Battlefield 1 - dojmy z E3

Těžko letos hledat nějakého jasného vítěze E3. Ano, lidi pištěli prakticky po celou dobu trvání tiskovky Sony, zasloužený potlesk si odnesly i hry na Microsoftu, Bethesdě, Ubisoftu i Electronic Arts. A pochvalně se mluví i o nejnovější Zeldě, která se může pyšnit těmi nejdelšími frontami na celém výstavišti. Pokud ale pomineme zdejší fascinaci vším, co vytvoří Nintendo (před jeho stánkem jsou lidé ochotni čekat hodiny jen proto, aby viděli naživo několik rozhovorů), tak se lidé s visačkami nejvíce štosují před stánkem Microsoftu, na němž se prezentuje hratelná ukázka nejnovějšího Battlefieldu. Viděli jsme ho. A zvěsti nelhaly, tohle bude velká paráda. 

LEHKO NA CVIČIŠTI

Ze všeho nejdříve jsme museli v obří skupině 40 lidí zhlédnout mix již vydaných trailerů a nikdy předtím neviděných záběrů, na jehož konci nám byla poskytnuta instruktáž k nadcházející hratelné seanci. Stejně jako v předchozích dílech si i tentokrát budete muset na začátku boje vybrat jednu z hratelných tříd. K dispozici byli staří známí – medik, těžký kulometčík, sniper a finální klasický voják. I výčet jejich speciálních schopnosti byl až nápadně podobný těm, na něž jsme zvyklí z předchozích dvou Battlefieldů. Medik umí léčit, kulometčík zase lidem okolo sebe může dodat náboje a běžný voják může využít granátů a šmrncovního bipodu, na nějž si může rozložit svou zbraň. Zdá se vám to až příliš obyčejné? Možná je, ale proč měnit něco, co skvěle funguje, a bez problémů se dá naroubovat na dobu první světové války, aniž by to působilo zbytečně křečovitě?

Hrál se mód Conquest, což znamená, že se na velmi rozsáhlé mapě nacházelo několik vlajek, o něž bylo třeba svést lítý boj. Ze začátku se jednalo zejména o boje pěchoty proti pěchotě, tudíž pěkně vynikly rozdíly mezi jednotlivými třídami a více než jednou jsme společně s kolegy využili novinku v podobě útoku bajonetem. Nikoliv však pouze jako suplování útoku na blízko, nýbrž regulérní běh vstříc nepříteli s vytaženým ostřím, doprovázený opravdu velmi naturalistickou animací. Vrcholem tohoto prvního kočkování bylo, když se mi při jednom sebevražedném běhu přes mapu s napřaženým bajonetem povedlo zaseknout nůž pod nepřítelovo rameno. Brutální povaha této animace mě donutila zavzpomínat na školní léta a nauku o první světové, kde si skutečně nikdo nebral servítky. Minimálně v tomto ohledu se DICE nedá nic vytknout.

MECHANICKÉ BESTIE VJÍŽDÍ NA SCÉNU

S postupujícím časem se na bojiště dostaly první historické tanky a aktivovala se i dělostřelecká hnízda. Jelikož tehdy bazuky jaksi nebyly k dispozici, bylo třeba se s ocelovým monstrem vypořádat za použití náloží a statických děl. Potěšitelné je, že tanky nejsou ani v nejmenším nepřemožitelné a všehoschopné stroje na zabíjení, ale přesně odpovídají charakteru tehdejšího konfliktu. Jsou nemotorné, velké, nedostanou se všude a dobře synchronizovaná dvojice pěšáků pro ně představuje skutečný problém.

Tanky nejsou ani v nejmenším nepřemožitelné a všehoschopné stroje na zabíjení.

Náš tým získal v poměrně krátké době na bojišti solidní převahu, což bylo nutno něčím kompenzovat, aby hra pro všechny neskončila příliš brzy. Z radia se ozvala hláška o příchozí vzducholodi zvané Behemoth a pohled vstříc zataženým nebesům nikoho nenechal na pochybách, že její znázornění z trailerů je pouhým slabým odvarem toho, co lze zažít přímo na bitevním poli. Ne snad, že by její plášť zakrýval celou oblohu, ale její přítomnost byla znát od první chvíle a padající bomby nadělaly v jeden moment pořádnou paseku mezi našimi jinak dobře zformovanými řadami. V tu chvíli se však zpřístupnily dvouplošníky...

MOMENT, TO JSME SI NEDOMLUVILI

Prvotní šok z toho, že, podobně jako třeba v Battlefrontu, se do nich lze pouze „převtělit“ a nikoliv je nalézt na letišti a vlastním přičiněním s nimi vystoupat do nebes, velmi rychle odboural samotný pocit z letu a relativní křehkosti těch nejvyspělejších strojů své doby. Na výběr byly tři typy letadel – stíhací, útočné a bombardéry, přičemž pouze do toho posledního se vešli hned dva lidé najednou. Byla možná trochu škoda, že ona proklamovaná dynamičnost počasí právě v této fázi zahalila celé bojiště do velmi těžko prostupné mlhy, ale alespoň jsme si mohli na vlastní kůži vyzkoušet, že se nejedná pouze o marketingové kecy, nýbrž o reálné ovlivnění podmínek, s nimiž je třeba se poprat. I vysoko v oblacích bylo těžké se orientovat a proto jsme vzducholoď ohrožovali spíše sporadicky. Nepřátelský tým, hrající za Spojence (my na sebe rozkošně pokřikovali pokroucenou němčinou), nám však situaci velmi ulehčil tím, že se příliš nesnažil využít jasné převahy a stále úporně bojoval o každý metr po svých. Říkal někdo první světová?

Byť se jednalo o pre-alpha verzi, šlo z celé seance jasně cítit to, že engine Frostbite je tomuto konfliktu doslova ušit na míru. Prostředí francouzské vesnice, o níž jsme svedli bitvu, sice nehýřilo nějakými přehnanými detaily, ale situaci jsme se, nakonec marně, s jedním kolegou schovávali v kamenném mlýnu před hvízdajícími střelami z děla, chci zažít co nejdřív i v plné verzi. Ke grafice lze říct jen jedinou větu – Battlefield 1 naplňuje všechny představy toho, jak by asi vypadala hra z druhé světové války v dnešní grafice. Jen s tím rozdílem, že se jedná o ten dřívější, méně známý konflikt. Možná, že v jádru jde o přeskinovaný čtvrtý díl, ale pocit z hraní je, i díky absenci moderních vychytávek, zcela jiný. Tam, kde jste si dříve pomáhali laserovým zaměřovačem a podvěsným granátometem nyní nastupuje dalekohled místo zaměřovače a předpotopní plynová maska. Nový Battlefield se nutně nesnaží slibovat to, že nyní bude daleko více rozhodovat hráčské umění nad technologií, dočkáte se v něm ale přesně toho, co jsme prorokovali u prvního traileru. To znamená přerušení „závodu ve zbrojení“ a snahu o drsný, nesmlouvavý konflikt.