Gaming disorder není nemoc, říká studie
Hráčů přibývá, přičemž lineárně přibývá i závislých hráčů. V médiích i v odborných kruzích se tak čím dál více začíná objevovat porucha osobnosti způsobená hraním videoher (tzv. gaming disorder). Ta s rostoucím počtem případů je i čím dál více zkoumána – vědci z univerzity v Oxfordu ale upozorňují, že dost možná nic jako „gaming disorder“ neexistuje.
Určit, kdo ještě není a kdo už je nemocný, je velice složité. Je šest hodin u počítače něco, čím by se měli rodiče u svých dětí stresovat? A kdy začíná být hraní problém? Oxford Internet Institute říká, že určení jakékoliv diagnózy a určení stavu jako poruchy osobnosti bývá velice zkratkovité a nevyjadřuje tak skutečný stav. Dost možná právě proto nic jako taková porucha vlastně neexistuje.
Věc se má tak, že institut sbíral data tisíce náctiletých a jejich rodičů. Z jejich vyhodnocení vyplynulo, že nadměrné hraní nezpůsobilo emocionální nebo behaviorální změny, jak se předpokládalo. Naopak, obsesivní hraní videoher bylo často způsobeno jinými faktory a jedná se o symptomy frustrace z věcí okolo, mimo videohry.
„Různé prožitky ve videohrách by měly být spíše spojovány se základními potřebami adolescentů, jako je potřeba sounáležitosti, autonomie nebo respektu okolí, a s otázkou, jestli neprožívají nějaké širší problémy,“ říká Andrew Przybylski, spoluautor studie. Už dřívější studie institutu poukazovaly na to, že základy určení herní poruchy osobnosti jsou slabé. Nová studie toto tvrzení dokládá a vyzývá k širšímu zkoumání i na půdě Světové zdravotnické organizace (WHO).
Spoluautorka Netta Weinstenová dodává, že i profesionálové, kteří se poruchou zabývají, by se měli zaměřit spíše na původ problémů a měli by se snažit pochopit, proč má menšina hráčů potřebu hrát videohry obsesivním způsobem. Ostatně expertů na tomto poli přibývá a vznikají i specializované kliniky, a mělké základy této nemoci mohou být v určitém ohledu i nebezpečné.
