Battlefield 1 Článek Battlefield 1 - dojmy z bety

Battlefield 1 - dojmy z bety

Redakce Hrej.cz

Redakce Hrej.cz

5. 9. 2016 08:17 13
Reklama

DICE startují svůj stroj času a konečně se vrací do minulosti. Nový příspěvek do série Battlefield jsme si osahali v redakci skoro všichni a část z nás se s vámi klasicky podělí o naše společné dojmy.

JIRKA BIGAS: NA ZÁPADNÍ FRONTĚ LETOS KLID NEBUDE

Hlavně se moc nerozepsat. A sakra, věta je pryč. A další. Postihnout zážitky z několika hodin hry na tak omezeném prostoru je skoro nemožné. Zejména pro mě. Vyhnu se tedy protentokrát polemice, zda je podání první světové války v podání Battlefieldu 1 autentické, či nikoli, ačkoli i pro mě osobně jde obvykle o podstatnou věc. Namísto toho jsem se rozhodl věnovat převážně pozitivům, jelikož ty ve mě pro mnoha hodinách strávených v betě jednoznačně převažují. Nad výsledkem se pochopitelně vznáší řada otazníků, ne vše mi bylo po chuti, ale ze všeho nejvíc mě překvapilo, že se mi novinka jednoduše líbila. A v mnoha směrech stačilo jen málo - žádná revoluce, ani evoluce, ale prostý návrat ke kořenům a osvědčeným principům série, které mi po loňském zklamání z Battlefrontu přijdou jako živá voda na mlýn mých výhrad k akci ze světa Star Wars.

TOHLE JE MŮJ BATTLEFIELD

Exotické kulisy první světové války s exotickými zbraněmi a neméně exotickou mapou, která se svou povahou odvolává k africkým bojištím Battlefieldu 1942, tvoří skvělou páteř nového dílu. Dvojice klasických módů Conquest a Rush dokazuje, že to nejlepší už bylo v sérii dávno vymyšleno a bez ohledu na láteření nad recyklací stále stejného obsahu pořád oba režimy působí stejně svěžím dojmem jako před lety. Orientální prostředí dokazuje, jak zoufale potřebujeme nejen historické střílečky samotné, ale také to, aby se odvážně vydaly na válečné fronty dříve neprobádané nebo přinejmenším trestuhodně opomíjené. Kombinace neokoukaných zbraní a kulis sama o sobě vytváří nové unikátní situace a zážitky, které předešlé díly připomínají, ale mají zcela původní kouzlo.

Rozhodující pro mě ale nakonec nebylo nic z výše uvedeného ani fakt, že výsledek rozptýlil mé obavy ohledně grafiky na starém PlayStationu 4, která je mimochodem stále úžasná, jakkoli nepochybuji ani na moment, že PC verze je o notný kus dál. Beta mi dala zapravdu, že vše, co jsem kritizoval u Battlefrontu - snahu za každou cenu se odlišit o Battlefieldu - bylo oprávněné. V Battlefrontu máte jediného parťáka, s jehož pomocí pramálo zmůžete a jeho role se omezuje na pohyblivý respawn bod. V BF1 se vrací malá družstva v rámci týmů, která jsou v souhře překvapivě efektivní, jak jsme si měli možnost s Pavlem a Vojtou několikrát ověřit, a minimálně v případě Rushe dovedou výrazně ovlivnit průběh celé bitvy. Vrací se i bojové prostředky, které obsadíte s přáteli. Ani to Battlefront nenabízí. Máloco se vyrovná pocitu, kdy coby střelec chráníte svého kolegu pilota usazeni v jednom letadle. Nebo když až v šesti lidech nasednete do těžkého tanku, který se při správné taktice a kooperaci stane skoro nepřemožitelným. A konečně samotné zbraně, jejich fungování a celková stylizace a pojetí. Jakkoli jsou snad trochu přitažené za vlasy a první světová s nimi připomíná spíše tu druhou, jde o návrat k mechanické klasice bez všemožných hi-tech vymožeností, čili přesně to, po čem jsem toužil. Od DLC Bad Company 2: Vietnam jsem neměl tenhle pocit - že prožívám něco skutečného a záleží jen na mojí šikovnosti a ne všemožných berličkách, jestli dřív padnu já, nebo nepřítel, který se ocitl v mém zaměřovači. A abych nezapomněl, zpátky je i destrukce prostředí, která mi loni citelně chyběla.

