Diskutuj, ale zůstaň člověkem
Když Radovan Holub svého času označil herní byznys za kulturu kriplů, zvedla se proti jeho osobě, potažmo jeho vyjádření, obrovská bouře nevole. Hráči všech platforem se pro jednou a zcela výjimečně spojili, aby následně vytáhli proti společnému nepříteli. Jev přitom málo vídaný, neboť herní komunita je nejenom v našich luzích a hájích rozdělená do téměř armádních bloků, co mají mezi sebou neustále rozepře a svár. Jsou tu především příslušníci PC větve, která se tváří hrdě a hardcore. Na druhé straně pak konzolisté, rozčlenění ještě dále do několika táborů. Pro naše potřeby nám úplně bohatě vystačí tábor majitelů konzole X360 a vlastníků PS3. Řevnivost, která je mezi oběma skupinami, by přitom mohla mít svou paralelu v našem prvoligovém fotbale, kde se přímo nabízí nepřátelství, jaké panuje kupř. mezi fanoušky Slavie a Sparty.
Podobně jako v případě fotbalového zápolení (které se neodehrává zdaleka jenom na zeleném pažitu) nabízí i konzolová válka boj na všech možných frontách. Počítaje v to dokonce PR kruhy, ze kterých občas prosákne info, nad níž zůstává rozum stát (naposledy třeba vysvětlení Sony, že PS3 je komplikovaná pro vývoj her zcela úmyslně). Uvedené jenom dále nahrává nepřátelskému ležení fanboyů, jejichž kritika má pak tím ostřejší hrany, čím více činovníci konkurenční platformy šlápnou vedle. Problém však tkví v bolestné skutečnosti, jak nízká je úroveň každé takové diskuse, resp. přispěvovatelů. Konstruktivní dialog a argumenty ustupují emocionálním výkřikům, majícím příliš často zabarvení malého dítěte, kterému někdo sáhnul na jeho nejmilejší hračku.
Neboli letmým pohledem do diskusních fór - a to na všech velkých herních webech, lze snadno podlehnout dojmu, že hrami a hraním se u nás zaobírá možná početná, ale značně asociální a nepříliš gramotná skupina lidí. Samozřejmě by bylo fér jedním dechem poznamenat, že špatnou reklamu hrám a hráčům tady dělá jenom určité procento nejvíce křičících "rebelů", spolehlivě ukrytých v anonymitě. A že se podobný problém vlastně týká spousty dalších (neherních) diskusí, k jiným tématům, vytvářející následně předobraz skutečné malosti českého človíčka. Nakolik je tento pohled eventuálně zavádějící, už nechám na posouzení každého z vás.
Ona dříve zmíněná paralela s fotbalovými fanoušky tedy není vůbec náhodná. Také v herním byznysu najdeme plno zloby, neřkuli zášti k přímé konkurenci. A zhusta dosti nekritické nahlížení na vlastní barvy a případná pochybení. Ono z fotbalu okřídlené rčení - fandi, ale zůstaň člověkem, by se pak mohlo velmi snadno převést, jako synonymum, na hráče videoher. Na individua, jež jsou pod vlajkou své konzole ochotni bít se za svou (ne)pravdu téměř proti celému světu. Nezřídka jim k tomu stačí pár řádek, jako jsou obvyklá srovnání multiplatformových her, kde na té či oné straně verze hry lze najít třeba více polygonů, efektů a dalších, pro hratelnost dnešních dnů tolik "důležitých" prvků.
Pokřivené vnímání herního světa vede posléze fanboye ke stále se opakujícím výkřikům směrem k ostatním, výkřikům, v nichž zaznívají hanlivá nařčení o očividném nadržování konkurenci. Ideálním cílem může být redaktor (a to už nemluvím jenom o našich končinách), jenž udělá tu chybu, že vybraný, nejlépe exkluzivní produkt či přímo konzoli zkritizuje - už je oheň na střeše a na cestě plamenné šípy. Naštěstí jen verbální. Zcela identický scénář, jako v případě případné kritiky některého z fotbalových týmů pražských "S", což dále nahrává resumé, že lidé zkrátka potřebují své idoly. A je vcelku jedno, jaký produkt masové zábavy se jim takříkajíc podstrčí. Svou roli v tomhle jejich bláznivém počínání samozřejmě hraje ještě intelekt, resp. dosažené vzdělání, a věk. Zejména poslední atribut pak napomáhá v jistém nadhledu a díky nastřádaným životním zkušenostem i pochopení a vyšší toleranci. Tedy vlastnostem, kterým se diskutujícím povětšinou nedostává. A proto je pohled na kulturu fanoušků na fotbalových stadionech a na druhé straně v diskusních herních fórech takový, jaký je. Tedy značně tristní.
Stejně jako v počínání fotbalových fanoušků sehrává roli jistá anonymita davu, může působit vystupování jejich konzolových protějšků na diskusních fórech, kde se pod maskami snaží šířit slovo boží. Které má jednou pečeť X360 a podruhé PS3. A za jejich příspěvky pak vyvstává obludný stín, který souhlasně pokyvuje hlavou. Ovšem na slova mnohem dříve vyřčená, slova pana Holuba o kultuře kriplů. Kdy se tohle konečně změní k lepšímu? Je vůbec nějaká naděje?
