Assassin's Creed Syndicate

Vyzkoušet na E3 nového Assassina jsem bral jako povinnost. Byl by koneckonců hřích nevyužít příležitosti osahat si hru v předstihu, když loni Zdeněk tuto možnost neměl a musel se spokojit s tím, že mu Arna podle jeho pokynů ovládal k tomu “vyškolený” zaměstnanec. Rok na to už Ubisoft dovolil, abychom se chopili ovladače sami a prozkoumali, jak si po vlažně přijatém loňském díle Syndicate zatím stojí.

PŘÍMOČARÁ MISE NIČÍM NEPŘEKVAPILA

Upřímně řečeno, za možnost přesunout se alespoň na dvacet minut do viktoriánského Londýna jsem byl opravdu rád, ale moje pochyby zatím demoverze zcela rozptýlit nedokázala. Spojená studia Ubisoftu pod vedením quebeckého týmu mi naservírovala ukázku, v níž jsem dostal příležitost vžít se alespoň na chvíli do kůže Jacoba Frye. Hru za jeho sestru Evie jsem bohužel neměl možnost zkusit. K dispozici byla jedna z vedlejších misí, z níž samozřejmě nebylo příliš patrné, jak se autorům podaří vytěžit potenciál zvoleného historického období, ale výsledek působil poměrně autenticky. Neměl jsem naneštěstí příležitost zúčastnit žádného dějinného milníku, ani potkat některého z velikánů své doby. Mým cílem bylo “pouze” osvobodit několik spojenců a s jejich pomocí pak převzít vliv nad jednou ze čtvrtí, kterou ovládal konkurenční gang.

Industriální revoluce na každém kroku kontrastuje s chudobou a téměř hmatatelnou špínou britské metropole.

Jakmile jsem vyšel z pubu na rušnou ulici, okamžitě na mě zapůsobila atmosféra jedné z prvních skutečně moderních metropolí, kterou máme možnost v sérii navštívit. Po dlážděných silnicích se prohánějí drožky, i běžné budovy jsou mnohem vyšší než dříve a všude kolem narážíte na pestrou směsicí lidí z různých společenských tříd. Pokud jste hráli The Order: 1886 nebo posledního Sherlocka Holmese, máte dost konkrétní představu o atmosféře Londýna roku 1868. Industriální revoluce na každém kroku kontrastuje s chudobou a téměř hmatatelnou špínou britské metropole. Na druhou stranu od Unity, podle očekávání, učinila grafika hry jen minimální pokrok. Pokud jste doufali v opak, je třeba upozornit, že titul poháněný technologií AnvilNext vypadá téměř stejně jako loni. Alespoň v tuto chvíli. Jedním dechem je ovšem třeba dodat, že to pořád znamená velmi dobře. Bylo logické, že technologickou revoluci si odbyla série před rokem a tentokrát se vývojáři, které vůbec poprvé v hlavní linii ságy nevede montrealská pobočka, soustředí zejména na hratelnost jako takovou.

PÍSKÁNÍ JE ZPÁTKY

Jak se ale nový Assassin vlastně hraje? Většina prvků zůstala při starém, jak byste nejspíš čekali. Asi největší radost jsem měl z takové banality, jako že se po absenci v Unity zase vrátila mezi dovednosti hlavního hrdiny schopnost upoutat nepřítele zapískáním. No sláva. Lehce přepracovaný je i systém plížení, který se na ovladači k PS4 aktivuje stiskem křížku. V ten moment se Jacob může téměř neslyšně pohybovat v těsném dosahu nepřátel, aniž by byl spatřen, snadno se skryje za rohem a jeho mohutná postava se trochu schoulí, aby mu nevykukovala třeba hlava zpoza plotu. Především máte ale jistotu, že se hlavní hrdina nějakým nedopatřením nerozeběhne v ten nejnevhodnější moment, kdy by na sebe mohl upoutat nechtěnou pozornost.

Další novinkou je pak mohutně promovaný hák. S jeho pomocí se přitáhnete během okamžiku z úrovně ulice až do nejvyššího patra domu, u jehož dveří jste ještě před chvílí stáli. Netřeba zdůrazňovat, že pohyb po městě se tím celkově velmi zrychlí a i když možná ztratí pro někoho Syndicate své kouzlo, protože kotvička fušuje do řemesla klasickému parkouru, do století páry se tento fantastický vynález jako z románů Arthura Conana Doylea docela hodí. Samozřejmě nejde o žádnou revoluci v pravém slova smyslu, stejný gadget má ve výbavě už hezkých pár let třeba Batman nebo Rico Rodriguez z Just Cause. Assassina ale novinka docela osvěží. Hák navíc pomáhá Jacobovi přesunovat se také horizontálně mezi střechami vysokých domů, takže na ulici nemusíte vůbec stoupnout, pokud nechcete. Ručkování a jízda na háku z budovy na budovu asi nejvíc připomíná novinku, kterou před lety představil Assassin's Creed: Revelations. Naštěstí nejde jen o prostředek k rychlému přesunu z bodu A do bodu B, ale pomáhá vám i v likvidaci nepřátel a k překvapivým útokům, kdy se během sklouznutí spustíte na protivníka z výšky po způsobu Temného rytíře.

KOČÁR SE ŘÍDÍ JAKO AUTO

Ještě než jsem se mohl pustit do dobytí sousední čtvrti, kterou ovládal konkurenční gang, bylo třeba osvobodit několik spojenců. Ti se k vám pak přidají v závěrečné bitvě, která rozhodne, kdo bude v této části města pánem. V této fázi vás nečeká nic překvapivého. Ukrýváte se v kupkách sena, útočíte ze zálohy a když se konečně pustíte do křížku s nepřáteli, brzy zjistíte, že nový soubojový systém je sice brutální, velmi rychlý a specializuje se na pěstní klání, ale ve své podstatě se nijak neliší od minulého dílu. Alespoň se tak zdálo z toho, co jsem měl možnost vyzkoušet. Díky novým neokoukaným animacím a dorážkám, se na bojůvky jinak kouká, ale ovládání a jejich princip zůstal beze změny. Častěji než dříve ale přijde rozhodně ke slovu revolver hlavního hrdiny, což je logický důsledek toho, jak se neustále v sérii posouváme blíže 20. století.

S kočárem nejde pořádně couvat, takže nezbývá než hrát hru na přetlačovanou a snažit se nějak vykličkovat ze zaklesnutí.

Než jsem měl možnost v závěrečné skupinové rvačce ovládnout nepřátelskou čtvrť, čekala mě honička v kočárech. Drožky a dostavníky křižují ulice Londýna ve velkém počtu a jak se všeobecně předpokládalo, ze hry to dělá takové staromódní GTA, nebo spíš Watch Dogs, když je řeč o hře od Ubisoftu. Problém je v tom, že zatím působí viktoriánská doprava dost chaoticky a na ulicích vzniká slušný zmatek. Pronásledovaný nepřítel skočí do kočáru a ujíždí vám. Nezbývá vám, než si jeden také ilegálně opatřit tím, že kočího srazíte z kozlíku a už se řítíte za vaší kořistí. Ale ouha, dráhu vám zkříží dvě další drožky a rázem tu máme nefalšovanou viktoriánskou nehodu a zácpu. S kočárem nejde pořádně couvat, takže nezbývá než hrát hru na přetlačovanou a snažit se nějak vykličkovat ze zaklesnutí. Když se vám to povede, musíte pokračovat v pronásledování, zatímco se snažíte setřást dotěrné nepřátele a drožky do sebe vrážejí hlava nehlava. Jacob může vylézt i na střechu dostavníku, ale v mém případě to bylo k ničemu, protože na nás nikdo nezaútočil. Jindy ovšem bude běžné, že se se porvete s nepřítelem za jízdy právě tady, nebo můžete dokonce skákat z jednoho kočáru na druhý. Řekl tady někdo Sleeping Dogs?

BAVIL JSEM SE, ALE…

Archaické dopravní prostředky nejsou ve hře jen tak pro nic za nic. Londýn má být co do rozlohy přibližně o třetinu větší než Paříž z Unity. Jeden z vývojář mě přitom znovu upozorňuje na skutečnost, jak právě tohle ovlivnilo design hry. Vyšší budovy a širší mapa, po které se pohybujete, si prý žádala novinku v podobě háku, který usnadňuje pohyb po městě a přispívá k pocitu, že jde o dosud nejrychlejšího a nejakčnějšího Assassina, jak jej samotní autoři prezentují.

I když se mi zkušební verze docela líbila a poměrně jsem si ji užil, bohužel se stále nemohu zbavit dojmu, že pokud to takhle půjde dál, to nejzajímavější bude stále na této sérii cestování v čase a její atraktivní historická zasazení. Není však třeba házet předčasně flintu do žita. Ačkoli jsem měl po celou dobu pocit, že přes veškeré novinky je to něco, co už jsem hrál stokrát, stále ukázka působila jako hra, s níž spousta lidí ráda bude trávit volný čas. Já nicméně pevně doufám, že se titul ještě vytáhne s něčím, co jej lépe odliší od minulých dílů a vžene mu čerstvý vítr do plachet. Jako se to povedlo třeba námořním bitvám, když už je řeč o plachetnicích.