PAVEL MAKAL: MUSÍM SI UPRAVIT PROGRAM NA PODZIM

Předně je třeba říct, že z hlediska hráče mě eskalující šílenství kolem chystaného nového Battlefieldu značně míjelo. Ne, že bych tuhle sérii neměl rád, jenže já už si své kompetitivní i kooperativní choutky ukájím v Destiny, netrpělivě očekávám nové zářijové rozšíření Rise of Iron a jak mnozí z vás tuší, na více než jednu online multiplayerovou akci člověk vyšetří čas jen stěží. Několik dní strávených v sinajské poušti mě však přesvědčilo o tom, že si svůj podzimní rozvrh přeci jen asi ještě poupravím.

SYROVÁ VÁLKA JE ZPÁTKY

Nebudu dlouho chodit kolem horké kaše – Battlefield 1 v mých očích dělá jen máloco špatně. Můžeme mu vytýkat skutečně jen velmi volnou inspiraci první světovou válkou, přílišný důraz na používání automatických zbraní a několik nepříliš závažných technických chybiček. Na oplátku ovšem nový přírůstek do slavné série v mých očích opravuje většinu problémů, které přinesly poslední díly a nabízí naprosto spektakulární zážitek. Volba pouštní mapy jako dějiště klání v betatestu se ukázala být sázkou na jistotu. Vskutku obří rozměry umožňují dostatek vyžití pro pěchotu, tanky i letecké souboje. Hra navíc i na PlayStation 4 vypadá až nečekaně skvěle, skoro se mi nechtělo věřit, že mi je tři roky stará konzole schopna naservírovat audiovizuální kvalitu na podobné úrovni. A rozhodně je na co se dívat.

Prakticky každý okamžik, který jsem při hraní strávil, by se dal zařadit po bok libovolného hollywoodského filmu. Koordinovaný útok pěchoty skrz písečné duny, který rozrazí kulometná palba, zvuky výbuchů a obláčky flaku brázdící oblohu. Bude to znít jako letité klišé, které zaznělo už někde u prvního Call of Duty, ale tady má člověk skutečně pocit, že se ocitl uprostřed masivní válečné operace. Dobové zasazení, jakkoli neautentické, přináší zpět syrovost války, která se v moderních střílečkách z budoucnosti prakticky vytratila. Trefit někoho ostřelovací puškou bez všech hi-tech hejblátek je zkrátka skvělým zážitkem a útok na bodák ve vás probudí ty nejzákladnější pudy. Mé srdce si ale nakonec nejvíce získal těžký tank, do kterého se vtěsná až šest lidí a efektivně tak železné monstrum promění v nástroj zkázy, šířící smrt ze všech stran. Právě element vozidel pro více pasažérů svým návratem slaví neuvěřitelný úspěch a poskytuje hromadu skvělé zábavy, zejména pokud hrajete s kamarády a domlouváte se přes voice chat.

GENERÁTOR ZÁŽITKŮ

Mohl bych tu popisovat desítky okamžiků, které bych směle připsal do zlatého fondu svých multiplayerových zážitků – zběsilé bránění osamělého bodu E proti přesile nepřátel, pilotování bombardéru v písečné bouři nebo šíření chaosu z koňského hřbetu v týlu nepřítele, který se po dobytí dvojice cílů nedokázal včas přeskupit. Jako argument mého nadšení ale postačí prostý fakt, že už nyní jsem rozhodnut si Battlefield 1 pořídit a věnovat mu drahocenný čas. Pokud jste betu dosud ignorovali, určitě to napravte. Tohle možná není první světová válka jako z učebnic, ale dost možná nejlepší Battlefield od Bad Company 2.

VOJTA: SKVĚLÁ HRA PRO SEHRANOU PARTU

EA je v tomto roce pánem FPS. Připravili totiž něco snad pro každého hráče, kterého střílečky zajímají. Na jaře se vytáhli s bláznivým Garden Warfare 2, na podzim zase Battlefieldem 1 a Titanfallem 2 uspokojí hráče, kteří chtějí uzemněnou vojenskou akci i vědeckofantastickou divočinu s roboty. Dokonce dojde rovněž na sváteční hráče a fanoušky Star Wars s novým DLC pro Battlefront. Všechno to prostě vypadá až příliš dobře, zvláště pokud jste, jako my, ještě před několika měsíci naříkali, že není co pořádně v žánru hrát.

A vypadá to, že od listopadu skutečně bude co hrát. Beta Battlefieldu 1 ukázala, že další díl milované (a zatracované) série přijde se vším, co nám tak dlouho chybělo. Battlefield 1 bude skvělá hra pro skupinky kamarádů, kteří se opět poskládají do squadů a vydají se bok po boku na bitevní pole. Pryč je vykastrovaná podoba z Battlefrontu – tlupy kámošů se mohou rychle na sebe spawnovat, zabírat území, létat v bombardérech, jezdit v těžkých tancích, oživovat a krýt v příkopech a mezi domky. Žádný mechanický titán, hrdina z Hvězdných válek, ani cartoonový zombík se nevyrovná sehranosti týmu a řevu při společném úspěchu i neúspěchu. Na rozdíl od her z poslední doby totiž Battlefield 1 nabízí veškeré myslitelné možnosti pro hru skupin kamarádů. Ti tak nesdílejí pouze tým a místo na mapě, ale díky aktivitám a vozidlům pro několik hráčů najednou, sdílejí i zážitky.

