Jak přežít epidemii

Když to přišlo, seděl jsem v kavárně a zjišťoval v novinách, kolik se toho ve světě od včerejška změnilo. Prasečí chřipka. Nevěnoval jsem jí o moc víc pozornosti než sportovní sekci. V dalších dnech mě ale média přesvědčila, že se děje něco velkolepého. Výskyt v Itálii. V Německu. V Izraeli. Čeští občané přilétající z Mexika měli na Ruzyni speciální lékařskou prohlídku. Pseudoefedrin se vrátil na pulty lékáren. V rozhlasových rozhovorech kapacity neustále tvrdily, že nic není tak zlé, jak se zdá a sugestivní infografika v televizním zpravodajství ukazovala, že naše země se dostává do utahující se smyčky a je jen otázkou času, než i u nás budeme mít první případ nakažení. V nastalé panice nikdo neřešil, že na prasečí chřipku u nás ještě nikdo nezemřel, zatímco na normální umírají každoročně stovky lidí (ve Spojených státech přes třicet tisíc). Kdybyste zprávy o chřipce ze všech mediálních kanálů spojili dohromady a přehledně sepsali na velký bílý papír, zjistíte, že se díváte na expozici podobnou hollywoodským filmům se zombíky nebo katastrofickým počítačovým hrám: lidstvo začíná být potíráno nezničitelnou chorobou a brzy začne boj o přežití.

Přežití nejsilnějšího stojí a padá na tom, jestli nejsilnější ví, jak přežít. Hry nás v tomto směru naučily víc než dost. Především nebýt zalezlí v krytu a nepodávat ruku neznámým osobám. Ideální je pobíhat po ulicích a s cizinci si vyměňovat maximálně olovo, případně od nich nakupovat zásoby, když se zdají být neškodní. Neškodnost se pozná podle toho, že po vás nestřílí. Pakliže najdete někoho, kdo se zdá být příčetný, ale zároveň v posledním tažení, tak nemá smysl pokoušet se ho zachraňovat. Zeptejte se ho na klíčové informace a nechte ho v poklidu zemřít. Klíčová informace v tomto případě znamená: odkud to přišlo? S velkou pravděpodobností to bude buď tajná laboratoř, kde se experiment vymkl z rukou nebo mimozemská královna, která žila na kusu skály, než narazil do Země. Musíte tedy lokalizovat epicentrum. Pakliže ho znáte (obvykle Spojené státy), tak přímo cestovat do dané lokace a postupovat podle počtu mrtvol a síly destrukce (zvyšuje se lineárně směrem k laboratoři/královně). Nebojte se infekce, jste imunní. Nikdo neví proč, ale jste. Můžete klidně oblizovat vědecký experiment/královnu a nic se vám nestane. Z toho je patrné, že hry nás v otázce jak přežít epidemii naučily samé nesmysly.

Kde ale mohou hry pomoci v boji proti infekčním onemocněním jako je prasečí chřipka a další, zatím neobjevená překvápka matky přírody, je samotný výzkum šíření virů, rychlost postupu a počet nakažených. Pro takové případy existují matematické modely, které dávají relativně rozumnou představu o tom, za jak dlouho všichni zmutujeme v případě, že to mimozemská královna skutečně napálí do Země, případně se objeví nová choroba. Normálnímu člověku takové modely nedávají nic víc než několik čísel, které je těžké si představit v reálném světě, a sami vědci uznávají, že v jejich modelech hraje velkou míru nepředvídatelnost, protože nedokáží matematicky podchytit lidská rozhodnutí založená na individuálních osobnostech. Proto se před několika lety Nina Feffermanová zaradovala, když na serverech World of Warcraft propukla epidemie Corrupted Blood a zcela nepředpokládaně se rozšířila z podzemních lokací do celého virtuálního světa. Feffermanová společně s kolegou Lofgrenem postavila na rozrůstání nákazy výzkum, který téměř dokonale kopíroval, jak by vypadala podobná situace v realitě.

A v tom se mohou hry stát výborným zprostředkovatelem. Klasická média poskytují informace, podle kterých se čtenáři řídí. Když se dozví několik relevantních čísel a statistik, mohou si udělat rámcovou představu, co se děje. Mnohem účinnější je předat informaci skrz aktivní zážitek, protože taková dokáže příjemce donutit k hledání řešení (například, když se v Oblivion stanete upírem, tak musíte zjistit, jak se vyléčit). A taková epidemie se dá dokumentovat i mimo herní království – množství nesmyslných aplikací na Facebooku a jejich používání nebo jen samotné každodenní koketování s Facebookem, je svým způsobem dobrá paralela k tomu, jak se mohou lidé nakazit memy. Naštěstí od virů, nejsou memy nijak extrémně škodlivé, stejně jako vyvolání epidemie ve virtuálním světě. Můžeme z nich ale mnohem lépe porozumět tomu, co to znamená nakazit se a jak drtivý může být dopad prasečí chřipky.