Hardvér
Lidská existence je mimo jiné založena na dvou touhách: mít něco, co ostatní nemají, a mít něco, co potřebuji k praktickému životu. Klasický příklad je, když si v satelitním městečku jeden člověk pořídí nový plot, načež jeho soused, byť je finančně na nižší úrovni, okamžitě začne spřádat plány, jak vyměnit ten svůj plaňkový, funkční plot za něco, co by vypadalo tak dobře jako u souseda. Nebo si někdo pořídí moderní, drahý telefon – a tím vyvolá potřebu vlastnit špičkový telefon i ve svém okolí, přestože ta stará šunka s černobílým displejem plní ten samý účel – telefonuje se z ní a píšou se z ní esemesky. Fotit se tím stejně nedá a přehrávání MP3 je šumné. Stejně tak je to v herním hardwaru, kde závod o nejlepší železo, chytře přiživovaný výrobci, dostává naprosto nesmyslný rozměr, který se dá jednoduše vyvrátit. Problematika se váže ke zmíněnému: co ostatní nemají a co potřebujete k praktickému životu. Příbalové letáky u grafických karet, případně promo videa ukazují grafické zázraky s tím, že to „naše grafická karta dokáže.“ Kolikrát jste fascinovaně hleděli na reklamní spoty výrobců grafických karet, a pak smutně zjistili, že hry vám sice šlapou na plné detaily, ale tu obrazovou magii známou z reklam, v nich nevidíte?
Velký marketingový trik funguje jednoduše: výrobci ubezpečují zákazníky, že nejnovější komponent umí zázraky. Nejnovější je obvykle spojováno s nejdražší. A tak si lidé naběhnou koupit nejdražší karty čistě kvůli tomu, aby je doma měli. Prostý tech-fetišismus. Když odmyslíme fáze typu „sakra, neutáhne mi to zdroj“ nebo „jak – nekompatibilní?!“, tak doma sedíme připraveni se kochat. Za rok se situace opakuje, protože výrobci snaživě prosí zákazníky, aby teprve rok starou kartu vyměnili za další drahý komponent, protože ten toho umí více a je rychlejší. Je to v podstatě psychický ekvivalent časované sebedestrukce karty. A tak zase nakoupíme nové zdroje, pořešíme kompatibilitu a jsme připraveni se kochat. Jedny z mála aplikací, kde se výkon takové grafické karty projeví, jsou hry. Operační systém nebo foto editory využívají kvůli optimalizaci buď minimum funkcí karty nebo pracují s jinými výpočty. S láskou vzpomínám na Matrox G400, která mi hnízdila v počítači dlouho do jednadvacátého století a i když na ní už neběhala ani Dredd vs. Dead, tak jsem ji za solidní peníze prodal člověku, který pracoval s 3D nenáročnou 2D grafikou. Měl radost. Já taky. Zakoupil jsem GeForce 6600 a vyměnil jí teprve loni, když už to prostě nešlo. Což znamená, že jedna grafická karta v rozporu s propagandou „hardware stárne rychleji než chleba“ vydržela a fungovala přibližně tři a půl roku.
Jak je to možné? Proti velkému marketingovému triku totiž stojí solidní bariéra, která se kupodivu jmenuje producenti her. Samozřejmě, o tom, že jsou spolu oba průmysly úzce spjaty není pochyb. Kde ale dochází ke konfliktu, je zákazník. Železáři se snaží za co nejvíce peněz prodat hráčům nejnovější karty se spoustou funkcí. Oproti tomu producenti her cílí hardwarové nároky na průzkumem ověřený hráčský průměr. Ten se pohybuje někde v té oblasti, kde jsem byl s GeForce 6600. Jde o lidi, kteří si koupí kartu s tím, že pro ně není houskou na krámě, ale vydrží podstatně déle. Jako lidé, kteří hrám a věcem s nimi spojeným věnují podstatnou část života, žijeme v tahu spíše železářského průmyslu, než abychom se kritickým pohledem podívali na to, co je třeba. Naštěstí se to jednoduše posoudit. Impulsem k tomuto komentáři byla zpráva o minimálních hardwarových nárocích Mirror's Edge: Pentium 4 na 2.4 GHz / 1GB RAM / GeForce šesté série (jo!). To je přibližně polovina, možná třetina výkonu našich počítačů. Prakticky stejné požadavky má Spore, která navíc svojí zaměřeností na casual hráče takovou konfiguraci potvrzuje jako herní minimum. Ani Mercenaries 2 nevybočují z řady, jen potřebují grafickou kartu podporující pixel shader 3.0 (přitom se to stále trhá i na výkonném dvoujádru – indicie k přicházející recenzi).
Jaký z toho všeho plyne závěr? Nevěřte velkému marketingovému triku, že potřebujete každého půl roku měnit sestavu. Ona vám díky producentům her pár let vydrží; a za tu dobu našetříte bez problémů na novou.
