaný Walker Assault, tedy klasická bitva o Hoth, kde je cílem Impéria dobýt nepřátelskou základnu, zatímco rebelové musí zničit stroje AT-AT, aby se tak nestalo. Jednoduché jako facka, ale vyhrát za rebely chce kumšt, hráče, co chtějí hrát válku, místo sbírání fragů - a světe div se, jde to. Na začátku jsem skutečně nadával a říkal si, panebože, to nejde. Přeci jen je cesta ke zničení těchto titánů poměrně trnitá. Obsadit důležité satelity a ideálně je držet po co nejdelší dobu není kvůli nabíhajícím hordám Impéria a jejich zákeřným strojům žádný med. Všude zuří bitva, na zemi i ve vzduchu. Jenže pokud přistoupíte na pravidla hry, máte vyhráno a z poněkud jednostranných bitev se náhle stane neskutečně zábavná hra, kde strávíte hodiny a hodiny. Taktik je nespočet a život vojáka je otázka pikosekund, pokud nebude hrát pořádně. Impérium má v tomto módu značnou výhodu, protože jeho cílem je jen bořit Rebelům jejich snahu o udržení klíčových bodů, a to s více možnostmi. Rebelové jsou tak nuceni mnohem lépe kooperovat a tudíž vás za ně nejprve nemusí bavit hrát. Postup nastává, když už máte v týmu více zkušených hráčů a karty se obrací. Hrát za rebely je potom opravdová adrenalinová zábava, normálně se vžijete do toho zoufalství a zároveň snahy o přežití.

OVLÁDÁNÍ JAKO KÁMEN ÚRAZU?

S bitvou o Hoth se však objeví jeden neduh spojený paradoxně s klasickým ovládáním klávesnice + myš. Ano, čtete správně. Na rozdíl od hry s gamepady, má klasické PC ovládání jednu zásadní nevýhodu. Nelze nastavit citlivost myši na jednotlivé úkony. Máte na výběr pouze senzitivitu pěšáka a pak všeho ostatního, tedy nedělá se rozdíl mezi rychlostí myši u ovládání kulometné věže a TIE Fighteru. Logicky na ovládání stíhačky potřebujete větší citlivost kvůli manévrování, jenže u stacionárního kulometu to je přesně naopak, což je dle mého podstatná chyba, vzhledem k tomu, že na gamepadu to vše lze nastavovat zvlášť. Možná se to ale časem změní.

Ať chcete sebevíc, tuto hru nevyhrává lepší muška. Vyhrává ji lepší taktika, a tu si ve výsledku zcela přirozeně osvojují všichni hráči.

Každopádně nezbývá než čekat a těšit se. Předpovídám tomuhle titulu nejenom velký komerční úspěch, ale i ten hráčský, protože atmosféra se dá krájet. Filmovost ze hry naprosto čiší. Vyladěnost je famózní a hra vypadá i na minimální detaily jednoduše úchvatně. Dodejte si k tomu opravdu nenásilný RPG systém, za který si můžete zdokonalovat výbavu, ale především váš herní styl – vaše soukromá hra na hrdiny. Protože ať chcete sebevíc, tuto hru nevyhrává lepší muška. Vyhrává ji lepší taktika, a tu si ve výsledku zcela přirozeně osvojují všichni hráči.