Cold War - recenze
Mathew Carter je investigativní novinář, který se nebojí kvůli zajímavé reportáži leccos riskovat. Nikdy by jej však nenapadlo, že se jeho cesta do Sovětského Svazu změní v boj o holý život.
Tomu se zkrátka říká být ve špatnou chvíli na špatném místě. Mathew je bez svého vědomí zatažen do mocenské hry vysoce postavených představitelů Sovětského Svazu a bude muset radikálně přehodnotit svůj počáteční plán, jehož naplnění slibovalo Pulitzerovu cenu. Prozrazovat cokoli bližšího o příběhu českého akčního titulu Cold War od tvůrců z pražského týmu Mindware Studios by byla velká škoda a tak trochu i medvědí služba všem budoucím majitelům této hry. Dobrodružství amerického žurnalisty Mathew Cartera jsou totiž velice zajímavá a postupné odhalování dalších skutečností, poznávání nových charakterů a hlavně řešení situací vyplívajících s celé řady příběhových zvratů je jedním z velkých lákadel Cold War.Přinejmenším stejně lákavá je však i možnost řešit situace celou řadou odlišných způsobů. V základu na to hráč může jít buď cestou ryze akční, kdy se nebude zdržovat s vyhledáváním neosvětlených míst a půjde do všeho s nabitou zbraní. Je tu však i stealth cesta, kdy se bude hráč snažit, aby vyvolat co nejméně pozornosti. V tom případě se bude ukrývat na tmavých místech, neslyšně se pohybovat těsně za zády strážců, bude co nejméně střílet, nebo jenom s tlumičem a zaměří se na výrobu různých mechanismů, jež poté nastraží a bude do nich lákat nic netušící strážné. Nevyhraněným jedincům s kreativním myšlením však nic nebrání, aby oba výše zmíněné způsoby v různém poměru kombinovali. Stačí jen pořádně obhlédnout situaci a zařídit se dle zjištěných skutečností.Právě v relativní volnosti řešení situací tkví síla základního konceptu hry. Stejné situace je možné při opakovaném hraní řešit několika naprosto odlišnými způsoby, aniž by jakýkoli z nich byl očividně výhodnější. Maximálně je některé řešení rychlejší a jiné vyžaduje trošku více trpělivosti. Záleží jenom na přístupu každého hráče, který se mu zrovna hodí do karet. Podobná míra benevolence ve výběru řešení problémů je vždy tak trochu ošidná. V celé řadě titulů totiž existuje jeden zaručený způsob, přičemž ty další jsou ve hře víceméně jen proto, aby se o nich dalo psát na přebalu hry. Pokud tedy podobné fráze budou na zadní straně krabice Cold War, tak se není čeho bát. Výjimečně půjde o informace pravdivé, což tvůrce a hlavně designéry jistě stálo celou řadu bezesných nocí. Vybalancování tolika možných herních situací totiž jistě nebylo nic jednoduchého. Už na počátku je uvedeno, že Mathew Carter je novinář a ne tajný agent s drsným výcvikem, který si v případě nutnosti cestu ven zkrátka vytluče svými pěstmi. Mathew sice nemá bicepsy jako Arnold Schwarzeneger ani neovládá bojová umění jako Jackie Chan, zato je však vynalézavý a zručný. S pomocí jednoduchých plánků a nalezených předmětů si dokáže vyrobit širokou škálu různých zbraní a užitečných věciček, až jednomu oči přechází. Mathew si umí vyrobit tlumič na pistoli z plastové láhve, dokáže si vyrobit gumové náboje, které stráž nezabijí, ale jenom omráčí, dokáže si vyrobit několik druhů výbušných zařízení, uspávací šipky, zařízení sloužící k nalákání stráží a tak dále a tak dále. Nabídka dostupných předmětů je rozhodně široká a i díky tomu je řešení situací v Cold War tak zábavné.Hráči, kteří mají sklon řešit vše přímo sice mohou sbírání plánků i předmětů a následnou výrobu zařízení z větší míry ignorovat, ale připravují tak sami sebe o spoustu zábavy. Ve chvíli, kdy se podaří nastražit past a úspěšně do ní strážného nalákat aniž by si toho kdokoli všiml, se totiž hraní Cold War stává skutečně hraním v pravém slova smyslu. Pocit uspokojení a satisfakce, který to ve hráči vyvolává je nepopsatelný.Zmínku rozhodně zaslouží speciální fotoaparát, který má Mathew Carter ve větší části hry k dispozici. Jeho výjimečnost spočívá v tom, že je vybaven rentgenovým paprskem, s jehož pomocí může hráč nejenom omračovat nepřátele, ale vyhazovat do vzduchu hasící přístroje i