Slyší nevyslovené
Maminka osmileté dívky z Indiany ve Spojených státech si před několika týdny veřejně postěžovala na hru Baby Pals pro Nintendo DS, ve které se prý ozývá fráze „Islam is the light,“ tedy „Islám je světlo.“ Autorská firma Brain Toys / InXile se proti nařčení ohradila slovy, že jde pouze o špatně odposlechnuté dětské blábolení a žvatlání, které slouží jako zvuková kulisa samotného hraní. Vývojáři se museli ozvat a celou záležitost důkladně vysvětlit, aby nebyli paranoidními rodiči považováni za nositele náboženské propagandy. Samozřejmě, zpráva o Baby Pals je humorná, stejně jako starší případ, kdy mluvící panenka pronášela podobně nerozlišitelné citoslovce, které rodiče dekódavali buď jako „Islam is the light“ nebo „Satan is King.“ Zejména to druhé je něco, co skutečně nechcete, aby vaše děti slyšely, pakliže nejste ten typ rodičů, který běžně slýchá divné hlasy mluvící o vypálení kostelů a obětování panen na oltáři s kozlí hlavou. V takovém případě jste typ rodičů, kterým by měly být děti odebrány. Baby Pals poukazuje na jiný problém: na to, co je objektivní pravda a na to, jakou pravdu chcete subjektivně slyšet. Je to mimochodem to samé, co postihlo pořad Milénium na ČT24, o kterém jsme mluvili v posledním podcastu. Jinými slovy: jde o problém porozumění a výkladu.
Nenávist, která se zdvihla proti televizi při jejím uvedení mezi lid, je dobře známá. Podle těch největších kritiků televize zabíjela divadlo, omezovala sociální život, kazila mládež, byla nástrojem propagandy a obecně ohrožovala blaho společnosti. Kritici často svými projevy obhajovali status quo své éry a v podstatě nechtěli televizi porozumět a začlenit jí do svého života. Strach z nové technologie byl – a v mnoha případech stále je – velký. Dnes už televizi jako démona nebereme (pakliže někdo nechápe film Kruh jako dokument) a stejně tak byly v průběhu let odbourány strachy z jiných technologií, jako třeba z mobilních telefonů. Technologii jsme pochopili, uvěřili jí a přijali za svou. Je to zřejmě právě strach z něčeho nového, co pronásledoval maminku z Indiany, a který se promítl do toho, že v neškodném blábolení slyšela něco nebezpečného. Herní přístroje jsou moderní technologií a jejich překotný vývoj dává málo prostoru pro pochopení, jak fungují a o čem vlastně jsou – a to se týká i samotných počítačových her. Pochopit je, to vezme člověku, který s nimi nevyrostl, hodně energie a času – a to mu zrovna nemusí být po chuti.
Jako novináři píšící do specializovaných herních periodik celý problém vnímáme, a to i v běžné konverzaci, kdy je těžké vyložit, proč se ve svém pracovním čase věnujeme zrovna textům o hraní počítačových her. Je těžké to vysvětlit srozumitelně, protože jsme v tom až po uši a naše časopisy jsou příliš specializované na to, aby přitáhly pozornost zájemců z řad nehráčů. A když se to stane, tak pak takový člověk při čtení textů bojuje s termíny, často pro něj nepochopitelnými odkazy a musí svůj vkus konfrontovat s jinými estetickými hodnotami. Není divu, že se pak na hry dívá se směsicí fascinace (protože evidentně pro spoustu lidí něco znamenají) a nedůvěry (protože nechápe, o co jde (dobře, existují celkem časté případy, kdy při hraní taky netušíme, která bije)). Přitom by stačilo, aby porozuměl a uměl si interaktivní vesmír nějak vyložit. Vidíte? Problém porozumění a výkladu.
Rozhodně nechci lobovat, aby se z existujících herních periodik staly manuály pro začátečníky nebo aby se slovník recenzentů zjednodušil na striktně výkladový. Kdepak. Je to přeci jednoduché. Když chci porozumět autu, tak jdu do autoškoly. Když chci umět arabsky, tak jdu do školy. Když chci umět skákat padákem, tak jdu na kurz. A když chci porozumět počítačovým hrám, tak bych měl mít také možnost jít na jakýsi kurz, kde bych se dozvěděl, s čím mám tu čest. Institucí, které u nás propagují multimediální technologie formou přednášek je řada, stejně jako zájmových sdružení nebo conů. Sloužily by jako prostředníci mezi specializovanou herní komunitou a širokou veřejností. Není racionální předpokládat, že čtenáři Hrej.cz by na přednášku „Pochopte hry“ šli, ale vaši rodiče nebo ti, kteří se prostě zajímají, by takovou možnost třeba využili. Anebo osazenstvo onoho ostudného Milénia. A proč to všechno? Protože pak by se trapasy typu maminky z Indiany nestávaly a nevrhaly by na hry další chmurné stíny obav.
