Hrozba třetího světa?
Minulý týden oznámila firma THQ, že její hra WALL●E podle stejnojmenného filmu od Pixaru bude prvním herním produktem přeloženým do arabštiny. Chvíli před tím jste mohli zaznamenat vývoj nextgenové hry v Indii a přibližně před měsícem polemiku v Afghánistánu, zda z náboženských důvodů zakázat počítačové hry nebo ne (i když v sousedním, podstatně fundamentálnějším Íránu proti nim nikdo nic nemá). Parta univerzitních nadšenců mezitím v Second Life staví edukativní pouť do Mekky a Vít Šisler se problematice her v islámských zemích věnuje na stránce Digital Islam, ale to nemá být pointou komentáře, jen indicií. Pokračujme: v Levelu se skrz nový seriál snažíme věnovat herní kultuře v cizích zemích, v takových, kde jejich obyvatelstvo může být nařčeno z různých věcí, jen ne z hraní počítačových her. A zjišťujeme zajímavou věc! Skrz technologie se bortí bariéry, které předtím udržovaly v lidech pocit, že „třetí svět“ je místem chudoby, dokumentů na ČT2 a divokých zvířat. Kdepak, ten exotický třetí svět z větší části zemřel a dnes se hlásí o slovo i v herním světě – a jeho hlas narůstá.
Hry mají potenciál nejen pobavit a poučit, ale také přenášet kulturní hodnoty jedné země na druhou. Zatím žijeme ve světě, který je v hrách definovaný euroamerickou civilizací nebo západní kulturou, chcete-li. Tím pádem jsme izolováni od herní produkce Asie nebo Afriky, která zatím tvoří lokální trhy a nemá šanci se protlačit do Evropy. Může za to i způsob využívání jazyka a obtížná lokalizace do angličtiny a samozřejmě také náboženské a společenské hodnoty, které nejsou Evropanům vlastní – dokonce je v mnohých případech mohou odpuzovat. Nicméně i to bude jednou překonáno a hry ze „třetího světa“ se dostanou na počítače evropských hráčů (vtipné je, že obráceně to samozřejmě funguje bez problémů). Lokální trhy získají s postupným outsourcováním na globální důležitosti a ve chvíli, kdy třeba taková Asie bude generovat větší příjmy z prodeje her, než Evropa, tak se samozřejmě přesune pozornost vývojářů na podchycení estetického a hratelnostního vkusu Asie – a Evropa bude hrát druhé housle. Nebude to za rok, ale za patnáct dvacet let? To už je představitelné, zvlášť při pozorování růstu filmového průmyslu v Maroku, Egyptě nebo Indii, kam už jezdí hrát i američtí herci.
Potřeba dialogu je pro intelektuály zřejmě magická fráze s nejasným významem, která vyřeší konflikt civilizací. Přitom to mohou být právě hry, které onen nepodchytitelný dialog zpřístupní širší veřejnosti (v současnosti je omezen na vládnoucí třídu, disidenty nebo intelektuály, ne na národy). Představte si, že skrz iránskou hru se dozvíte více o Háfezovi nebo islámském náboženství. Že společně se Saudem pochopíte detailnější význam fatev, nebo že si skrz etiopskou hru uvědomíte existenci monumentálních podzemních klášterů, které se dojmově dají srovnat s velkými evropskými katedrálami. A najednou to nebudou „ty čmoudi arabský“ nebo „neandrtálci z Afriky,“ země nahlédnete a pochopíte mnohem lépe než z médií. Není to malování vzdušných zámků, vždyť samotný Second Life nebo Zon něco podobného zkoušejí již nyní – a zdá se, že s úspěchem.
Vlastní kulturní identitou označené hry z dnešního „třetího světa“ se téměř jistojistě objeví a mohou znamenat řadu změn v herním paradigmatu. Bylo by chybou domnívat se, že žánry a pojetí hratelnosti, které jsme si zavedli v Evropě a Spojených státech nebo Japonsku, jsou tím, co se nerozhoditelně udrží i v průběhu následujících desetiletí nebo století. Hry jsou teprve na počátku své slávy. Svého času byl film doménou Evropy a Ameriky - a za několik desítek let získaly na významu i filmy z nejrůznějších asijských nebo afrických regionů. Možná bychom ve svém světonázoru měli akceptovat existenci jiných herních trhů, kterým sice absolutně nerozumíme, ale časem z nich vyjdou zajímavé produkty. Co třeba Queen of Darkness? Hrál to někdo? Samozřejmě, než taková doba, kdy budeme běžně hrát hry „odjinud“, přijde, musí si „třetí svět“ počkat na pořádnou penetraci současným hardwarem a technologií. To ještě chvíli potrvá, ale pak – pak možná nadejde pořádná renesance, srovnatelná s tou nezávislou před několika lety.