Nerealistické, ale neotřelé a zatracené zábavné historické zasazení, fantastická grafika a překvapivá zničitelnost prostředí jsou jen třešničkami na dortu hry, která bude dominovat roku 2016. Stačí, pokud DICE nic při vydání nepokazí a žíznivá komunita Battlefield 1 ponese na ramenou.

LUKÁŠ KUNCE: PRVNÍ SVĚTOVÁ NA SPEEDU

Už od oznamovacího traileru bylo jasné, že Battlefield 1 v žádném případě nebude věrohodným simulátorem prvního globálního konfliktu. Pohádka o “konečně pořádné hře z první světové” se s betaverzí definitivně rozplynula, ale bude to někomu vadit? Podle mě jen rýpavým rádoby historikům. Nevím jak vy, ale já bych se v online střílečce nechtěl věčně válet po zákopech. Jako větší problém vnímám fakt, že se série posouvá vpřed jenom vizuálně, nikoliv herně.

Battlefield je v první řadě hra a hry mají hlavně bavit. Tomu novému to jde přinejmenším stejně dobře jako jeho předchůdcům. Ještě aby ne, když se od nich vlastně nijak zvlášť neliší. Tu si vývojáři odnesli něco z Battlefieldu 4, vedle se zase výrazně inspirovali u Battlefrontu. Možná trochu překvapivě se novinka podobá spíše kritizovanému titulu ze světa Star Wars. Uživatelské rozhraní, grafika i chování zbraní na něj upomínají neustále. Zároveň je Battlefield 1 o něco pomalejší, což mně a kolegům sniperům vyhovuje. Vděčíme za to především arzenálu bez technologických vymožeností.

Ač betaverzi nemám moc co vytknout, jsem přesvědčený, že k aktivním hráčům Battlefieldu 1 se už nepřipojím. Téhle hry už jsem nahrál ažaž a zdá se, že žádné překvapení kromě zatím neokoukané vojenské techniky na mě nečeká. Ledaže by se DICE vytáhli s opravdu působivou příběhovou kampaní, ale všichni dobře víme, jak se jim v téhle disciplíně nedaří. Pokud ovšem od Battlefieldu 1 čekáte moderní Battlefield, jak ho známe, pak vás určitě nezklame.

HONZA KONFRŠT: FANOUŠEK JE SPOKOJENÝ

Jako skalní fanda série jsem se na Battlefield 1 těšil od prvotního oznámení a šibalsky mě záhy potěšil fakt, že v rámci představení her zvítězil BF na úkor konkurenčního Call of Duty. I díky tomu jsem se do otevřené bety vrhl s velkým nadšením. Těžce nažloutlý nádech představené mapy mi nijak neuhranul a stejně tak mi nijak neučaroval ani všudypřítomný prach, jenže na zážitku to naštěstí nijak neubralo a vy se rozhodně nenechte čímkoli podobně povrchním zmást – toto je Battlefield se vším všudy, byť je posazen do zcela odlišné éry i atmosféry.

Důraz na moderní přístup k soubojům zůstává, hra se hraje velmi podobně jako předešlé díly série a užuž se nemohu dočkat jízlivých komentářů na téma přeskinovaného Battlefrontu (který je beztak jen přeskinovaným Battlefieldem), v základu se ale přeci jen lze těšit na některé odlišnosti a lehké inovace. Některé jsou významné (šavle a jízda na koni), jiné ryze kosmetické (starší válečná technika) a podřízené diktátu moderní doby. Století staré tanky tak uhánějí s větrem o závod a jsou velmi spolehlivé, neboť je to zábava, co má hrát prim.

A já nadšeně kvituji, že tomu tak je. Představenou ukázku považuji za slabý odvar plné verze hry a za velmi drobný nástin toho, co nás vlastně čeká. I přesto ale lze jasně vytušit směr vývoje hry. A ten se mi prozatím velmi zamlouval právě proto, že umně budoval na receptu her původních. Obrázek jste si ale během betatestu stihli již jistě udělat sami a mně tak nezbývá než vyzvat ke společné návštěvě bojiště.