barely s hořlavou látkou a hlavně se může dívat skrze zdi, aby si udělal obrázek o své současné situaci. Takto účinnou i když do jisté míry nenásilnou zbraň si samozřejmě Mathew už vyrobit nedokáže. Dostal se k ní jako slepý k houslím a jde o součást příběhu, takže už se více nesluší prozrazovat. Je však třeba zdůraznit, že užití speciálního fotoaparátu je omezené, což je jedině dobře. Jinak by byl veškerý balanc hry v tahu.Ruku v ruce s dramatickým příběhem Cold War jde i variabilita misí, jejichž délka by se až na výjimky dala označit za ideální. Prakticky každá mise nabízí nějaký nový a zajímavý úkol, nebo činnost. V některých misích je jich dokonce tolik, že Cold War působí jako akční adventure – zábavná akční adventure, protože hráč má vždy k dispozici přesné instrukce týkající se aktuálního úkolu. Jmenovat konkrétní situace by znamenalo prozradit část příběhuSnad je však možné říci, že dojde i na spolupráci hráče s NPC postavou zahrnující její několikanásobný doprovod z místa na místo, Obvykle bývají tyto úseky hráči proklínány díky mizivé AI oné NPC postavy. Tvůrci z Mindware si však s tímto poradili (snad i hravě, kdoví) a právě tento úsek se řadí mezi ty nejzajímavější. Z velké části i díky možnosti vzájemné interakce mezi hráčem a NPC postavou a také intuitivnímu ovládání.Cold War nabízí v případě PC i Xbox velmi uživatelsky příjemné ovládání, které se hráči dostane spolu se základními mechanismy pod kůži již během prvních misí. Tím pádem nehrozí, že by hráč v dramatických situacích bojoval s ovládáním namísto soupeřů, neb prostředí. Pěkně po ruce jsou i potřebné informace a menu, zejména mapa, obrazovka s výpisem úkolů, obrazovka sloužící k výrobě a výběru zařízení a další.Hledat na Cold War chyby není nic lehkého, protože chyby na sebe nijak zvlášť neupozorní Zkušení hnidopichové si s tím však poradí. Určitě se jim nebudou líbit výkyvy v chování nepřátel v jistých situacích, kde by měli jít tvrdě za každým náznakem Carterovi přítomnosti a místo toho jen mávnou rukou. Námitky jistě budou i k některým pohybovým animacím a dílčím úsekům ve hře, ale to je tak asi všechno. Ruku na srdce, většina hráčů si v zápalu hraní ničeho závažného nevšimne. maximálně si v případě potřeby upraví obtížnost, protože závěrečné mise jsou docela náročným testem koordinace činností a vynalézavosti, nebo naopak testem reflexů. Opět záleží na tom, jak který hráč k řešení úkolů přistupuje.Zcela záměrně až nyní na konci se objevuje zmínka o technickém a audiovizuálním zpracování Cold War, které rozhodně patří k tomu, čím se tvůrci mohou chlubit. A to v případě Xbox i PC verze. Je těžké něco obzvlášť vypíchnout, snad jen dokonalou hru světla a stínu, která je zde nejenom pro potěchu oka, ale logicky má i praktické využití. Cold War si hlavně ve všech okamžicích udržuje určitý styl, který je nezbytný pro navození atmosféry. Na její tvorbě se velmi intenzivně podílí hodně stylové animačky mezi misemi, zvuky a také skvělý hudební doprovod. Každý, kdo bude mít šanci Cold War hrát by rozhodně neměl hudbu ani zvuky v žádném případě tlumit. Zážitek z hraní by nemusel být natolik intenzivní. Zvuky jsou navíc nesmírně důležitým ukazatelem. Hráč si musí dávat pozor, aby o sobě nedal v jistých situacích vědět příliš hlasitou chůzí. Stejně tak může podle chůze poznat, že přichází strážný a včas se ztratit.Se zvukem souvisí i dabing, o nějž se postarali profesionálové ze studia AudioGodz v Los Angeles a na výsledku je to znát. Rozhodně jde o jeden z nejlepších anglických dabingů v poslední době. Kéž by se dabingem v Cold War nechaly inspirovat společnosti, kteří zajišťují vydávání ukecaných japonských RPG v USA a Evropě. Jistě by mezi hráči znatelně ubylo případů migrény.Cold War je skvělý titul, který nabízí mix zcela originálních i převzatých prvků vypilovaných skoro k dokonalosti, který bude navíc chutnat hodně široké skupině hráčů. CW sice má svá slabší místa, ale pro většinu hráčů bude více než snadné je přehlédnout. Skvělá zábava je skvělá zábava, na tom pár chybek nic nezměníHodnocení: 90%
