Vydavatelé her tlačí hráče podivným marketingem k nelegálnímu kopírování
Doslova epidemie zachvátila všechny příznivce herní mašinky PlayStation 2. Na trh se totiž před dvěma týdny dostalo dlouho očekávané pokračování zločinecké série Grand Theft Auto s podtitulem San Andreas. Spousta natěšených příznivců sháněla originální hru doslova po všech čertech, kamennými obchody počínaje a internetem konče, leč většinou marně. Nebyla. Vydavatel Take 2 se totiž rozhodl využít stejnou marketingovou fintu, jako jeho konkurenti již několikrát předtím - vytvořit tzv. umělý nedostatek.Hru tak uvolňuje na trh po malých částech v týdenních intervalech v naději, že si tím zvýší prodeje. Leč, podle našeho názoru, bude efekt zcela opačný. Podobný marketing se používá u her, které jsou hodně očekávané a tudíž chtít takto hloupým způsobem zvýšit prodej, je naivní myšlenka. Zvlášť, když hráči touží mít hru mezi prvními. A ve chvíli, kdy někdo sežene originálku a chlubí se před kamarády, jejichž snaha je marná, ale hrát by ji chtěli, nezbývá jim, než se obrátit na "kamaráda warezáka", který podobnými marketingovými zkušenostmi neoplývá a hru bez problémů dodá. Proč by si pak hráč, který v první chvíli toužil po originálce, legální verzi pořizoval, když hru už hraje a jednou za ni zaplatil, byť ne tvůrcům? Jasně, fanoušek si originálku pořídí už pro ten pocit, jenomže, fanoušek si hru většinou předobjedná před vydáním, a tak se na něj dostane v první várce. Nedostane se na běžného hráče, který podlehne mánii okolí šílícího novým titulem. A takového už vydavatel jen stěží přesvědčí vyměnit starou pálenou za novou originální.Náš postoj je jednoznačný, pirátění her je nelegální bez ohledu na nejrůznější výmluvy, kterými se hemží mnohá diskusní fóra. Na druhou stranu, když sami vydavatelé bojují proti svým zákazníkům a odrazují je od koupě hry tím, že ji nejsou schopni dodat, případně používají příliš omezující ochrany (zkuste donekonečna vysvětlovat, že tuto hru nespustíte, dokud si neodinstalujete Clone CD), není se co divit, že pirátství stále kvete. Ironií osudu jsou pak podobné nářky.