TADEÁŠ PEPŘ: ZATÍM NEJDIVOČEJŠÍ VELKÁ VÁLKA

Pokud bylo něco, z čeho jsem měl při sledování prvních propagačních videí Battlefieldu 1 strach, byl to příklon k hratelnosti Battlefield Hardline, který na mě ze záběrů boje přímo dýchal. Tudíž mě příjemně překvapilo, že prvoválečný Battlefield svého policejního soukmenovce nepřipomíná skoro vůbec. Už od prvních výstřelů v otevřené betaverzi je jasné, že nejblíže má k příbuznému Battlefrontu a často si razí i cestičku svou. Byť hrbolatou a pokrytou ostrými kameny. Během pár minut strká do kapsy nanicovatý a atmosféry pozbývající čtvrtý díl a působí v mnoha ohledech svěže a nadějně.

AŽ PŘEKVAPIVĚ JINÝ BATTLEFIELD

V prvé řadě je třeba poznamenat, že i přes své umístění a poměrně pečlivou práci autorů, viditelnou na vozidlech nebo vybavení, se rozhodně nejedná o nijak autentickou ilustraci opravdového konfliktu. Boj v Battlefieldu 1 je většinou stejný jako v posledních třech pokračováních. Frenetický, napěchovaný výbuchy a hráči, kteří se stisknutou spouští neomylně sypou olovo, kam se jim zamane. Možná ještě více než dříve mají spoluhráči tendenci neplnit cíle obou herních režimů (Rush a Conquest) a pouze se kosit mezi sebou. To snad vyřeší přítomnost deathmatche v plné verzi hry. Na druhou stranu se autorům podařilo skvěle vybalancovat v betě přítomnou mapu, takže už se neopakují nepříjemné situace, kdy se akce zamkla v jednom bodě a po zbytek hry se oba týmy nepohnuly ani o píď. Kartami na bojišti často zamíchá počasí, které se v průběhu boje mění. Nečekaná písečná bouře sníží viditelnost skoro na nulu a vzniká tím zajímavá pestrost jednotlivých zápasů. Díky tomu nenudí ani opakované hraní jedné mapy.

Battlefield 1 však především skvěle vypadá a nádherně zní. I kdyby byla finální verze naprosto nehratelná, nelze titulu upřít parádní atmosféru umocněnou působivou zvukovou kulisou. Všechno to klapání, cinkání, vrzání a křupání si při boji užijete vskutku dosyta, asi nejvíce na vás však kroutící se plechy zapůsobí při jízdě v tanku. Vozidla jsou konečně patřičně zábavná, byť je do plné verze ještě bezpochyby čeká řada úprav. Obzvláště rozporuplná možnost opravovat tank zevnitř a v řádech sekund dělá z těchto kovových monster prakticky neporazitelné mašiny. Naopak jízda na koni působí v praxi jako naprostá zbytečnost. Pokud se vám vůbec povede přiblížit se k nepříteli, jakožto nepřehlédnutelný cíl vás klidně i osamocený protivník rozstřílí na maděru.

HONZA BORS: OBSAH A TEMPO NEODPOVÍDÁ NÁMĚTU

Do bety jsem naskočil s nadšením, protože poslední, co jsem ze hry spatřil, odhalil první trailer. První světová jako vcelku originální, temná, špinavá kulisa plná nepříjemné a hrozné smrti, zmaru a yperitu. Nehodlám vás rozhodně napínat, přesně takový nový Battlefield nebude, alespoň soudě dle této otevřené bety.

Hratelnost je velmi svižná, pocitově připomínající spíše Battlefront, a upřímně se stále neumím rozhodnout, zdali to je dobře. Samozřejmě se střílí starými puškami, samopaly, kulomety a odstřelovačkami, ovšem působícími skoro jako reskin, který obohacují "legrační" tančíky a autíčka, dvouplošníky a bombardér z první světové. Novinkou jsou koně, ze kterých lze střílet a sekat nepřátele, což na mě ale ve výsledků působí tak nějak směšně. To se naopak nedá říct o vlaku, který je skutečným obohacením módu Conquest na pouštní mapě a působí naopak vcelku hrůzostrašně.

Ale čekal bych toho víc, první světovou z toho prostě necítím, atmosféra jako by chyběla, a přitom to není grafikou. Ta je úchvatná - především v momentech, kdy celou mapu zahalí neprostupná mlha nebo pouštní bouře. Fenomenální atmosféru ale kazí standardní hratelnost, která se nestřetává s tématem. Prostě hra pocitově nepůsobí jako první světová, je vlastně až moc současná, jenom v kulisách, kterým ale není podmíněné samotné tempo. Co mi ale přišlo úplně zásadní, je vcelku špatná orientace ve hře, kdy je poměrně hodně těžké rozeznat v rychlosti spoluhráče od protihráčů. A také by bylo fajn, kdyby vojáci zanechávali stopy v písku.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama