Co týden dal: Čím větší, tím lepší?
O obřích herních světech, rozvleklých příbězích a nedostatku času na hraní diskutujeme velmi často. A nikdy se na ničem neshodneme, snad jen na tom, že postupem let hry stále nabírají na objemu a to, co nám dříve připadalo jako gigantický svět, lze dnes sotva srovnávat s jednotlivými lokacemi. O světech, vyprávění příběhů, o jeho počátku i konci. O tom byl poslední týden. Pojďme si to připomenout.
Skutečným mistrem vyprávění herních příběhů je Hideo Kodžima. Japonský veterán, vizionář a především geniální herní designér dráždil několik let svět záhadným projektem Death Stranding, který i samotní zúčastnění herci označovali za nepochopitelný. Efekt tajemna už přeci jen pominul a tak nějak tušíme, co vlastně bude tvořit hratelnostní kostru titulu, stále se ale odmítáme spokojit s tím, že půjde o variaci na simulátor poslíčka. Norman Reedus, Guillermo Del Toro a další prostě mají za lubem něco, co ještě nevidíme.
A že toho můžeme vidět dost. Po celé řadě stručných a nicneříkajících trailerů se Kodžima vydal směrem obsáhlých, komentovaných gameplay záběrů. V téměř hodinovém videu uvidíme vše. Od příprav na výpravu, přes pohyb po otevřeném světě, typicky (podivné) detaily a boj, až po ježdění na motorce. Je toho opravdu spoustu, a i když se názory hráčů na dosud zveřejněné hraní výrazně liší, za pozornost rozhodně stojí.
Pokud stále tápete ve smyslu příběhového pozadí, studio Kojima Productions také konečně zveřejnilo trailer, dosud promítaný pouze za zavřenými dveřmi. Rozhovor mezi hlavním hrdinou, Amelií a tajemným mužem v masce ukazuje stav současných Spojených států. Ty rozhodně nejsou “spojené”, právě naopak, Sam musí využít své poslíčkovské schopnosti k propojení rozdrobené civilizace a ideálně vytvořit kontakt mezi východním a západním pobřežím. Ve videu opět hrají roli levitující flashdisky a podobné výstřelky, zase jsme ale o něco moudřejší.
Pryč jsou ty časy, kdy i velké hry sázely na lineární hratelnost a uzavřené příběhy na deset až dvacet hodin. Dnes velká studia v zásadě oscilují mezi krátkými kampaněmi (především multiplayerových stříleček) a obřími výpravami, které nabízí nad rámec dějové linky spoustu vedlejších úkolů, činností a sběratelských předmětů. Naprosto typické jsou v tomto ohledu hry francouzského Ubisoftu, konkrétně naprostý archetyp v podobě série Assassin’s Creed. Obří mapy, sbírání všelijakého haraburdí, peří a stránek, v neposlední řadě ikonické vyvýšené body odhalující mapu. To všechno jsou pomyslná políčka na dotazníku, který můžete stoprocentně vyškrtat v téměř každé hře vydavatele. Dokonce i v těch závodních.
Je samozřejmě záležitostí osobních preferencí, zda je takový trend pozitivní nebo negativní. Yves Guillemot ale jednoznačně patří k první zmíněné skupině. Úspěch Ubisoftích značek si pochvaluje a do budoucna prý žádná změna nehrozí. V kontextu hráčské základny se dle jeho slov jednoznačně vyplatí našlapat hru obsahem a nabídnout hráčům kvanta možností. Čím rozsáhlejší hra, tím větší množství hráčů k ní může Ubisoft nalákat.
To je samozřejmě dobrá zpráva pro příznivce sérií Assassin’s Creed nebo Ghost Recon, které z obrovských možností těží naplno. Naopak se tím ale dostávají mimo hru oblíbené příběhové kousky Splinter Cell a Prince of Persia. Konkrétně Sam Fischer a jeho temná agentská dobrodružství patří do kolonky “očekávaná pokračování” už několik let a je velmi pravděpodobné, že by se nový díl dočkal patřičného ohlasu
A teď k příběhům. Slíbil jsem že jeden začíná a nelhal jsem. Značka Resident Evil se totiž opět snaží vstoupit do světa multiplayeru (kde vždy spíše tápala). S titulem Project Resistance se částečně oprošťuje od zažitého korpusu známých tváří, tentokrát se hráči zhostí obyčejných civilistů, kteří čelí hordám zombie. Na druhou stranu, v nepřátelských řadách ikonické zrůdy rozhodně spatříme, hráčům půjde po krku mimojiné legendární Mr. X.
Hratelnost by se neměla vymykat tradičním čtyřčlenným zombie survivalům, mimojiné průkopníkovi žánru Left 4 Dead. Jedinou větší zajímavostí je osoba takzvaného Masterminda, osoby skryté ve stínech, která přeživším komplikuje život. V repertoáru má ovládání nebo spawnování zombie, zamykání dveří či zhasínání světel a už teď je jasné, že v podobných bojích utrpí nejedno skutečné přátelství.
Příběhy ale mají i své konce. Jeden takový konec konečně napsal Anthem, kontroverzní titul RPG veteránů BioWare. Po utrápeném vydání na začátku letošního roku přišel o velkou část hráčů i zájemců, postupně se ale tvůrcům daří hru ladit do provozuschopného stavu a nově se hra dostává do “trezoru” služeb EA Access a Origin Access. To na jednou stranu znamená, že se do hry vrhnou tisíce nových hráčů a osamělé servery ožijí, na tu druhou se definitivně zavře voda nad prodeji titulu a prim zisku začne hrát DLC obsah.
Tak nějak symbolicky jsme došli i ke konci tohoto souhrnu a zároveň jedné etapy rubriky. “Co týden dal” vychází více či méně pravidelně už několik let, jejím původním autorem je David, který vyprodukoval necelou stovku epizod. Já jsem na jeho odkaz navázal, formát článku poupravil k obrazu svému (zjednodušil) a postupně číslo více než zdvojnásobil. Pravidelná nedělní tvorba se ale po čase stane poměrně náročnou na plánování a zároveň je vždy třeba nalít formátu do žil čerstvou krev. Z toho důvodu se Vy, čtenáři, budete skrze tyto texty setkávat s jiným autorem. Mně nezbývá nic jiného, než poděkovat za dlouhotrvající podporu a naposledy vyzvat: Hrejte s námi!
