Úterní komentář

Psát pravidelně komentáře na Hrej je tak trochu řehole. Jednak se brzy vyčerpají obvyklá témata, a pak ani těch nových není dost k důkladnému namočení, proprání a vyždímání. Sedím tu, je jedenáct večer a mám napsané už dva texty, které nepoužiji. Tohle je třetí. Začal jsem ho psát poté, co jsem zjistil, že muchlování přístupnosti her (s nadpisem Posunutá normalita) je vyčerpané, a že hledat spojitosti mezi GTA 4 a metodami zabíjení popsanými v příručkách Al Kajdy (s nadpisem Et tu, Osama?) nikam nevede. A tak to rozjedeme stručně a barvitěji, co se vlastně za uplynulý týden stalo, dá se o tom mluvit a zároveň to nevystačí na celý text?

I.

Kandidát na prezidenta USA Obama se zmínil o počítačových hrách. Zase. Prohlášení bylo ve smyslu, že rodiče nemají nechávat své děti sedět před televizí a u her, a věnovat jim více času. Jde zřejmě o tak výraznou problematiku, že ji Obama musel do proslovu zakomponovat, aby ukázal, že ví, o čem jsou životy manažerů. Ačkoliv to pro americké nedospělé hráče vyznívá trochu výhružně, důležité je, že Obama o hrách občas něco kvákne. Signalizuje tak směrem k hráčům i vývojářům, že o jejich existenci ví a umí říct „počítačové hry,“ aniž by se mu tvář zkřivila znechucením. Milióny hráčů ve Spojených státech tyto signály určitě pozitivně oceňují. Existenci her akceptuje také vláda Velké Británie, jak opět dokázala při předání Řádu britského impéria za zásluhy pro bratry Darlingovy, zakladatele Codemasters. Bylo by hezké, kdyby se něco podobného stalo i v českých politických vodách, že by třeba premiér řekl: „Po tenise jsem dvě hodiny věnoval World of Warcraft,“ nebo že by Marek Španěl dostal vládní grant na vývoj nové hry.

II.

Americká armáda, která pomocí hry Americká armáda verbuje dorost do Americké armády rozjíždí další kolo rekrutování – tentokrát se asi dělá nábor na piloty vrtulníků, což je další fáze hraní. Jen těžko uvěřit tomu, že by celý systém fungoval tak, že ten nejlepší hráč půjde dělat plukovníka do Iráku. Mnohem více jde o motivační – nebo propagandistický – program, který má vzbudit v hráčovi sympatie k pánům, kteří se ho jednou před domem zeptají, zda by nechtěl sloužit vlasti. Nic proti tomu, virtuální světy jsou zneužívány různě, ale asi je skutečně načase rozloučit se s pocitem nevinnosti a přiznat si, že hry mají i jiné stránky, než je ta zábava. Aby nebylo nutné brzy vážit, kterému pánovi daná hra slouží! Je to jako s knihami. Když budeme s růžovými brýlemi číst knihy a říkat, že co je v knihách, neovlivňuje naše životy, může se pak stát, že si přečteme nacistickou propagandu a dostaneme do úst. Bylo by hezké, kdyby všechny ty ratingové systémy započítaly do výsledného skóre i politické a filozofické ideje, nejen krev a ňadra, která ve hrách jsou.

III.

Wikipedia po zadání Hoboken Film Festival mlčí, což se jí u jiných hesel moc často nestává. Oficiální stránky informují, že jde o festival zaměřený na propagování filmů a televizních seriálů, které nejsou placené z kapes velkých producentů. Zajímavé je, že vyhrál film Postal od Uwe Bolla, což může mít dvojí důvod: buď je festival úplně mimo, nebo je film dost dobrý. Po nedávném shlédnutí velmi rozumného rozhovoru s Bollem bych se přikláněl spíše k druhé variantě. Také proto, že pevně věřím, že i ten největší loser jednou své štěstí najde. Bollowa existence na tomto světě je prokletá, protože ho kolektivně nenávidí celá herní obec, aniž by většina z vrhačů kamení viděla byť jeden jeho film. Jako by scénáře jím zpracovaných her byly grálem herní příběhovosti, na který se nesmí sahat. Stejně takovou averzi jako k Bollovým filmům cítí řada lidí k filmům se Stallonem nebo van Dammem – a přitom jde pro mnohé jiné o zdařilé snímky. Jakmile přestaneme ve filmech podle her hledat to, co nás bavilo ve hrách, tak zřejmě budeme tolerantnější k Uweho snímkům.

IV.

Electronic Arts se stále snaží koupit Take 2. Jde o buldočí snahu nebo neochotu vypadat v médiích jako Francouzi v druhé světové? Časopis Forbes našel trochu jinou odpověď, byť stále spekulativní: Sam a Dan Houserovi, kteří jsou zodpovědní za úspěch Grand Theft Auto, mají s Take 2 smlouvu pouze do února příštího roku. Co to znamená? Jakmile jim smlouva vyprší, budou jejich manažerské schopnosti k dispozici na volném trhu a řada firem se o ně popere s vidinou nového herního fenoménu, stejně komerčně silného jako Grand Theft Auto. Houserovic by pak dostávali tučné autorské poplatky od Electronic Arts a zároveň by někde mohli kutit další městskou akci. Zřejmě proto celou akvizici ze zákulisí bojkotují. Šušká se, že Electronic Arts je ochotná zvýšit nabídku za akcie až na třicet dolarů za kus (v současnosti těsně pod hranicí šestadvaceti) – což akcionáři už nerozdýchají a pošlou Take 2 i s vypočítavými bratry do náruče Johna Riccitiella.

V.

Redakce se přestěhovala. Všichni jsme z toho na prášky.