Microsoft prohrál souboj o českého hráče
Původní Xbox uvedl Microsoft na americký trh v polovině listopadu 2001. V únoru 2002 se bez většího zájmu novinka z Redmondu představila v zemi vycházejícího slunce a o měsíc později už byla v Evropě. Ale zdaleka ne všude. Kupříkladu na českém trhu se originální Xbox nikdy tak docela nezabydlel a jeho majitelé se počítali na stovky, maximálně jednotky tisíc. Tuzemskému trhu vládla Sony a pojem „plejstejšn“ se svého času stal v podstatě synonymem pro herní konzole. A to do značné míry platí dodnes. Dominantní pozici původního modelu upevnila PS2 a nic nenasvědčovalo tomu, že by se mělo v tomto směru cokoli změnit.
KLÍČEM K ÚSPĚCHU JE NÁSKOK
Stalo se však něco nevídaného. Zatímco se první Xbox přiloudal na pulty obchodů s víc než ročním zpožděním od uvedení svého přímého konkurenta v podobě PlayStation 2 (Japonsko - březen 2000, USA - říjen 2000, EU - listopad 2000), s modelem 360 si v Microsoftu dramaticky pospíšili. Pochopili totiž, že chtějí-li konečně se svým zařízením prorazit, musí získat rozhodující náskok, během nějž by se jim mohlo podařit zlomit nerozhodnuté zákazníky s neochotou čekat dlouhé měsíce na rivala z konkurenční stáje. Právě v tomto okamžiku si softwarový gigant zajistil, že ve válce sedmé generace konzolí už nebude hrát druhé housle.
Životní cyklus původního Xboxu se k nelibosti jeho majitelů zkrátil na minimum a Microsoft se rozhodl plně soustředit na jeho nástupce. Firma dokázala prodat „jen“ přibližně 24 milionů své první herní konzole, což působí vedle 155 milionů prodaných PlayStationů 2 jako velice zanedbatelné číslo. Jenže PS2 se aktivně prodávala až do přelomu let 2012/2013, zatímco Xbox „zavřel krám“ o celé čtyř roky dříve, fakticky ale pomalu ještě před příchodem svého nástupce. Abychom však nebyli k Microsoftu nespravedliví, musíme zdůraznit, že Sony smázla veškerou konkurenci nevídaným způsobem. GameCube od Nintenda si koupilo ještě méně zákazníků (přibližně 22 milionů) a Dreamcast od Segy se stěží přehoupl přes kulatých 10 milionů.
NESNESITELNÉ ČEKÁNÍ
Z klání o nejlepší konzoli dosluhují generace vypadla posledně jmenovaná firma a famózní prodeje Nintenda Wii ponecháme pro tentokrát stranou. O hardcore hráče se v uplynulých osmi letech poprali dva giganti. Japonský elektronický koncern a americký softwarový moloch. Ačkoli se nakonec prodeje obou zařízení v tuto chvíli vzácně vyrovnaly a ustálily na nějakých 80 milionech, první roky hrál prim jednoznačně Microsoft. Chopil se příležitosti a po odepsání originálního Xboxu se „třistašedesátka“ objevila na americkém trhu už v listopadu 2005. O pouhý měsíc později pak Xbox 360 startoval na starém kontinentě a v Japonsku. Co na to PlayStation 3? Loajální zákazníci Sony si museli na svůj next-gen systém počkat celý dlouhý rok až do listopadu 2006 (Japonsko, USA), respektive března 2007 (Evropa). Vtip je v tom, že většina fanoušků čekat nechtěla a současně nebyli původní značce zdaleka tak věrní, jak v Sony doufali. Bez ohledu na silácké bonmoty: „Next-gen přijde, až řekneme my.“
Nintendo se i se svým Wii U z války osmé generace konzolí klasicky diskvalifikovalo a oba zbývající borci nastoupili do ringu v absurdně vyrovnané formě.
Důležitější než počáteční převaha Microsoftu na poli exkluzivních her nebo kvality těch multiplatformních (především těch na Unreal Enginu, který si s PS3 zpočátku moc nerozuměl), pro nás ale bylo něco úplně jiného. Americký vetřelec s jedovatě zeleným symbolem X se začal pomalu zabydlovat i v českých domácnostech. Přispěly k tomu značnou měrou nejen kvality samotné konzole a lákavá nabídka next-gen titulů, ale právě už zmíněný náskok. Xbox 360 se začal v Česku prodávat v listopadu 2006. PlayStation 3 o pouhé čtyři měsíce později a přesto si tu mezitím dokázal Microsoft vybudovat základnu, o níž se mohlo jeho předchůdci jen zdát. A ještě lépe si pak vedl v zahraničí, kde byl rozdíl o mnoho propastnější. Spolu s neoddiskutovatelnou kvalitou tohoto systému to bylo důvodem, proč v uplynulých letech dokázal Microsoft se svou mnohem zkušenější konkurencí držet krok a v některých ohledech ji dokonce předčil.
