Hennigová: Lidé SP hry nekupují, oni je sledují
Amy Hennigové je nám vlastně trochu líto. Po divokém a především náročném konci v Naughty Dog během práce na Uncharted 4 se nedočkala vysněného konce ani u Electronic Arts. Jak nedávno přiznala, nevydat hru od roku 2011 jí docela ubíjí. Její výsadou však vždy byly singleplayerové hry. S nimi je to ale od té doby o něco složitější.
„Myslím, že jsme teď v bodu zlomu. To, co se stalo s naším Star Wars projektem, ve skutečnosti nevyplulo na povrch. Na internetu se objevilo až přespříliš dramatických článků – o konci lineární příběhových her a podobně – ale podívejte se na skutečné problémy. Na jednu stranu je tu linka, po které jdeme už několik let, tou jsou vzrůstající náklady na vývoj, na straně druhé je ale také poptávka, poptávka hráčů po delších hrách, po reálnějších, uvěřitelnějších, s většími produkčními hodnotami, a tak dále. Ale otázkou je, jak vydělat na hře, do které investujete 100 milionu dolarů?,“ ptá se Hennigová v rozhovoru v magazínu Polygon.
Asi čekáte, kam se slova režisérky stočí. Neutichající debaty na téma zaplacení her tu s námi budou i další týdny, měsíce nebo roky, neboť se herní průmysl dostal na rozcestí a nezná správnou cestu, kudy dál. Lootboxy, hry tvořené jako služba, to jsou současné trendy především větších vydavatelů, které reflektují problém vzrůstajících nákladů. „Hladina rozpočtu se zvyšuje, a tak logicky dává menší a menší smysl tyto (singleplayerové) hry tvořit.“
Hennigová ale šla ještě dále než obvykle. Její myšlenka se totiž nezastavila jen u vyšších nákladů, ale zastavila se až u té druhé strany mince – u nižších prodejů. Jak je to možné, když stále více hráčů říká, že po takových hrách prahne? „Lidé protestují a říkají: 'Proč tyto příběhové lineární hry rušíte? To je to, co chceme hrát.' Jenže trend je jiný, tito lidé je nutně nemusí chtít koupit. Oni je totiž jen u někoho jiného sledují, jak je hraje online,“ dodává.
Her, kterých se nesetkaly s takovým nadšením, začíná přibývat. A ne nutně kvůli tomu. Narazilo na to například loňské Prey, kvalitně (leč ne ideálně) odvedená práce zůstala veřejností prakticky nepovšimnuta. Předloni bychom to samé mohli říct o Dishonored 2, shodou okolností taktéž od Arkane. Ani loňský Wolfenstein se nezdá být takový hit, jak by si vydavatelé přáli. Jenže pro vydavatele je těžké se současným trendem bojovat.
