Jsou videohry cool?

Čím déle hrajete, čím déle čtete herní média a čím aktivněji sledujete obchodní trendy a vyjádření analytiků, tím spíše ve vás převládne pocit, že videohry už dávnou nejsou fenoménem budoucnosti. Naopak, o hrách a věcech s nimi spojených se již dlouho mluví jako o záležitosti žhavé současnosti, která se může komerčně a dosahem srovnávat s dalšími odvětvími zábavního průmyslu v čele s filmem a hudbou. Mediální odborníci pak mluví o novém médiu a dávají videohry do souvislosti s internetem, sociálními sítěmi a digitálním uměním. Pojďme se ale zeptat, jak jsou na tom hry v reálném životě, v menších městech a v menších zemích. Třeba v České republice.
Před pár dny byly neziskovkou Člověk v tísni publikovány výsledky průzkumu mezi studenty českých a moravských středních škol a učilišť. Studie vznikla v rámci programu „Jeden svět na školách“ a PDFko shrnující její výsledky si můžete stáhnout a prozkoumat sami. V našem případě je podstatná hned úvodní část zabývající se trávením volného času, jejímž výstupem je tento graf: 

Přiznejme si to, z těchto čísel nevychází hraní zrovna jako oblíbená kratochvíle. V souhrnu kategorií „velmi často“ a „celkem často“, do kterého zřejmě spadá většina náruživých provozovatelů dané činnosti, je hraní her nejen za poslechem hudby, surfováním po internetu nebo sledováním televize, ale i za četbou časopisů, knih nebo navštěvováním obchodních center. Znovu upozorňuji, že jde o středoškoláky, tzn. o skupinu, která je v našich končinách považována za hlavní složku koláče konzumentů videoher. Zároveň jde o generaci, u které již dávno nelze poukazovat na vliv výchovy zdeformované komunistickým režimem. A všimněte si ještě jednoho porovnání, a sice procenta středoškoláků, kteří uvedli, že hry nehrají nikdy. Je jich dohromady 20 % a v tomto ohledu je na tom „hůře“ již jen navštěvování kurzů nebo kroužků a chození do divadla a na koncerty.

Jak taková čísla číst? Rozhodně bych je nepovažoval za nějaký jasný důkaz, nebo snad dokonce ukazatel trendu naznačující, že hry jsou stále zábavou pro malé procento asociálů, tak jako se často psalo v minulosti. Hry možná ještě nejsou součástí českého zábavního mainstreamu, ovšem jsou mu mnohem blíže, než kdykoliv v minulosti. Výše zmíněné údaje bych se ale nebál označit za důkaz toho, že hry určitě nejsou dnešními středoškoláky považovány za něco, čím by mělo smysl ve větší míře ztrácet čas. Za tím, že hry nejsou cool, bych pak viděl i možné zkreslení odpovědí na položenou otázku. Co když se někteří dotazovaní zkrátka styděli za to, že hrají „celkem“ nebo „velmi“ často a raději ulevili svému svědomí vyplněním kolonky slovem „občas“? Ačkoliv byl daný průzkum jistě anonymní, nedivil bych se. Sám bych se totiž možná v jejich věku zachoval stejně.

Samozřejmě, nemohu srovnávat přímo (a rád si přečtu vaše názory v komentářích), ale podle výsledků průzkumu výše uvedeného bych odhadoval, že vztah mladých lidí ke hrám se za posledních 10-15 let moc nezměnil. Ve třídách stále sedí hlouček čtyř nebo pěti kluků, kteří se baví o hrách během přestávek. Pár dalších lidí sice hraje, ale spíše se jen dokola vrací ke Counter-Strike nebo Call of Duty, než aby se sháněli po novinkách. Ostatním jsou hry buď zcela lhostejné, nebo přímo protivné. Z oněch pěti aktivních hráčů si pak hraní jako koníček odnesou ze střední školy tak dva, zbylí tři z něj jak se říká „vyrostou“. Jak moc takové počty sedí s trendy velkolepě oznamovanými v tiskových zprávách? Těžko říci - konkrétní čísla (raději?) nikdo v Čechách neuvádí. Příklady z praxe ale mohou skončit velkým rozčarováním.

Hry jsou v ČR drahé, v novinách a TV se o nich mluví jen v souvislosti se závislostí a násilím, chybí základní informovanost o novinkách, dostatečná podpora velkých firem a tak dále. To všechno jsou záležitosti sice palčivé, ale pro obyčejného hráče příliš obecně definované, vzdálené a ve své podstatě neovlivnitelné. Možná že ale všechny tyto problémy pramení ze strachu nás hráčů vystrčit hlavu z písku a zkusit svému okolí neúnavně vysvětlovat, proč by jej hry mohly a měly zajímat. Chápu, že to zní jako nějaká laciná agitka, ale zamysleme se nad tím, kolikrát jsme na otázku „Co je teď za nový hry? Už dlouho jsem nic nehrál…“ odpověděli jen shovívavým úsměvem a doporučením té nejbanálnější střílečky, která nám zrovna přišla na mysl? Já osobně bych se nedopočítal...