EVROPAN, ZÁKAZNÍK DRUHÉ KATEGORIE
Namísto toho, aby všechny tyto zkušenosti zúročil a coby ostřílený harcovník na poli marketingu si počínal se stejnou obratností, z nějakého důvodu Microsoft vlastní nedbalostí předem prohrál souboj o evropské zákazníky v celé řadě zemí. Česko a Slovensko nevyjímaje. Nintendo se i se svým Wii U z války osmé generace konzolí klasicky diskvalifikovalo a oba zbývající borci nastoupili do ringu v absurdně vyrovnané formě. Máme tu dva téměř shodně vybavené a bezmála zaměnitelné systémy, které se sice zatím liší v otázce rozlišení u multiplatformových titulů, ale v klíčových oblastech se podobají jako vejce vejci. Ještě nikdy v historii neměly konkurenční konzole tak blízko k sobě a zároveň k platformě PC. A aby tento fakt jakoby patřičně zdůraznily, nastupují k zápasu společně: PlayStation 4 i Xbox One vstupují na klíčové trhy v listopadu 2013. Jenže zatímco pro Sony to platí beze zbytku a i na menší trhy včetně toho našeho firma proniká ještě do konce roku (ačkoli v omezeném množství), Microsoft hází ručník do ringu.
Ani jeden ze soupeřů, zdá se, není s to beze zbytku uspokojit vysokou poptávku. Zatímco však Sony překvapivě fauluje domácí publikum a konzoli zde uvede na trh až v únoru 2014, přičemž ostatní trhy se snaží zásobovat relativně rovnoměrně, Microsoft hraje vabank a vsadí všechno na pár karet, čili pro něj klíčové trhy. Na tom americkém mu tato strategie pochopitelně ještě jakž takž vychází, i když i tady mu Sony nepěkně zatápí. Většinu evropských zemí ale díky tomuto nešťastnému rozhodnutí ztrácí. A následně ještě ztratí. V tuto chvíli vítězí PS4 na celosvětově prodané kusy přibližně v poměru 2:1. To neznamená, že se to nemůže změnit a Microsoft nechytí druhý dech a celou situaci nezvrátí ve svůj prospěch. Může konzoli zlevnit až na úroveň konkurence, může z bundlu vyhodit nepopulární Kinect coby povinnou součást, k lepším prodejům mu může výrazně pomoci Titanfall, může vylepšit kritizované části a může se stát milion dalších věcí... Nic to ovšem nezmění na situaci, pokud nebudete moci jednoduše nakráčet do obchodu, vzít konzoli pod křídlo, zaplatit u pokladny a hurá s ní domů.
ALESPOŇ V TOM NEJSME SAMI
Microsoft totiž hodil přes palubu mnohem větší a šťavnatější ryby, než je český a slovenský kapr. Belgie, Dánsko, Finsko, Řecko, Maďarsko, Japonsko, Holandsko, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rusko, Švédsko, Švýcarsko... To jsou jen některé z dalších zemí, které si na oficiální uvedení Xboxu One musí spolu s námi počkat až do září. A vůbec se nedivím tomu, že stejně jako my i hráči v tamních zemích doufali v lepší zprávy. Nejzazším přijatelným termínem se zdálo být jaro, tato naděje ale padla pro všechny jmenované. A spoléhat se na šedý dovoz a velké e-shopy, které na domácí trh pár konzolí přeci jen dostanou, zkrátka nelze. Na celkovém obrazu to totiž vůbec nic nezmění.
Většina zákazníků se vrátí k osvědčené kvalitě a případné pochyby zaženou pohledem do ceníku.
Je mi úplně jedno, jestli Microsoft konzole nestíhá vyrábět, dopustil se totiž tak vážné chyby, že jej hráči potrestají odchodem ke konkurenci bez ohledu na možné i třeba pochopitelné příčiny. V této situaci vás totiž podobné výmluvy nespasí. V tomto směru se má Microsoft ještě co učit od gigantů, jako jsou Samsung nebo Sony, které jsou dnes už zcela běžně schopné uvádět netrpělivě očekávané novinky na trhy po celém světe bezmála ve stejný den. Namísto toho české zastoupení Microsoftu až dosud strkalo hlavu do písku a tvářilo se, jako by snad žádný Xbox One ani neexistoval. Jeho zaměstnancům zodpovědným za tuto problematiku jejich práci tedy upřímně nezávidím. Co jiného jim zbývá, než se obezdít vysokou hradbou mlčení, kterou až teď prorazila první tisková zpráva poněkud rozpačité povahy? Můžeme si nalhávat, že do podzimu beztak není třeba novou konzoli kupovat kvůli nedostatku her a tak podobně, ale následující měsíce rozhodnou o tom, že fotbalisté budou i v nadcházejících letech ve večerních talkshow prohlašovat, že si večer po zápase odpočinou u nějakých těch plejstejšnů.
ZMAŘENÉ ROKY TVRDÉ PRÁCE
Zpoždění v délce téměř celého roku je neodpustitelné fiasko. O to smutnější, že Xbox si pokazil reputaci a renomé, které v posledních letech u nás tak pracně budoval. Většina zákazníků se vrátí k osvědčené kvalitě a případné pochyby zaženou pohledem do ceníku. Je to prostě zcela opačná situace než u minulé generace konzolí. Dokážete si snad představit, že byste čekali na novinku mezi mobily nebo tablety necelý rok? Já tady ne. Českému Microsoftu tak po zbytek jara a léta nezbývá než, stejně jako během uplynulých Vánoc, předstírat, že nová generace konzolí zatím neexistuje. A je to o to smutnější, když nabídky starého Xboxu 360 v novém balení, nápadně připomínajícím Xbox One, doprovází záměrně matoucí a dvousmyslné slogany o „novém Xboxu 360“. Že tady s námi a především méně fundovanými zákazníky (čti rodiči) někdo nehraje tak docela čistou hru, myslím nejlépe svědčí případ z našeho vlastní okolí: „Hele, kluci, proč jste si nechali do redakce posílat ten novej Xbox až z Německa? Já ho koupil o víkendu v centru a stál mě půlku.“ Hádejte, jaký nový Xbox si ten člověk koupil...
