Vánoce jsou tady!
Vánoce jako svátky klidu a míru jsou dlouhodobě zneužívány pro komerční účely všeho druhu. Nejde jen o reklamní masírku k zakoupení dárků, ale také o čas, kdy se lidé v západním světě chovají lumíci, a kdy vychází velké herní tituly, které se snaží urvat co nejvíce zákazníků. Vydávání očekávaných her na konci prosince má ovšem své stinné stránky, které trhu nesvědčí. Obvykle nejprodávanějšími jsou ty tituly, které o sobě na každém rohu vyřvávají, že jsou nejlepšími, zatímco ty další – také kvalitní – jsou díky nedostatečné reklamě nakupujícím davem opomíjeny. Jejich prodeje jsou sice dobré, ale ne tak dobré, jak by se očekávalo. Beyond Good & Evil by mohla vyprávět, jak díky překrytí s Prince of Persia: The Sands of Time nebyla zdaleka tak komerčně úspěšná, jak mateřský Ubisoft očekával, a jak by si zasloužila. Takové nastavení trhu je nepříjemné jak pro zákazníky, kteří rozhodně nechtějí koupit pět her dohromady, ale vyberou si jednu, tak pro producentské společnosti. Letos se zdá, že se průmysl poučil a s většinou velkých titulů se setkáme několik měsíců před vánočními svátky. Počítejte se mnou: Fallout 3, Dead Space, Far Cry 2 a třeba i King's Bounty, o kterou by zákazníci nejevili takový zájem, kdyby vyšla patnáctého prosince. Proto ty Vánoce v nadpisu.
Jenže – je to tak správné, vydávat očekávané hry v jednom období, kdy bojují o místo na pultech obchodů a je zřejmé, že vítěz bude jen jeden? Když se podíváme na distribuční model filmového průmyslu, pak se s něčím podobným nesetkáme. Studia produkující velkorozpočtové filmy kalkulují s premiérami tak, aby se ideálně nepřekrývaly s konkurencí – jde především o tržby v kinech a lidé nechodí do kina každý den. Samozřejmě, jsou tu stabilní data, kdy se předpokládá, že filmy vydělají, jako je ve Spojených státech oslava dne nezávislosti a jsou tu také filmy, které musí vzniknout, aby se jim dalo říkat „letní hity“ nebo „vánoční pohádky,“ ale přesto je rozhození premiér do celého roku mnohem vyváženější a zpětně pro studia prospěšnější. Příjmy plynou neustále a podporují natáčení nových potencionálních hitů. Herní průmysl jako by oproti tomu byl magneticky přitahován do určitých období, kdy vše naráz vypustí – a hráči rozhodni se.
Rozhodování je těžká věc, zvlášť, když si můžete dovolit koupit jen jednu hru za měsíc. Zpětná reakce herní veřejnosti na kumulování herních premiér proto nepřekvapí. Lidé zakoupí hru, která jim přijde subjektivně nejlepší a tráví s ní několik dní nebo týdnů, ovšem chtějí hrát i ty další pecky, a tak se přirozeně uchylují k nelegálním zdrojům jako jsou torrenty s provinilým úsměvem: „Jestli se mi to bude líbit, tak si to koupím, až to bude ve slevě nebo počkám, až to vyjde u herního časopisu.“ Ti z vás, kdo nelegálně stahují, zapátrejte v paměti, kolikrát jste skutečně podobný slib splnili. Není to samozřejmě jediný důvod, proč se hry stahují, ale určitě v celé problematice hraje významnou roli.
Obhajoba vývojářů pak bývá jednoduchá. Buď hru vydají teď, protože zrovna dokončili několikaletý vývojový cyklus anebo premiéru odloží s tím, že budou dolaďovat hratelnost a chyby. To by ve většině případů neškodilo, ale kde na dalších pár měsíců vzít peníze? Proč čekat na klidnější období, když se dá hra vydat v chumlu jiných a své zákazníky si najde? Podobné argumenty obstojí z perspektivy autorů her, ale zajímají koncové uživatele? Z jejich pohledu je přeci hraní o tom, že permanentně hrají kvalitní produkty, a ne že se z ničeho nic musí vypořádat se záplavou titulů a po jejich dohrání, ať už je získali z jakéhokoliv zdroje, se spokojeně vrátí do hibernovaného stavu ve World of Warcraft.
A tak se celá problematika vrací jako facka zpět k producentům, kteří vydávají velké tituly najednou. Díky špatnému načasování přicházejí o peníze a stěžují si na pirátství, které by přeci udělalo svět mnohem lepším, kdyby nebylo. Kdepak. Moucha kolotoče masového vydávání je v tom, že si průmysl ještě neuvědomil, že pro koupi kvalitní hry si každý hráč nebo i laik oslovený reklamou vždy peníze najde, ať už jsou Vánoce, dny nezávislosti, letní prázdniny nebo třeba úterý. A to je fáze, do které se snad jednou dostaneme a „herní Vánoce“ budeme mít neustále celý rok.
