revoluce-je-dobra-i-pro-hry
Článek Revoluce je dobrá i pro hry

Revoluce je dobrá i pro hry

Luke

Luke

17. 11. 2008 23:00 12
Reklama

Je až směšně smutné, jak vytrvale se herní weby a časopisy snaží cupitat po špičkách kolem politických událostí, jakoby se mermomocí snažily udržovat představu, že hráči a herní editoři jsou světu politiky na hony vzdálení. Není to pravda, už jen z principu počítačových her, které jsou z větší části zpolitizované a ve chvíli, kdy se odehrávají v současném světě, tak se k němu i vyjadřují. Hráči samotní jsou tak konfrontováni s politikou, kterou vědomě akceptují a přemýšlejí nad ní – už jen tím, že, řekněme, plní mise pro jednu frakci. Herní editoři také nezůstávají politickými pannami, o politice diskutují (i jinak, než ve vtipných narážkách v hPodu), zajímají se o aktuální události a někteří z nich jí dokonce studují. V neposlední řadě jsou i vývojáři her politicky aktivní, když sponzorují své kandidáty na amerického prezidenta a naopak, politici – alespoň v rétorice účastníků soutěže o největší křeslo v Bílém domě – se o hrách a hráčích vyjadřují. Nesmíme ani zapomínat na to, že v současnosti v české politice probíhají diskuse o snížení věku voličů, čímž by se aktivní hráči (alespoň jejich většina) mohli dostat k ovlivňování politického spektra.

Včera bylo výročí sedmnáctého listopadu. Dne, který je považován za zlomový v Sametové revoluci roku 1989. V podstatě jsme obdrželi to, co každý rok – několik projevů, koncertů, obhajobu momentálního nástupu komunistů do krajů, skeptické vyjádření exprezidenta Havla a moralizující komentáře v novinách. Pravda, nikomu v redakci Hrej.cz nebo Levelu není tolik let, aby se mohl na dobu před revolucí dívat srovnávacím způsobem a dá se říci, že až na matné vzpomínky, jsme vyrůstali v době vzrůstajících demokratických hodnot. Přesto jde o den, který má vyvolat nějakou reflexi a vzpomínky, jak to bylo předtím. O to se snaží velké deníky a jejich přílohy a kolikrát z nich lze nepřímo dovodit, že to hráči neměli lehké. Zkopírované pásky pro osmibity se k nám dostávali pokoutně, častokrát z nich někteří podnikavci měli solidní byznys. Našinec si mohl dovolit hrát jednoduché primitivnosti na počítačích okopírovaných podle osmibitů (např. Didaktik) nebo na vlastní socialistické výrobě (např. IQ151 nebo PMD85), pro vědecké pracovníky byly dostupné i sálové počítače. Osmibity byly kupované za bony (něco jako Linden dolary v Second Life) v Tuzexu nebo byly provezené ze zahraničních cest, případně se k nim děti dostávaly ve Stanicích mladých techniků. Česká herní tvorba byla nepatrná (ale o to víc legendární – proto všichni zbožňujeme Frantu Fuku). Hraní západních her samozřejmě existovalo, napůl ponořené do ilegality, napůl do maringotek s herními automaty. Ovšem nic tak monumentálního, jako tomu bylo na západě. Z takového omezení vyplývají i dobré věci: ČSSR se rozhodně nestala obětí ekonomické krize herního průmyslu v první polovině osmdesátých let.

Po roce 1989 se přehrady naplno provalily, herní trh se uchytil a začaly se za horentní sumy běžně prodávat PCčka. Lidé mohli pořádně hrát. Tak nějak to kupodivu i vyšlo, že šlo zrovna o dobu, kdy se hry rozeběhly velkou rychlostí směrem vpřed. Zlatý věk adventur se datuje do přelomu desetiletí, tímpádem nás zachytily velké tituly od LucasArts, zanedlouho přišel Doom, vyšel Prince of Persia 2 a brzy bylo možné si hry i legálně koupit díky několika aktivním podnikatelům. Jenže desetiletí rozvíjená herní kultura ze západu se u nás začala stavět právě až po revoluci s prvními velkými herními časopisy jako Excalibur, Level a Score. Také komerční tvorba se začala rozvíjet až později (zlé jazyky tvrdí, že se stále rozvíjí), protože teprve po revoluci měla možnosti, jak tržní, tak lidské. Přesto na hraní zůstal stín, který je dědictvím právě těch maringotek a dětských párty u ZX Spectrum – stín, který je doprovází do dnešních dní, a to sice stín „toho, co se nedělá.“ Těch dvacet let rozvoje herní kultury, které nám byly odepřeny, je přímým důsledkem omezeného trhu během předrevolučních dekád. To, že nemáme své Garrioty a Molyneuxy má ten samý důvod. To, že v bývalém východním bloku všichni vesele kopírují, je také jedním z důsledků rozvoje kopírování během osmdesátých let. Tehdy to prostě jinak nešlo. Zkuste na to nezapomínat. Kdyby té podivuhodné revoluce, kterou jsme zhusta prožili ve sladké nevědomosti, nebylo, tak si dnes ani nečtete Hrej.cz nebo Level.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama