Za nadměrné hraní může nezájem rodičů

V Amsterodamu funguje už od roku 2006 klinika pro mladé lidi závislé na hraní. Dokonce tahle informace tenkrát proběhla i českými masmédii, která si to vyložila po svém, ale tím se nebudeme zabývat. Dnes nás zajímá několikerá prohlášení zakladatele a šéfa kliniky Keitha Bakkera pro BBC, který po dvou letech práce přišel s tím, že 90% z takzvaně závislých hráčů netrpí ve skutečnosti klasickou závislostí. Jen jim chybí rodiče a kontakt s vrstevníky.

„Tahle děcka k nám přichází s něčím, co připomíná symptomy, které se podobají příznakům lidí závislých na drogách a jinak. Jenže čím víc s nimi trávím času, tím víc jsem přesvědčen o tom, že jejich problém nelze nazývat závislostí. Spousta těch dětí prostě potřebuje své rodiče a učitele. Tohle je sociální problém,“ naznačuje Bakker, že děcka ve hrách jen hledají prostředek k rešení problémů v životě, ne že hry problémy způsobují.

„Tento herní problém je výsledkem stavu společnosti, ve které žijeme. 80% mladých lidí, kteří k nám přichází, trpělo ve škole šikanou a cítí se izolováni. Spousta jejich symptomů se dá jednoduše odstranit, tím že půjdou do školy a budou klasickým způsobem komunikovat.“

Dle Bakkera hledají děti a mladí lidé ve hrách prostor, kde se mohou uplatnit, protože ve skutečném světě k tomu buď nemají příležitost, ale hlavně jim v tom nikdo nepomáhá, což znamenají zejména učitelé a rodiče.  Problém je ovšem v tom, že právě rodiče, kteří se ženou za svojí kariérou a své ratolesti přenechávají samovýchově u TV a her, pak nejvíc křičí, že za všechny problémy mohou hry a vlastně úplně všecko krom nich. Kdyby se starali, nemuseli by pak v mnoha případech utrácet za drahou pomoc psychologů, nebo klinik podobných té Amsterdamské.