Strach ze seriálů
Čísla o prodejnosti série Sam & Max nebo o prvním dílu Penny Arcade Adventures jsou pro herní novináře velkou neznámou. Podle toho, že Sam & Max stále vychází a průměrné hodnocení PAC se pohybuje v médiích mezi sedmičkou a osmičkou, je vidět, že epizodický model má u hráčů úspěch a na trhu by se zřejmě uživilo více sérií. Právě takový byl původní záměr Atari s Alone in the Dark, která bude nakonec kvůli technické a ekonomické náročnosti distribuována jako kompletní hra, jak jsme se nedávno dozvěděli od Phila Harrisona v rozhovoru na serveru Gamasutra. Harrison tím také chtěl naznačit, že vydávání her na pokračování má pro producenty silný finanční potenciál, pakliže kolem dílů vytvoří solidní komunitu a budou často vydávat nové kusy (ne jako u Half Life 2 a jeho „epizod“). Postup práce je podobný vytváření televizních seriálů, které v současnosti prožívají divácký boom. S jednou sadou prostředků mohou filmaři nebo vývojáři udělat řadu dílů, které dohromady působí celistvě a uzavřeně. Zmenší se také čas nutný na vývoj a zpětná odezva od hráčů bude hrát roli při odstraňování chyb do příště.
Epizody jsou také offline podobnou online her. Za poplatek dostaneme z internetu okamžitě obsah, který ovšem bude mít silnou příběhovou linku a nebudeme v něm muset trávit desítky hodin, abychom byli lepší, než ostatní hráči. Takže, proč se vlastně ty epizodické hry nesypou ze všech stran? Protože vývojáři mají strach. Na jedné straně vidí úspěch televizních sérií, ale hrám bylo vždy vlastní být izolovanými kusy na několik hodin, podobně jako filmy v době černobílé televize. Teprve s rozmachem kabelových televizních stanic a přetlakem talentovaných lidí, pro které nebylo v „hoch“ filmu místo, začaly vznikat kvalitní seriály, které jsou dnes nejen kriticky akceptované, ale také vyhledávané kreativci a generují specifický druh herců, režisérů a scénáristů – vezměte si například Josee Wheddona, J. J. Abramse nebo Ronalda D. Moora. Televize již není útočištěm pro nedokonalé, ale začíná mít svojí vlastní váhu. Pro hry je televizí internet, televizní seriály jsou srovnatelné s herními epizodami, ale strach zůstává, protože ne moc lidí ví jak na to, případně má odvahu.
Podle Harrisona se brzy dostaneme do éry, kdy se bude lámat chleba a i velká herní studia změní svojí orientaci ze staršího byznys modelu na moderní. Původní hry distribuované digitálně (tedy ne Steam a portfolio starších úspěšných her) začnou nahrazovat „starý herní svět“ a díky rychlosti přenosu dat bude okamžitě vidět, jestli je produkt úspěšný nebo ne. Není to až tak špatná představa, protože pak by hry byly nejen levnější, ale navíc by jejich kvalita podléhala okamžité zpětné vazbě a hráči by tak de facto byli zodpovědní za to, co hrají. Zanikla by spousta prodělečných projektů a na počítače by se dostávaly jen dobré věci, klidně epizodické. Tak utopické představě podráží nohy stará dobrá laťka náročnosti. Pro průmysl je největším svatým grálem oslovit nehráče a může si distribuovat hry klidně červími dírami, ale dokud bude hra mluvit k lidem takovým jazykem, jakému rozumějí jen hráči, nic se vlastně nezmění.
A tak epizodičnost není to hlavní, před čím mají vývojáři strach. Bojí se nepochopení. Stejně jako úspěšné televizní seriály jsou jen ty, které osloví náročné publikum a zároveň svojí pochopitelností dokáží přitáhnout úplné nováčky, musí být i epizodické hry obsahově čisté, jasně ovladatelné pro nehráče a poskytovat hloubku i zkušených hráčům. To je nejobtížnější pro jakéhokoliv autora her – najít rovnováhu mezi hardcore a softcore. V herním průmyslu máme především ty „filmaře“ - lidi schopné udělat úspěšnou velikou hru, ovšem chybí nám ti „kvalitní epizoďáci“. Obávám se, že za ně nelze považovat Gilberta nebo Grossmana, jejichž kořeny jsou hluboko ve velkých hrách, zatímco Krahulik a Holkins mohou aspirovat na pozici uznávaných tvůrců epizod. Jenže stále to není ono. Stále se neobjevilo to jméno, které by vzešlo z herních seriálů a bylo natolik uznávané, že bychom mu přičítali stejnou váhu jako třeba Peteru Molyneuxovi. Možná, že se objeví během několik příštích let a možná, že nad ním bude logo Atari, jestli to Harrison myslí se zaměřením na komunity a epizodičnost vážně.
