Jak probíhal vývoj Florence
Musíme přiznat, že fenomén mobilního hraní nás osobně úplně nezasáhl. Telefon využíváme primárně k jiným účelům než je testování nejnovějších titulů. Na rovinu musíme konstatovat, že za celý kalendářní rok 2018 jsme na doporučení Pavola Budaye hráli jedinou mobilní hru, přičemž jsme si jen těžko mohli vybrat lépe. Stal se jí komorní příběh o lásce v podobě roztomilé adventury Florence.
Na právě probíhající konferenci GDC v severoamerickém San Franciscu se o Florence rozpovídal její režisér Ken Wong, jenž nám prozradil některé zajímavé informace z pozadí vývoje. S vizí, jak by mohla hra ve výsledku vypadat, přišel Wongův tým během šestiměsíčního brainstormingu, kdy vývojáři rotovali s různými 3D modely složených z lidských hlav a jejich postupným skládáním tak, jak to známe s Rubikovy kostky. Nakonec si však uvědomili, že tento způsob může ve hře fungovat pouze v limitovaném množství, pokud by ho autoři nadužívali, hráče by to začalo nudit.
Posléze se tým zaměřil na zasazení titulu. Výběr padl na téma, kdy hráč bude řešit otázky vztahu a lásky skrz právě ony 3D hádanky. Ty se však velice krátce na to ukázaly jako příliš neohrabané, tudíž byly nahrazeny 2D variantou. Postupem času tak z mnoha 3D puzzlů zbylo pouze několik, a nakonec i těchto pár nahradila jednodušší varianta. V tu chvíli se autoři odpíchli a mohli doopravdy začít pracovat na hře, pro kterou se po vydání vžilo označení „interaktivní komiks".
Nakonec bylo na čase vybrat dvě hlavní postavy, muže a ženu, přiřadit jim osobnosti, vlastnosti a rodinné zázemí a začít psát jejich příběh. O tom, jak probíhá a jak končí, byste se měli přesvědčit sami, Florence vážně stojí za zahrání. Nezabereme vám více než hodinu, přesto si ho budete pamatovat ještě dlouho po dohrání. Věřte nám, my sami máme stejnou zkušenost.
