Sex nebo násilí? Co vadí ve hrách více? Jak kde...
Pokud si myslíte, že udělat dneska hru, kterou byste bez problémů prodali do celého světa, je jednoduchá záležitost, jste na velkém omylu. Doby, kdy stačilo vybrat vhodný jiný název a přeložit pár textíků, jsou nenávratně pryč. Zatímco puritánská Amerika nedovolí, aby se na monitoru objevil jen náznak ženského ňadra (o jiných částech těla ani nemluvě), zohavené kusy těl, usekané hlavy a potoky krve jsou celkem v pohodě. V Austrálii se ovšem červená krev mění na zelenou. To v Německu je situace proti Spojeným státům naprosto opačná. V BMX XXX se můžete kochat úplně nahými postavami, ale lidští protivníci v původním Command & Conquer se mění na robotické – místo krve z nich pak prýští olej. Na korektnost her dohlíží speciální úřad, ve kterém jsou zastoupeni odborníci z mnoha oborů – od literatury, přes obchod až po náboženskou nauku. Pro vývojáře nastává poměrně složitá situace, jak vyplodit titul, který by co nejvíc vyhovoval všem požadavkům jednotlivých zemí. Protože pokud se v Německu hra dostane na vládní seznam, takzvaný Index, znamená to, že nesmí být inzerována v televizi, novinách a většině časopisů, nesmí být vystavena v obchodech (!) a prodej osobám mladším 18 let je zakázán. Za porušení tohoto zákona jsou poměrně přísné tresty – 1,5 milionu korun a až jeden rok vězení. Je jasné, že mnoho obchodů radši takovou hru vůbec nebude prodávat, než aby se vystavila riziku postihu... ale pro výrobce her je německý trh příliš zajímavý na to, aby ho jen tak ignorovali – s loňskými tržbami kolem 900 milionů dolarů je po Británii druhým největším softwarovým trhem v Evropě. Pokud si tedy koupíte GTA: Vice City nebo nová dobrodružství Lary Croft v některém německém obchodě, počítejte s tím, že při sebevětší řeži z nikoho neukápne jediná kapka krve. A na nacistech v Indiana Jonesovi nenajdete ani jeden hákový kříž. Při pohledu zvenčí to vypadá, že instituce, která si dala za úkol chránit děti a mládež před nevhodnými tituly, se posouvá spíše do role cenzora, který rozhoduje o tom, co hrát smíte, a co ne.
