Knihy, chceme knihy!

Bývá ustáleným zvykem v České republice stěžovat si, že na západ od našich hranic „jsou dostupné věci, které u nás nejsou.“ Obvykle jde o společenské akce, média, značkové obchody, etnickou pestrost, konkrétní výrobky anebo kulturní hodnoty libovolného druhu. Nedá se říci, že by šlo o stoprocentní lež nebo jen škarohlídství nebo nedostatek iniciativy na české straně. Jde o objektivně pozorovanou realitu. Existuje mnoho teorií, proč tomu tak je, některé z nich hraničí s absurdnem – jedna z mých oblíbených tvrdí, že jsme od dob komunismu izolováni od světa a moc se nesnažíme s tím něco dělat. Příklad: z České republiky je téměř nemožné dostat se po dálnici do jiné země a samotné kličkování po práskačkách před hranicemi je dostatečně demotivující jak pro Čechy, aby se dostali ven, tak pro cizince, aby se dostali dovnitř. Dálnice spojující významná centra evropské krajiny jsou u nás skutečně nepostačující. Ještě, že máme letadla a koneckonců i internet, díky kterému se můžeme na vzdálené věci dívat a objednat si je z klidu domácího pohodlí. Jenže stejně jako letadla není internet až tak běžný, jak bychom si rádi mysleli – na sto obyvatel připadá pouhých dvacet sedm počítačů, a rozhodně ne všechny jsou napojené na síť. Internet je tu tedy pro poměrně omezenou skupinu obyvatel, zároveň ne každý z nich je ochoten nakupovat v zahraničí. A problém z první věty přetrvává.

Včera mi dorazila kniha An Approach to Videogame Critisism od Iana Bogosta. V úvodu se píše: „Tato kniha předkládá výsledek dlouhodobé snahy o přemostění dvou stejně zajímavých a odborných oblastí: literární teorie a filozofie na jedné straně a softwarové technologie a herního designu na straně druhé.“ Zní to zajímavě, že? Jde o knihu, kterou v českém knihkupectví nenajdete, ani se o ní nedozvíte z českých zdrojů, stejně jako o přibližně patnácti dalších titulech, které se týkají počítačových her a stojí mi v knihovně. A další tématické knihy se dají počítat na desítky. Ne všechny jsou odborné jako Bogostova práce, jsou tu i „coffee table books“ a srozumitelně vyložené teorie. Dohromady mají společný problém: pro hráče a zájemce o nová média jsou extrémně zajímavé a skrz ně se dá lépe pochopit, o čem je videoherní umění. Anglický knižní trh je ve směru knih o hrách rozvinutý, v kontrastu k českému, kde až na několik zoufalých a dnes zastaralých pokusů nic nevychází (ať už původní nebo přeložené). Jednou za čas se sice objevují diplomové práce studentů vysokých škol, ty (alespoň podle zkušeností) trpí buď přílišnou odborností anebo mělkostí, která vychází z nedostatečného studia zdrojů či snahy používat informačně roztříštěný internet coby pramen.

Internet jen těžko nahradí knihu, která obsahuje výsledky dlouhodobého systematického výzkumu v archívech, rozhovorů, internetového bádání a odborných interpretací teorií z různých oborů. Internet také není považován za autoritativní zdroj a do značné míry předkládá pouze výsledky – hledat na něm samotné prameny je již složitější. Bohužel český zájemce v podstatě nemá šanci se k herní literatuře ve svém jazyku dostat – ani k herní encyklopedii, což je podle všeho jeden z nejprodávanějších žánrů v českých knihkupectvích. Čtení odborné knihy v angličtině, jako je ta Bogostova, navíc přináší další komplikaci: na rozdíl od česky psané odborné literatury si zapamatujete ještě méně a občas jste rádi, že jste se prostě dokázali přes kapitolu prokousat a alespoň zběžně pochopit, o co sakra autorovi jde. Občas se hesla „počítačové hry“ objevují v popkulturních encyklopediích, jako byla před drahnými lety Olšova Encyklopedie literatury science fiction. Problém není třeba hledat ve středoevropském zpátečnictví nebo izolaci. Jde prostě a jednoduše o problém nezmapovaného literárního území. Z pohledu vydavatelů je překlad herní knihy a její vydání riskantním podnikem. Dopředu není zaručen úspěch, není zcela zřejmé, jak početné je cílové publikum, zda jde spíše o literaturu pro děti nebo pro dospělé zájemce. A kdyby už mělo být něco přeloženo – podle jakého klíče vybírat?

Knihy o hrách to zkrátka nemají (a jistě ještě několik let nebudou mít) u nás jednoduché a budou výsadou úzké skupiny vědeckých pracovníků, vývojářů a herních novinářů. Díky tomu na tom tratíme všichni. Skrz přehlednou knihu(y) o hrách by se prohloubil obecný zájem o hry a z toho by profitovali jak samotní čtenáři, tak herní média a jednotlivci, kterým by se otevřel prostor pro diskusi a nové myšlenky. Sami víte, že něco takového nám je zapotřebí jak sůl. Na závěr bych měl skromný návrh, pakliže tyto řádky čte někdo, kdo by s tím mohl něco udělat: dobrým začátkem, když vynecháme v Čechách napsanou encyklopedii, by byla kniha This Gaming Life od Jima Rossignola. Je dobrá. Zkuste si jí přečíst.